Jsem zastupitel jedné obce nedaleko od Prahy. Úhonice, kraj Středočeský kraj, okres Praha-západ. Byl jsem dokonce místostarostou až do doby, kdy jsem se začal zajímat o financování plynu a jeho výstavbu. Potom jsem byl odvolán. V současné době je situace v obci pro mojí rodinu téměř peklo. Zde je jen takový krátký nástin toho, co se může v obci dít.

Nechci se v tomto článku pouštět do subtilních úvah, jež dokáží najít spojitost i rozdíly mezi čímkoli, jde mi naopak o vyjasnění některých důležitých a nad slunce jasnějších paralel, o nichž dodnes v Česku neprobíhá zřetelná veřejná diskuse. Ostatně rok 2005 probíhá ve znamení šedesátého výročí konce druhé světové války, v níž nacismus i komunismus hrály zásadní role a o níž bychom se také mohli konečně naučit přemýšlet jinak než ve stylu lží komunistického výkladu historie.

Pokud chce být Boris Cvek ve své analýze Hegelova smyslu dějin důsledný, měl by vzít v potaz, že Hegel nedělá nic jiného, než že přebírá náboženskou tezi o spění, vyvrcholení a konci dějin, která vystřídala mýtický cyklus a kterou praktikuje také křesťanství. Dějiny "odpovídají záměrům Prozřetelnosti" (M.Eliade, Mýtus o věčném návratu).

Hegel pouze odboural závěrečné kataklysma. Není tedy nakonec křesťanství odpovědné za nacismus a komunismus? I poslušnost Duchu naučilo Hegela pravděpodobně křesťanství. Zpropadené křesťanství.

Projednávání senátního návrhu na zavedení školného v posledních únorových dnech obnažilo hned dva paradoxy, které se neustále objevují v diskusi o školném na vysokých školách.

První spočívá v tom, že odpůrci školného donekonečna opakují - "jakékoli školné by vytvořilo majetkovou bariéru přístupu ke vzdělání". Přitom dobře vědí, že tomu tak není. Toto tvrzení zaznělo při projednávání podle mého názoru nepříliš šťastného senátního návrhu zákona o zavedení školného v Poslanecké sněmovně hned několikrát. "Prokličkoval" se k němu v závěru svého jinak poměrně korektního článku "Školné není aktuálním východiskem" i Tomáš Sachr.

George W. Bush tento týden projíždí extravagantním způsobem po Evropě a účastní se celé řady setkání s evropskými politiky, jejichž účelem je vytvořit dojem, že Evropa a Amerika jsou sjednoceny v úsilí šířit po světě demokracii. Nikdo kupodivu nevyslovil ono slovo, které rázem proměňuje celé toto divadýlko ve frašku. Tím slovem je mučení, píše v deníku Guardian Victoria Brittain a pokračuje:

Je nyní nesporné, že je americká vláda na nejvyšší úrovni odpovědná za mučení, jehož se běžně používalo, nejen, jak to bylo zřejmé ze známých fotografií, ve vězení Abu Ghraib, ale také v zálivu Guantánamo a v afghánském Bagramu. A ve věznicích v Egyptě, v Jordánsku a v Sýrii (a bezpochyby i na mnohých dalších místech) jsou muslimští muži mučeni elektrickými šoky na pohlavních orgánech, umisťováním do vody, vyhrožováním smrtí - poté, co je tam za tímto účelem dopravila CIA.

pátek 15.30: Plány britské vlády uvalovat na osoby, podezřelé z terorismu, v Británii domácí vězení, jsou zbytečné a zřejmě se rovnají porušení evropského zákona o lidských právech, konstatoval v pátek vlivný britský parlamentní výbor, skládající se z členů Dolní i Horní sněmovny.

Ve středu byli u vojenského soudu v Osnabrücku odsouzeni dva britští vojáci za týrání iráckých vězňů v případu, který vážně zpochybnil pověst britské armády při jejích akcích v Iráku. Třetí britský voják v dalším procesu přiznává vinu a čtvrtý byl odsouzen minulý měsíc.

Mafkarat al-Islam dokázal na území Iráku vytvořit síť 56 korespondentů, čímž vytvořil nejrozsáhlejší tým reportérů ze všech tiskových médií v zemi. Pokrývali události podrobně navzdory velmi svízelným komunikačním problémům a nedostatku bezpečnosti. Redakce webové stránky dostává denně kolem 75 zpráv z Iráku. Za jediný den 13. ledna 2005 bylo např. ohlášeno přes 145 operací proti okupantům. Počet útoků vrostl po americkém útoku na Fallúdžu z 85 denně na 132 denně. Také na jihu Iráku, kde dříve byla aktivita odboje malá, počet jeho akcí v poslední době vzrostl trojnásobně.

