Zabránil Havel tomu, aby Kundera dostal Nobelovu cenu?
11. 9. 2023 / Jan Čulík
čas čtení
8 minut
Derek Sayer upozornil na delší článek o Milanu Kunderovi, který v časopise Compact vydal Petr Drulák. Drulák z řady důvodů je kontroverzní postava a v tomto kontextu bychom měli posuzovat jeho argumentaci. Drulák se zmiňuje o nedávném, podle mě nešťastném rozhovoru Věry Kunderové (z roku 2019) pro časopis Host, v němž řekla celou řadu dost pochybných věcí. Mimo jiné, jak to shrnuje Aktuálně.cz, "Kunderová: Emigrace je blbost, návrat nebyl možný kvůli disidentům" Proč "je emigrace blbost"? Otevře se vám celý svět, jak dnes vědí především mnozí mladí Češi. A že by se Kundera býval nemohl vrátit do ČR "kvůli disidentům"? Oni skutečně měli takovou moc? Spíš bych řekl, že ne, velmi rychle je po pádu komunismu vyšachoval Václav Klaus. A i kdyby bývali měli moc, mohlo to Kunderovi zabránit, aby se vrátil do Brna? Ne.
Drulák ve svém článku politováníhodný rozhovor Věry Kunderové jaksi vyšperkovává a konstruuje situaci, kdy prý se Havel a Kundera vzájemně nenáviděli. Především Havel prý žárlil na světoznámého Kunderu. A dalším nenávistníkem, který házel Kunderovi, "bývalému komunistovi", klacky do cesty, byl prý Pavel Tigrid, první postkomunistický ministr kultury, pravicový sekerník, agent CIA. Byl vydavatelem čtvrtletníku Svědectví, který přímo financovala americká CIA.
Ano, je známa "kontroverze" mezi Kunderou a Havlem z doby nedlouho po okupaci Varšavské smlouvy ze srpna 1968, kdy Kundera vydal nadšený článek oslavující "jedinečné" úspěchy československého pražskojarního "socialismu s lidskou tváří", a nedlouho poté na to Havel uveřejnil poněkud sžíravou repliku v tom smyslu, že skutečnost, že za Pražského jara došlo ke zrušení cenzury a omezení moci tajné policie způsobem, jak to normálně funguje desítky let v zavedených západních demokraciích, není zas nic tak světaborného. Mám tendenci v této diskusi být spíš na straně Václava Havla.
Ale že by Havel Kunderu nenáviděl? Vždyť mu dal vyznamenání...
Je fakt, že v druhé polovině osmdesátých let, v době, kdy Kundera byl už slavným globálním spisovatelem, proběhla mezi českými disidenty literárně kritická diskuse o jeho díle ve Vaculíkově samizdatovém časopise Obsah, a Tigrid ji pak přetiskl ve svém Svědectví. Tato diskuse byla vůči Kunderově literárnímu dílu veskrze kritická a vlastně ho odsoudila jako kýč.
Některá tato kritika byla opravdu malicherná, takovým docela typicky českým "kritickým" způsobem, kdy najdete nějakou prkotinu, a na jejím základě pak zaujatě odsoudíte celou věc. Kdysi se tomu vysmíval Josef Škvorecký, který kdesi písemně vzpomíná na to, jak byl v Praze před rokem 1968 nakladatelským redaktorem a dostával vzteklé dopisy od čtenářů: "Soudruhu redaktore, na straně 48 vaší knihy ... jsem našel větu 'Otec a matka šly k jezeru'. Taková hrubá chyba mi knihu naprosto znechutila a už nikdy ji nevezmu do ruky."
A podobným způsobem se v té debatě z osmdesátek o Kunderově díle pohoršoval tuším literární kritik Milan Jungmann nad skutečností, že v Kunderově Nesnesitelné lehkosti bytí je disidentem, vyhozeným z práce, Tomáš, lékař, chirurg. Jungmann tam píše: "Husák vyhodil ze zaměstnání profesory, filozofy, novináře. NIKDY ale z práce nevyhodil žádného lékaře. Kundera to měl vědět." Skutečně? A je to důležité? V literatuře nefungují metafory? Že fungují, to by mohl býval vědět Milan Jungmann.
Před svou smrtí se za tu kritiku díla Milana Kundery Milan Jungmann ale omluvil. Přiznal, že její motivací byla do určité míry závist. "Já jsem byl myčem výkladních skříní a Kundera byl globálně oslavovaným spisovatelem."
Ano, a Drulák má do určité míry pravdu, že disidenti nedůvěřovali těm lidem, kteří odešli do zahraničí a vymkli se kontrole a moci domácího prostředí.
