Chorvatsko: Jak syrský uprchlík bojuje u soudu proti brutálnímu chorvatskému zacházení s uprchlíky
25. 12. 2023
Sami Barkal natočil, jak pohraničníci bijí žadatele o azyl, a žaluje Chorvatsko u evropského soudu pro lidská práva
Syrský uprchlík, který tajně natočil chorvatské pohraničníky, jak bijí uprchlíky, se chystá žalovat chorvatské úřady u Evropského soudu pro lidská práva a poprvé tak napadnout praktiky, které Chorvatsko uplatňuje při odsunu žadatelů o azyl do Bosny.
Barkal opustil syrské Kobane v roce 2014, když kurdské vesnice začal bombardovat Islámský stát. Bylo mu 13 let.
"Odešel jsem s matkou a bratrem do Turecka," vzpomíná Barkal. "Po nějaké době se vrátili, ale já jsem se nemohl vrátit, protože jsem se bál, že budu muset sloužit v armádě. Když rodina odjela, tehdy pro mě začal skutečný život. Musel jsem se naučit žít na vlastní pěst."
Barkal si našel práci v Turecku, kde pracoval od dvou hodin ráno do osmi večer při sklizni a balení zeleniny. Když si uvědomil, že takto nemůže pokračovat, a tušil, že v Turecku nenajde práci za lidštějších pracovních podmínek, rozhodl se připojit ke stovkám žadatelů o azyl, kteří denně procházejí zasněženými cestami balkánské trasy a snaží se dostat do střední Evropy.
Mnohé z nich zastavuje chorvatská pohraniční policie a prohledává je, někteří jsou okradeni a násilím zatlačeni zpět do Bosny, kde v mrazivých teplotách uvízly tisíce žadatelů o azyl.
Takovéto zatlačování uprchlíků je porušením mezinárodního práva, které stanoví, že žadatelé o azyl musí mít možnost podat žádost o azyl, jakmile se nacházejí na hranicích země.
Barkal říká: "Situace byla katastrofální. Neměli jsme žádnou podporu a nakonec jsme spali na rozbahněném poli. Měl jsem stan, ale mnoho dalších muselo improvizovat s pytli na odpadky. V jídle a sprchách jsme se spoléhali na dobrovolníky a místní obyvatele. Musel jsem se odtamtud dostat."
V listopadu 2018 se Barkal rozhodl, že se se skupinou žadatelů o azyl ze severní Afriky pokusí překročit hranice z Bosny do Chorvatska. Protože byl ve skupině nejmladší, dospělí mu navrhli, aby zůstal vzadu pro případ, že by je zastavila chorvatská policie. Náhle uslyšel křik, který se ozýval chladným nočním vzduchem. Schovaný za křovím začal natáčet.
"Chorvatská policie je mučí. Lámou lidem kosti," šeptal Barkal do telefonu, když se ozval zvuk obušků narážejících do masa. Pak nastalo ticho. O několik minut později se z lesa vynořili tři muži z jeho skupiny s pohmožděnými obličeji, krvavými ústy a nosy a zlomenými žebry.
Barkal říká: "Byl jsem strašně vyděšený, protože jsme měli namířeno tím směrem. Mohl jsem to být já. Ale musel jsem něco z toho natočit, aby lidé pochopili, co se na hranicích děje. Nejdřív jsme jen slyšeli křik a pak se objevil ten muž s krvácejícím obličejem. Pak už jsem neměl slov. Neměl jsem slov. Doslova jsem se třásl. Opustili jsme válku a přišli sem hledat bezpečí, a pak se stane tohle. Když k nám ti muži přišli, snažili jsme se jim trochu pomoci a pak jsme se společně vrátili do tábora. Byl jsem tak vyděšený, že jsem sotva mohl pohnout nohama."
Nebylo to poprvé, co byl Barkal nucen se vrátit. O měsíc dříve, v říjnu téhož roku, ho se skupinou Syřanů zastavili chorvatští pohraničníci, když odpočíval v opuštěné budově.
Barkal říká: "Policisté u nás provedli prohlídku a zabavili nám věci. Poté nás doprovodili do bílé dodávky a odvezli zpět na hranice. Když se otevřely dveře dodávky, uviděli jsme venku čekat skupinu ozbrojených policistů. Pokynuli nám, abychom se přesunuli, a neřekli ani slovo. Byli jsme příliš vyděšení, než abychom mohli mluvit. Došlo nám, že nás násilím posílají zpět do Bosny. Zpátky na to blátivé pole."
Po mnoha pokusech se Barkalovi na konci roku 2018 konečně podařilo dostat do Německa, kde úřady vyhověly jeho žádosti o azyl.
Dnes pracuje v supermarketu v Nordenu, městě na německém pobřeží Severního moře. Po dokončení školy se plánuje věnovat kariéře zdravotníka. Barkal však na týrání, kterému byl vystaven, nezapomněl. Významně se podílel na snaze odhalit, co se v Chorvatsku dělo, a vystoupil také v Evropském parlamentu.
Gericke dodává, že Barkalův případ "zpochybňuje chorvatskou politiku odsunu v širším smyslu: Chorvatští policisté běžně jednají s lidmi protizákonně, neprovádějí žádné oficiální záznamy o přítomnosti uprchlíků a migrantů na svém území, zadržují je v izolaci a brání jim v přístupu k azylu nebo jakémukoli právnímu poradenství či podpoře."
Podle ECCHR je Barkalův případ výjimečný, protože podobnou situaci zažilo mnoho dalších lidí, ale jen málo případů se kvůli logistickým překážkám dostane k mezinárodním soudům.
Soud nyní musí určit, že Chorvatsko porušilo Samiho práva tím, že ho jako nezletilého nezákonně vyhostilo do Bosny. Kromě tohoto zjištění by Chorvatsko muselo zaručit, že k takovému porušování již nedojde. Muselo by vypracovat akční plán a podávat zprávy o jeho plnění.
Navzdory svědectvím humanitárních pracovníků, médií a novinářů Chorvatsko důsledně popírá, že by žadatele o azyl odsunovalo zpět do Bosny nebo proti nim používalo násilí.
Nicméně v roce 2019, po měsících oficiálního popírání, se v rozhovoru pro švýcarskou televizi tehdejší chorvatská prezidentka Kolinda Grabarová-Kitarovičová přiznala, že k odsouvání uprchlíků dochází. Popřela, že by bylo nezákonné, ale přiznala, že policie při něm používá sílu.
"Mluvila jsem s ministrem vnitra, šéfem policie a policisty na místě a ti mě ujistili, že nepoužili nepřiměřenou sílu," uvedla Grabar-Kitarovićová, jak vyplývá z rozhovoru. "Samozřejmě, že při zatlačování je určitá síla nezbytná."
ESLP v roce 2019 rozhodl, že chorvatská policie je odpovědná za smrt šestileté afghánské dívky. Úřady donutily její rodinu vrátit se do Srbska přes železniční trať, aniž by jim umožnily požádat o azyl.
Dívka jménem Madina Hussiny byla sražena a zabita vlakem poté, co ji chorvatské orgány v roce 2017 spolu s její rodinou zatlačily zpět.
Diskuse