Stovky iráckých asyrských křesťanů, Turkmenů a jazídovců se zúčastnily demonstrace před štábem amerických sil v bagdádské tzv. Zelené zóně proti tomu, že kurdské nacionalistické strany jim v severním Iráku zabránily v účasti na volbách. Podle zpráv vydaných Asyrskou světovou informační agenturou Kurdská demokratická strana znemožnila rozvezení volebních uren do šesti měst a vesnic v okolí Mósulu, kde žijí asyrští křesťané. Mluvčí chaldejských asyrských křesťanů William Wardah prohlásil, že zásah kurdských spojenců Washingtonu znemožnil účast na volbách 200 000 osobám.

V rámci zásady Audiatur et altera pars zveřejňujeme zpravodajství o nedávných bojích v Iráku z hlediska osob, které bojují proti americkým a západním okupačním vojskům.

Grossova aféra přišla v pro něj nejméně vhodnou dobu. Znechucení politiky dosahuje v České republice zatím nebývalých hodnot a do této atmosféry přicházejí odhalení o podezřelých půjčkách a kontaktech pana premiéra a jeho manželky. Celé akce nemohla mít lepší načasování. Hněv veřejnosti si našel svůj konkrétní cíl a zdatně přiživován prakticky jednotnou frontou sdělovacích prostředků dále roste.

Je však odstranění Grosse a svatozář pro M. Kalouska skutečně tím, co si přejeme?

1. turista Šmiták -- přítel žehu v Chile

2. premiér Gross -- spaluje zájem voličů o ČSSD, také Chile.

Mediální ruch kolem skandálních afér Stanislava Grosse vynesl na denní světlo tříšť informací, z nichž některé se vracejí, jiné zajímají novináře jen přechodně. Obecně si udržují pozornost spíše poznatky o majetkových poměrech rodiny Grossových, zatímco věc týmu "Mlýn", jež má z právního a politického hlediska nejméně stejný význam, téměř upadla v zapomnění, stejně jako záležitosti Grossovy cesty k právnickému a jazykovému vzdělání . Útlum zájmu o "Mlýn" je tak nápadný, že vyvolává podezření, že smysl některých po něm nastolených témat spočívá právě v jeho zastínění. Zprávy přicházejí a opět mizí ze zorného pole veřejnosti, ale přes jejich pomíjivost z nich lze abstrahovat obecné poznatky, dokreslující osobnostní portrét nastávajícího ex-premiéra.

Podle mne zní odpověď na Vaši otázku, proč TAKÉ nejsou medii probírány případy dalších českých politiků, v tom, že případy pánů Kalouska, Tlustého a mnohých dalších, nemají potřebný bulvární potenciál, míní Jiří Ekl.

Což neznamená, že nedochází k manipulacím s potencionálním čtenářstvem, ani to, že manipulaci někdo udává směr. Jen mi z vnějšího pohledu nečtenáře denního tisku přijde, že rodina pana premiera tento potenciál bulvárního smýkání evidentně má, obdobně jako před časem tehdejší prezident Václav Havel s chotí, zatímco rodiny pánů Kalouska, Tlustého nikoli. Dalším tématem je v tomto směru reakce spolustraníků . Například reakce primátora Béma k problému pana Tlustého je pak urážkou všech potenciálních voličů jeho strany, ale on to tak zjevně necítí.

Kvůli bordelu v Československu ztratili komunisté v r. listopadu 89, co mohli. V únoru 2005 kvůli bordelu v Nuslích opět získávají.

Shodou okolností zrovna těsně předtím, než se Britské listy začaly zajímat o majetkové poměry i Miroslava Kalouska, znervózněl poslanec Kalousek do té míry, že zaslal "vysvětlující" dopis šéfům parlamentních komor. Předseda sněmovny Zaorálek si neodpustil jedovatý komentář, řka, že nebude vrbou pro každého poslance, a utajený dopis odmítl. Kalousek ho pak poskytl ČTK. Vysvětluje v něm podmínky, za jakých obdržel prý 860 000 Kč od manželčina bratra, podnikatele Lubomíra Kašáka. Jako kdyby jiné nemovitosti neužíval.

