Rektorky Harvardu a University of Pennsylvania se chytily do pasti

12. 12. 2023

čas čtení 8 minut
Rektorky byly dotazovány na neexistující výzvy ke genocidě na amerických univerzitách, zatímco potenciální nebezpečí genocidy v Gaze bylo ignorováno

Minulý týden v Kongresu republikánská poslankyně  Elise Stefaniková prokázala, jak dobře umí házet mrtvou kočkou, píše Moustafa Bayoumi.

Dovolte mi to vysvětlit. Během několikahodinového slyšení 5. prosince poslanci Kongresu interviewovali rektorky univerzit z Harvardu, MIT a Pensylvánské univerzity, tedy nejelitnějších vysokých škol v zemi, ohledně antisemitismu na jejich kampusech. Ale právě výslech Stefanikové byl tím, co upoutalo pozornost. Opakovaně kladla rektorkám v podstatě stejnou otázku: Představuje výzva ke genocidě židů na vaší univerzitě šikanu, ano či ne?

Tato otázka je samozřejmě pastí, a to hned z několika důvodů.

 
Prvním a nejdůležitějším důvodem je, že neexistuje žádný důkaz, že by někdo od 7. října, nebo dokonce v nedávné historii, vyzýval ke genocidě židů na jakémkoli americkém kampusu, veřejném či soukromém. Stefaniková ve své otázce naznačuje, že takové výzvy jsou běžné, ale žádný důkaz nepředložila.

Druhým důvodem, proč se jedná o past, je, že na otázku nelze odpovědět pouze "ano" nebo "ne". Veřejné univerzity jsou jako státní subjekty vázány prvním dodatkem americké ústavy, stejně jako soukromé univerzity, které dostávají federální financování. A naprostá většina soukromých univerzit zaručuje svobodu projevu a akademickou svobodu jako součást svého základního poslání. Americká univerzita je podle tradice a záměru právě místem, kde mohou být vyslovovány odporné myšlenky. Pokud by tedy někdo vyzýval ke genocidě židů, což se nestalo, bylo by to sice krajně znepokojivé, ale stále zákonem chráněné vyjadřování.

Samotný výrok nepředstavuje šikanu. Ve skutečnosti by tento výrok měl být příležitostí k diskusi a vyvracení - a ne k umlčování - nejhorších myšlenek naší doby. Aby takové jednání dosáhlo úrovně šikany, musí být zaměřeno na jednotlivce a, jak rozhodl v roce 2019 Nejvyšší soud, musí být "tak závažné, všudypřítomné a objektivně urážlivé, že oběti účinně brání v přístupu ke vzdělávací příležitosti nebo výhodě". Rozhodující je kontext, nebo jak se píše v článku z roku 2011, který zveřejnila Americká advokátní komora: "Záleží na kontextu a kontext pomáhá rozhodnout, zda je chování postižitelné podle školního řádu nebo chráněné prvním dodatkem."

Třetím důvodem, proč je tato otázka pastí, je to, že situaci komplikují zastřešující kodexy chování, které mnoho univerzit přijalo, kodexy, které podle mého názoru často (nesprávně) přecházejí do omezování svobody projevu. Ale i zde se zdá být Stefaniková zmatená. V článku pro Wall Street Journal, který napsala po slyšení, se Stefaniková vysmála Harvardu za to, že požaduje, aby nastupující studenti absolvovali online školení, které jim má pomoci rozpoznat jazyk a chování, jež by mohly být považovány za nenávistné vůči ostatním. Ale zatímco se vysmívá přístupu Harvardu, Stefaniková - trumpovská republikánka- zároveň požaduje, aby do něho byla zahrnuta. Tak jak to tedy je?

Pro rekapitulaci: všichni tři rektorky byly dotázány, jak by hypoteticky potrestaly hypotetické studenty za vyslovení hypotetických myšlenek. Odpověděly, i když s právnickým odstupem. Přesto jejich odpovědi mnozí, počínaje Bílým domem a konče, považovali za bezcitné a nedostatečně chránící židovské studenty. Po slyšení se všechny rektorky snažily napravit škody, ale rektorka Pensylvánské univerzity mezitím odstoupila.

