Hádání o příležitostech
29. 1. 2024 / Jan Sláma
Ani se mi do tohoto tématu moc nechtělo. Ale nechť. Dodržuje pravidla svého Principu skromnosti, začínám ranní rituál snídaně hudbou. Je to jen náhoda, ale dnes mi z mé sbírky CD koncertuje Frank Kaderabek. Báječný trumpetista. Jeho jméno mne přimělo, abych se na něj podíval, co je vlastně zač. Tak jasně české jméno. Franta Kadeřábek. Byl to ale Američan, narozený v Chicagu a nedávno, vloni v prosinci umřel v úctyhodném věku.
V tom poslaneckém blbnutí a omlouvám se za to slovo, ale v době, která je všechno, jen ne lehká, mne nic jiného, tak případného, nenapadá. Je to asi jako by se na potápějícím se Titaniku lidé hádali, zda se má v kavárně hrát valčík nebo tango.
Má se volit klasicky nebo ještě korespondenčně. Aby ti lidé pobývající v cizině se mohli na tom našem chaosu podílet, neboli jak politici rádi říkají, participovat. Vždyť, se na něm nepodílí ani část našich místních voličů. Možná dokonce většina. Tedy nevolí uvědoměle takové zástupce, o nichž by se dalo předpokládat, že povedou zemi k lepším zítřkům. Ono spíš ani není koho jim k té volbě nabídnout. Ti, co se ochotně a rádi nechají k účasti na volbách zapsat do voličských seznamů, většinou ani netuší, co se ta která strana či hnutí chystá provádět. To tuší snad jen ti, co se prodrali na přední místa. A ti si právě být voleni většinou nezaslouží. Leda, že je k tomu, podle nich samých opravňuje, léty vysezená pozice, které by se tak neradi vzdávali. Vždyť život poslance je tak příjemný.
Voliči nevolí programy ani poslance, ale jen symboly, ve které se jim sliby a obsahy přetransformovaly. Tak jeden symbol je pro voliče záruka toho, že se nic nezmění, pro jiného je jeho symbol nadějí, že se právě něco změní. Jak asi by korespondenčně volili lidé, jejichž dědeček, kterého ani neznali, připlul před lety někam, kam třeba ani nechtěl a ani netušil, co se tam vlastně děje. Zato od jeho pravnuků protagonisté této formy volby očekávají, že právě tito potomci jsou ti praví a moudří, kteří pomohou naší zemi vybřednout z toho, kam ji právě oni zabřednout nechali. Absurdní!
Už bych se ani nedivil, kdyby se u nás vynořila organizace nebo dokonce ústav, které by si daly za úkol vyhledávat a oceňovat vhodné voliče. Těm by se pak mohlo uvažované právo nabídnout nebo vhodnou formou třeba i vnutit. Možnosti sdělovacích prostředků jsou nekonečné. Když se adeptům opakovaně vysvětlí, jaká je u nás prekérní situace, zahraje se na vlasteneckou notu a akce se třeba podpoří nějakými pobídkami, třeba formou loterie se zajímavými cenami, pak se zájemci jen pohrnou. Možná! Ale třeba by to nevyšlo a potenciální potomci si třeba řeknou „ti se tam v tom Česku asi zbláznili. My máme tady, kde léta žijeme, svých starostí dost a míchat se do cizích problémů nebudeme.“
To jsou ale jen takové absurdní úvahy o možnostech. Snad ti naši zástupci lidu dostanou rozum a začnou se zabývat opravdovými problémy. Třeba jak přes lidem nepochopitelné rozhodnutí ústavních soudců důchodcům dorovnat to, oč byli okradeni.
Diskuse