Bezpečnostní riziko jako nadávka

26. 3. 2024 / Boris Cvek

Exministr Havlíček z Hnutí ANO pořád dokola opakoval, že ANO je prozápadní, že jasně podporuje členství v NATO a EU, že hlasovalo pro obrannou smlouvu s USA atd., ba souhlasil jasně s tím, že Rusko je teroristický stát, nicméně také zarputile trval na tom, že vláda má mít jakýsi „plán B“ pro případ, že by Ukrajina už neměla sílu, třeba po stránce lidských zdrojů, bojovat s Ruskem. Prý je nutné diplomaticky jednat. Prý ale nikoli proti vůli Ukrajiny a na úkor jejích zájmů. Prý to nebude záležet na ČR. A prý sám poradce premiéra Fialy Pojar řekl, že udržení současného stavu – tedy ztráta okupovaných území – by pro Ukrajinu byl dobrý výsledek.

Ministr Kupka směle oponoval tím, je třeba zabránit tomu, aby Rusko na Ukrajině uspělo a že teprve to může být základem Havlíčkem tak vytouženého míru. Mír podle Kupky chce jistěže také vládní koalice, ale nikoli mír na úkor Ukrajiny. Je prý třeba pro to něco dělat a nadějí v tomto ohledu je podle Kupky tzv. česká iniciativa, kdy Česko organizuje obrovský nákup munice pro ukrajinské potřeby. Takže na jedné straně tu máme Havlíčka, který apeluje na to, aby vláda měla scénář pro situaci, kterou, jak sám připouští, Česko nemůže ovlivnit, na druhé straně tu máme Kupku, který vytváří dojem, že Česko zachrání Ukrajinu svou iniciativou v dodávkách munice. Společnost se dost možná právě polarizuje v těchto dvou zcela nerealistických liniích, přičemž smyslem celé hry není bezpečnost země, ale volební kampaň na úkor bezpečnosti země.

Bezpečnostní riziko se jako téma explicitně vrátilo, když Havlíček začal náruživě vinit ODS ze zapletení do organizovaného zločinu v souvislosti s nechvalně známou záložnou, v níž měl premiér peníze. Havlíček popisoval, jak lidé napojení na tento údajně organizovaný zločin prorůstají stát jako rakovina, zatímco Kupka hájil situaci tím, že tito na záložnu údajně napojení lidé jsou skvělí odborníci. Jeden z nich je dokonce odborně publikující psycholog. Podle Havlíčka je Fialova vláda tedy bezpečnostní riziko. A stejně jako v debatě o Ukrajině divák nedostal nic důvěryhodného a smysluplného.

Je pravda, že ve studiu byla ještě paní Davis ze zelených. Různě tak či onak sekundovala debatě. Například podpořila možnost sněmovního jednání o oné záložně, která měla být podle Havlíčka centrem organizovaného zločinu. Vyjádřila se také vzorně k Rusku a k mé radosti zmínila, že pokud jde o důchodovou reformu, měli bychom se zabývat nejen snižováním výdajů, ale také zvyšováním příjmů.

Nestihl jsem zhodnotit, jak na ni zapůsobila shoda mezi Havlíčkem a Kupkou na tom, že občané si na důchod budou spořit investováním do výstavby nových jaderných elektráren a dálnic (zrovna čtu na Seznamu, že z D1 se stalo prý parkoviště a dopravci žádají prázdniny, pokud jde o platbu mýtného). Mě osobně trochu uklidnilo, že Havlíček podotkl, že by takové investice garantoval stát. Už beztak stát bez prostředků. Nicméně logika je jasná: stát nemá peníze, tak to zaplatí občané, a ještě na tom vydělají. Nebo taky nevydělají. Představa, že zástupy lidí, kteří prošustrovali své celoživotní úspory na investici do megalomanských, předražených, nerentabilních a nakonec zcela zbytečných staveb, budou místo důchodu dostávat žebračenky, mi nedělá moc dobře. Ale tohle jistě není bezpečnostní riziko, to se přece nemůže stát.