Přitom nepadlo ani slovo o hrozbách, kterým čelí palestinští, arabští nebo muslimští studenti a vyučující (a jejich příznivci). Po Cambridge ve státě Massachusetts, New Yorku a Washingtonu jezdí billboardy, na nichž jsou jména a tváře palestinských příznivců a hanlivě je označují za "antisemity". Vedení univerzit pozastavuje činnost univerzitním skupinám, jako jsou Studenti za spravedlnost v Palestině, což podle ACLU "připomíná chyby Ameriky v McCarthyho éře a v měsících a letech po 11. září". Tři palestinští vysokoškolští studenti, hovořící směsicí arabštiny a angličtiny, byli o prázdninách na Den díkůvzdání postřeleni ve Vermontu, což byl "naprosto nenávistný čin", uvedl pro CNN policejní šéf v Burlingtonu. Desítky studentů a někteří členové profesorského sboru Trinity College, kde je jeden ze studentů zapsán, odešli 29. listopadu z vigilie za zraněného studenta, protože podle nich vedení univerzity bagatelizuje jejich nejistotu v kampusu.

V  otázkách Stefanikové je však ještě něco zlověstnějšího. "Chápete, že termín 'intifáda' v kontextu izraelsko-arabského konfliktu je skutečně výzvou ke ... genocidě židů," zeptala se rektorky  Harvardu Claudine Gayové. Nejsem si vědom, zda Stefaniková umí arabsky, ale mám podezření, že ne, protože se opět mýlí. Výraz "intifáda" doslova znamená "setřesení". Často se překládá jako "povstání" a v Palestině probíhala nenásilná i násilná období povstání proti brutální izraelské okupaci. V žádném okamžiku však toto slovo nikdy neznamenalo výzvu ke genocidě židů. To je hrubé zkreslení.

Otázky Stefanikové však mají za cíl zpětně zdiskreditovat slova jako "intifáda" a hlídat jazyk, který používáme k popisu palestinského boje. (Totéž vidíme u slovního spojení "od řeky k moři", jehož verze je mimochodem součástí zakládací listiny strany Likud Benjamina Netanjahua). Není třeba dodávat, že démonizace arabského jazyka způsobuje démonizaci Palestinců, Arabů a muslimů na celém světě. A předání definic našich politických pojmů stranickým politikům by znamenalo smrt svobodné diskuse v této zemi.

Což nás přivádí zpět k mrtvé kočce Stefanikové. V politice se "strategie mrtvé kočky" používá k odvedení pozornosti od jednoho problému k jinému tím, že se metaforicky hodí mrtvá kočka na jídelní stůl uprostřed večeře. "Lidé budou rozhořčeni, znepokojeni, znechuceni," takto kdysi popsal tuto strategii Boris Johnson. "Je to pravda, ale irelevantní," pokračoval. "Klíčové je, že všichni budou křičet: 'Ježišmarjá, kámo, na stole je mrtvá kočka!'". Jinými slovy, budou mluvit o mrtvé kočce - o tom, o čem chcete, aby mluvili - a nebudou mluvit o problému, který vám působil tolik trápení."

V Kongresu se nemluví o tom, že izraelský útok na Gazu zabil nejméně 17 000 lidí, z toho více než 7 000 dětí, a více než 49 000 jich zranil. Izrael přerušil pravidelné dodávky potravin, vody, pohonných hmot, elektřiny a zdravotnického materiálu. Přibližně 1,8 milionu Palestinců z 2,2 milionu obyvatel Gazy bylo vysídleno. Více než 60 % obydlí bylo zničeno. Polovina obyvatel oficiálně hladoví. Nemocnice, historické mešity, nezbytné knihovny a celý základ společnosti byl rozmetán na trosky. Mezitím Spojené státy opět jako jediné vetovaly příměří v Radě bezpečnosti OSN a americké ministerstvo zahraničí se odvolalo na mimořádné opatření, které má Izraeli urychlit dodávku zbraní, jež téměř jistě zabijí civilisty. Skupina uznávaných vědců zabývajících se studiem genocidy a holocaustu 9. prosince ve veřejném dopise varovala "před nebezpečím genocidy při izraelském útoku na Gazu".

Elise Stefaniková by nás ráda přesvědčila, že bychom se měli více obávat neexistujících výzev ke genocidě na amerických univerzitních kampusech než toho, před čím mnozí odborníci varují, že se jedná o skutečnou genocidu v Gaze, financovanou a podporovanou americkými bombami a politickým krytím. Takže všechna čest tam, kde je třeba. Ona opravdu ví, jak hodit mrtvou kočku.

Podrobnosti v angličtině ZDE

1
Vytisknout
2706

Diskuse

Obsah vydání | 13. 12. 2023