Fialova vláda se chová jako organizovaným zločinem řízená demoliční četa

7. 9. 2023 / Daniel Veselý

Jak se ale ukazuje, výměna vlády jednoho transparentního oligarchy za kabinet jdoucí na ruku nejedné šedé mafiánské eminenci, kdy je ta tam i drze deklarovaná politická kultura – vzhledem k množícím se korupčním skandálům ve vládnoucí koalici, její absolutní neoblibě v průzkumech veřejného mínění, nemluvě o frontálním útoku na peněženky atomizovaných a frustrovaných občanů, je důkazem dysfunkčnosti, korupce a diskreditace volebního systému, neřkuli stávajících politických pořádků.

Kupříkladu z entuziastických digitálních aktivistů z regionální politiky se stali bezduší přikyvovači zpátečnického neoliberálního kurzu Fialovy vlády. Vroucího společenského neladu akcelerovaného bezohlednými thatcherovskými škrty přirozeně s chutí využijí k národovectví a fašismu inklinovaní byznysmeni s nadějí mazaně se pohybující v politické a zároveň ekonomické sféře, což liberální kritikové těchto zhoubných tendencí (nejen) na české politické scéně přehlížejí jako pověstné širé lány.

Zatímco někteří krotcí liberální kritikové Fialovy Strakovy akademie se zachmuřenou tváří poukazují na sadu jejích škrtů v sociální sféře či ve školství, tabuizovaným a okázale přehlíženým tématem zůstává absurdní navýšení finančních prostředků na zbrojení a nákup předražených a neefektivních F-35, jakož i podpis takzvané obranné smlouvy mezi ČR a Spojenými státy (DCA). Putinova invaze v nás vybičovala militaristické pudy a nálady, jež nám znemožňují přemýšlet a jednat racionálně, když se ve sporu s jaderným Ruskem bez nadsázky hraje o zachování lidské civilizace. Jestliže je dlouhodobě opomíjeným segmentem české společnosti školství, proč tomuto klíčovému resortu v době přetrvávajících multikrizí utahovat opasek a ignorovat otřesnou dostupnost vlastního bydlení, a na místo toho pumpovat desítky miliard korun do nákupu nablýskaných amerických zbraní?

Česká republika má být podle jestřábí ministryně obrany (sic) Černochové připravena na vleklý konflikt s Ruskem, přičemž tyto přípravy se týkají i případné jaderné, tedy terminální války. Součástí této riskantní strategie jsou přesuny spojeneckých armád přes naše území a jejich pobyt v ČR (sic).  K čemu nám je smlouva o takzvaně obranné spolupráci s USA, když jsme pevně zakotveni v strukturách NATO? Mám tomu rozumět tak, že Aliance je nespolehlivou obranou proti darebáckému kremelskému režimu, anebo si jen ochotně malujeme terč na záda, kdyby došlo k přímému vojenskému střetu s Ruskem?

Jestliže Severoatlantická organizace není – jak je ostatně zcela zjevné – garantem mírové koexistence evropského kontinentu – ba naopak – nebylo by od věci přemýšlet o vybudování nové funkční bezpečnostní a obranné infrastruktury v Evropě? K čemu vede tohle eskalační úsilí všech aktérů ukrajinské války, kdy je zcela zjevné, že vojenské řešení tohoto nadmíru tragického a zbytečného konfliktu nemůže výhledově fungovat, o čemž mezi řádky hovoří i přední americký generál a další američtí představitelé?

Již dříve jsem poznamenal, že česká diplomacie je naprosto nesvéprávná a nedovede pracovat jako samostatně uvažující entita. Černínský palác pouze tlumočí oficiální stanoviska Washingtonu, Bruselu a centrály NATO, aniž by se alespoň o píď odklonil od bezduché jestřábí politické linie, kdy je nutné bez reptání podpořit veškeré militaristické a kontraproduktivní kroky Bílého domu v Evropě i na dálném Východě. Prakticky v tomtéž duchu – třebaže nezřídka ještě agresivněji – se vyjadřuje většina novinářů a analytiků, přičemž někdy přicházejí s vysloveně vyšinutými návrhy, jak dovést válku na Ukrajině do „zdárného konce“.

Mezitím si Fialova vláda počíná jako organizovaným zločinem řízená demoliční četa, což v podání staronové mafiánské ODS není nic nového pod sluncem. Tento závod ke dnu doprovázejí na povrch se deroucí děsivé termíny jako kolaps, jež zaznívají i z ekonomicky privilegovaných kruhů. Cožpak jsme od kmotrovské ODS a jejích koaličních přívěsků mohli očekávat něco jiného; nic na tom, že zdiskreditovaná politická opozice – ač je pevně usazena v sedle iliberálního marše – je touž měrou zabředlá v úzkoprsém vnímání dynamicky se měnící geopolitické reality, když krátkozrace sází na upadající velmoc, aby s sebou stáhla českou kotlinu zmítanou jednou krizí za druhou, jež tuto úpadkovou trajektorii doprovázejí.