Dopis předsedy KDU-ČSL Miroslava Kalouska šéfům parlamentních komor ZDE

Kalousek však už nevysvětluje, z jakých zdrojů získal ostatní prostředky na koupi domu, stejně jako nevysvětluje, z jakých prostředků získal peníze na další zkvalitnění svého bydlení. V roce 1999 dle článků, jejichž pravdivost nebyla nikdy Kalouskem zpochybněna, koupil Kašák za 6,5 milionu byt na Veleslavínu a ubytoval v něm Kalouskovy. Kašákova firma IDOS získala mnohamilionové zakázky z veřejných rozpočtů - výstavbu bytů v bývalých kasárnách, zakázky v areálu Aquaparku, zakázku na recyklaci stavebních a demoličních materiálů, zakázku na odvoz a likvidaci nebezpečného odpadu. Kalouskovi přitom navíc odkoupili od města byt 3+1 v panelovém domě za 752 tisíc korun...

Kde na to vše poslanec Kalousek vzal? Z platu? Otázek, na které tento politik neodpověděl, je víc než dost. Odpověď na jednu otázku vyvolává deset dalších.

Pročpak řeší české sdělovací prostředky jen případ Stanislava Grosse? Neměly by se zabývat i případem Miroslava Kalouska? Není to záhada, vzhledem k tomu, že všechny zde dnes uvedené informace o něm už byly publikovány? (Dvě citace, viz výše, jsou z časopisu Respekt a z vysílání Českého rozhlasu 6.)

Přinášíme, bez komentáře, několik citací ze starších rozhlasových pořadů a ze staršího tisku...

V souvislosti s kauzami Stanislava Grosse se často objevuje obžaloba vůči médiím: prý se na premiéra pořádá "mediální kampaň" (asi něco podobného jako v Británii nedávno zakázaný rituální hon na lišku). Je pravda, že Gross není jediný politik, který má máslo na hlavě, a že každý, kdo to myslí s demokracií vážně, musí doufat, že se konečně začne o nečistých hrách VŠECH politiků psát tvrdě a bez ohledů na jejich mocenské postavení.

V basilice sv. Markéty v Břevnovském klášteře v Praze 6 se v sobotu dne 5. března v 18 hod. koná zádušní mše u příležitosti 11. výročí úmrtí Karla Kryla. Celebruje převor P. Prokop Siostrzonek, zazpívá pěvecký soubor Deylovy konservatoře, informuje Martin Štumpf. Po mši se Krylovi přátelé sejdou v přilehlé restauraci U Kláštera a zazpívají si jeho písničky.

Včerejšího večera zachvátila média, ale i sociálně demokratické poslance veliká starost. Prý se ztratil poslanec Kubinyi, všeobecně známý pod přezdívkou Huňády. Kvůli jeho absenci o jeden hlas neprošel návrh zákona o zákazu "privatizace nemocnic", ačkoliv klub ČSSD měl o tomto bodu ZÁVAZNÉ HLASOVÁNÍ.

Kubinyi není úplně neznámý. Upozornil na sebe již při prezidentských volbách. Řečnění při takové příležitosti je vyhrazeno význačným parlamentním funkcionářům. Nápad řadového poslance vystoupit s projevem při takové příležitosti je srovnatelný s pokusem veřejně polemizovat s papežem o výkladu bible. Sebevědomého poslance si Vladimír Špidla vybral (těžko sám) jako vhodného kandidáta pro úřad ministra zdravotnictví. Tam společně s náměstkem Pustelníkem ihned vynikl hbitým odvoláním několika ředitelů nemocnic, což nedovedl řádně vysvětlit, i když přitom také mluvil mnoho.

"Maminko a tatínku, ohrožuji své spolužáky tím, že na ně střílím z nástrojů, které jsem si sám vyrobil, z krabičky od zápalek, kolíčku na prádlo, zavařovací gumy a tužky ...."

Nevím, jestli si tuhle zbraň hromadného ničení si někdo dovede představit bez podrobného schématu, ale jisté je že my, tenkrát žáci nezbední, pár let po ukončení druhé války, zvané též světová, jsme ji s úspěchem používali nejen o přestávkách, ale i v hodinách k odstřelování rozmanitých cílů.

Předpisem - ať etickým kodexem, zákonem, Biblí, dopravní značkou - se ovlivňuje jednání lidí mnohem méně než tím, jakým procesem člověk došel k poznání, k uznání a k dodržování kodexu, pravidel, desater, zákonů.