Drulák ve svém článku pak ovšem uvádí pozoruhodnou věc, o niž nevíme, zda to není konspirační teorie. Podle jeho názoru se čeští disidenti v roce 1984 obávali, že by Kundera mohl dostat Nobelovu cenu za literaturu, a tak proto navrhli protikandidáta - Jaroslava Seiferta. Václav Havel prý tuto strategii schválil. Havel prý také schválil v roce 2008 pomlouvačný článek o údajném Kunderově udání agenta Dvořáčka v roce 1950, který vyšel v Bakalově ideologickém týdeníku Respekt. Havel měl k Bakalovi prý blízko.
Tak abych to shrnul: Věra Kunderová tvrdí, a Petr Drulák to rozvádí, že i když emigrace byla "blbost" (??) Kunderovi se do ČR nemohli po pádu komunismu trvale vrátit, protože Milana Kunderu "nenáviděl Václav Havel a disidenti a sebrali mu Nobelovu cenu".
Je tohle skutečně nosné? Drulákovým článkem jako červená nit se vine obrovské vědomí neuvěřitelně velké moci Václava Havla a disidentského establishmentu. Je to ale realistická interpretace? Jak už jsem se zmínil, disidenti byli velmi rychle od politické moci začátkem devadesátek vyšachováni. Václav Havel měl obrovský komplex méněcennosti před Václavem Klausem. A opravdu je nějaká cena tak důležitá?
Ale i kdyby to bylo pravda, že disidenti a Havel Kunderu "nenáviděli", proč by to proboha mělo bránit Kunderově návratu do rodného Brna? Byl světoznámým spisovatelem, na to, co si myslí nějací disidenti nebo nějaký Václav Havel, mohl naprosto kašlat. Mohl na to kašlat, i kdyby světoznámým spisovatelem nebyl. Mohl se klidně etablovat v Brně, pokud se po něm paní Věře Kunderové tolik stýskalo, a "disidenty" zcela ignorovat.
Tohle jsou všechno takové teorie. Problém je jiný. Podle mé zkušenosti byl Milan Kundera paranoidní a Václav Havel zakomplexovaný a zároveň ješitný.
Z čeho usuzuju na Kunderův vysoce emocionální a paranoidní přístup ke světu? Někdy kolem roku 2000 jsem napsal pro americkou publikaci Dictionary of Literary Biography rozsáhlé heslo o Milanu Kunderovi:
Protože to redaktorka chtěla, hesla o živých autorech, o nichž jsem psal, jsem poslal těmto autorům k autorizaci. Poslal jsem to faxem těsně před Vánocemi roku 2000 a na Štědrý den přišla faxem od Milana Kundery odpověď.
Byl Štědrý den v poledne a já jsem si říkal, jsou Vánoce, nebudu pana Kunderu obtěžovat, nechám odpověď až na dobu po svátcích.
Během několika hodin a Štědrého večera jsem od Milana Kundery dostal pět faxů, v nichž se ptal: "Dostal jste mou odpověď? Nemám vaši reakci." Odpověděl jsem tedy, že je všechno v pořádku, a pak jsem dostal poněkud paranoidní konečný fax: "V dnešní době je rozložené všechno, na nic se člověk už nemůže spolehnout."
Opravdu?
Foto: Igor Hájek
Foto: Igor Hájek a Arnošt Lustig
Foto: Igor Hájek a Josef Škvorecký
Foto: Igor Hájek a Zdeněk Mlynář, při natáčení dramatizace jeho vzpomínek na osmašedesátý rok Mráz přichází z Kremlu, filmu, který natočila britská komerční televize Granada
Koncem osmdesátých let přesvědčil můj předchůdce na Glasgow University, bohemista Igor Hájek (1931-1995) (zde je nekrolog, který jsem o něm napsal pro deník Independent), přítel a spolupracovník Josefa Škvoreckého, Glasgow University, aby udělila čestný doktorát Václavu Havlovi, kterého tehdy po světě ještě skoro nikdo neznal. Univerzita mu ten doktorát udělila začátkem listopadu 1989, tedy nedlouho před pádem komunismu, jenže Havlovi trvalo devět let, než se obtěžoval si ho v Glasgow vyzvednout, přestože to bylo jedno z prvních jeho mezinárodních ocenění. Mezitím Igor Hájek zemřel:
Když tedy Havel do Glasgow po devíti letech pro svůj doktorát konečně přijel, řekl mi: "No jo, ale já jsem dostal spoustu opravdu slavných jiných čestných doktorátů".
7094
Diskuse