So závisťou sledujem diskusiu o narúšaní pravidiel českého jazyka nevedomosťami nových generácií a o importovaní cudzích slov do češtiny. K importovaniu slov by som rád dodal dávnejšie započutý "stesk" jednej ženy v nejakej relácii (parafrázujem): "Teraz máme len samý sekáč a second hand, ale kto si už spomenie na staré krásne české vetešnictví."

Slovensku je diskusia o správnosti väzieb v jazyku na hony vzdialené. Tak ďaleko sa chápanie, zrozumiteľnosť a láska k jazyku u nás vo všeobecnosti nedostali.

Milan Nápravník, "O úpadku jazyka"ZDE

V nedávné době českými médii opět několikrát po sobě proletělo slovo školné. V prvé řadě to bylo v souvislosti s pokusem ministra Martina Fronce zavést školné na Slovensku (do parlamentu má Froncův návrh přijít v březnu), v druhé řadě připustil řeč na toto téma český premiér Gross. O školném se vede diskuse řadu let, často ale sklouzává spíše na rovinu populismu. V extremním případě je debata redukována na pravicové ano a levicové ne. Oprostíme-li se však od politicky zabarvených diskusí, můžeme dnes skutečně vidět pádné důvody k zcela zásadnímu zásahu do samotné podstaty vzdělávacího systému? Připomeňme, co mohl znamenat pro české studenty poslední pokus o zavedení školného u nás, který dokonce prošel senátem.

Jan Čulík nemá pravdu, když píše, že se zahraniční média o Grossovu aféru příliš nezajímají.

Vážený pane Čulíku,

především Vám děkuji za Váš seriozní přístup k mému sdělení, byť jsem použil poněkud zlehčujícího tónu, píše Jaroslav Doležal: Nemohu si však pomoci, mám značnou obavu, že v současnosti se v přestřelkách zcela vytratila podstata problému, tj. nevyjasněné majetkové poměry premiéra, resp. finanční krytí, a dále pak jeho arogantní přístup při jejich objasňování.

Apatie občanů k věcem veřejným, vyjádřená i jejich přístupem k volbám, je jasnou ukázkou jejich nedůvěry k politickým stranám a jejich představitelům. A Stanislav Gross bohužel jejich představu o zkorumpovaných politicích beze zbytku naplnil.

V lednu 2005 přispěli čtenáři na provoz Britských listů částkou 11 000 Kč. Příspěvky stačí na běžný administrativní provoz listu, avšak neumožňují nám zatím financovat systematickou novinářskou práci ani systematickou technickou správu a technický rozvoj ani odbornou právní pomoc. Právě pro nedostatek financí nejsme schopni rychle zprovoznit celou řadu potřebných technických funkcí serveru (vyhledávání, statistiky, knihovnu, galerie, zasílání BL mailem, onlinové chaty, odstranit četné technické chyby).

Finanční dary Občanskému sdružení Britské listy jsou v ČR odečitatelné ze základu daně z příjmu. Vydáváme k tomu na požádání písemné potvrzení.

Za finanční pomoc od čtenářů, i za bezplatnou reinstalaci zařízení, kterou provedli Jan Panoch a Dominik Joe Pantůček, upřímně děkujeme. Hlavní potíží v současnosti je, že nemáme finanční prostředky na kompletní zprovoznění veškeré funkčnosti serveru Britských listů.

Děkujeme všem, kteří podporují provoz Britských listů finančními dary i zadáváním reklamy.

Jsme vám velmi vděčni za finanční záchranu našeho serveru, prosíme však: nepřestávejte přispívat, umožníte nám dělat naši práci lépe a efektivněji, budeme si moci například systematicky financovat právníka, což byl mělo být pro náš list nezbytné. Financujte si k vlastnímu prospěchu kritický a nezávislý deník.

Jsme vděčni za každý drobný příspěvek na provoz Britských listů, který je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisen Bance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2.

Čtenáři ze zahraničí mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.

Britským listům můžete psát na adresu redakce@blisty.cz, šéfredaktor Jan Čulík má adresu culik@blisty.cz a také J.Culik@slavonic.arts.gla.ac.uk , pražský redaktor Štěpán Kotrba má adresu stepan@kotrba.cz a skype stepan.kotrba, technickému správci Dominiku Joe Pantůčkovi pište na adresu joe@joe.cz.