15. 2. 2010
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
15. 2. 2010

Konec konzumerismu a "rodinné hodnoty"

Jindřich Kalous se na základě textů Dmitrije Orlova pokusil načrtnout perspektivu budoucího vývoje chudnoucí západní společnosti, kterou bychom snad v parafrázi na Zygmunta Baumana mohli označit jako "tekutou demodernitu". Proces, jenž samotný Bauman nazývá "tekutá modernita", znamenal dosavadní chaotické pokračování původní společenské "modernizace", při němž docházelo k privatizaci nejistoty a rozmazávání všech dříve jasných obrysů a hranic - proces, jehož hlavním obecným rysem se stalo nomádství. Nomád žijící v tekuté modernitě procházel životem jako turista, měnil místa pobytu, zaměstnání, partnery, hodnoty a občas i leccos dalšího (politickou či dokonce sexuální orientaci). Zároveň byl nomád tekuté modernity člověkem, který sám sebe vyloučil z tradiční sítě sociální podpory - jak o tom zase na jiném místě a v jiných souvislostech pojednal John Michael Greer. Podle Kalouse (potažmo Orlova) si po krizi budeme muset zvyknout na to, že "změna skupenství" kdysi relativně stabilních společenských vztahů bude nadále pokračovat, ale nebude už možno dále věrohodně předstírat, že slouží jakési údajné modernizaci. Bretonec Damien Perrotin se na blogu View from Brittany v téže souvislosti zaměřil na "typicky keltskou" otázku: Totiž na to, jaké vyhlídky bude mít po ropném zlomu před sebou dnes již vlastně "tradiční" buržoazní nukleární rodina.

Podle Perrotina je rodina dosud jakousi slepou skvrnou debat o ropném zlomu a potřebě obnovit společenství. Přitom jde o tu úplně nejzákladnější buňku jakéhokoliv společenství. Důvod této situace vidí Perrotin v potřebě distancovat se od amerických konzervativních křesťanských skupin agresívně prosazujících to, co považují za návrat k rodinným hodnotám. Přesto však je otázka rodiny a jejího dalšího vývoje zcela zásadní a nelze se jí v našich úvahách dále vyhýbat.

"Tradiční rodina" je ovšem značně matoucí pojem, poněvadž zahrnuje celou řadu odlišných, často navzájem protichůdných modelů. Společné mají pouze to, že dítě je vychováváno alespoň jedním z biologických rodičů a platí zákaz incestu. V mnoha kulturách ve skutečnosti biologický otec nehraje uvnitř rodiny nijak významnou roli, v roli mužského vzoru bývá nahrazován například strýcem z matčiny strany. Jihočínská kultura Muo-suo dokonce manželství jako takové nezná vůbec. Když zde dívka dospěje, je jí přidělen soukromý pokoj, kam si může zvát "návštěvy" dle vlastní libosti a bez formalit.

Kultura Muo-suo žije v širokých rodinách uspořádaných výhradně po mateřské linii. Biologičtí otcové nejsou považováni za členy rodiny a při výchově hrají minimální roli. O děti pečuje matka, tety, strýcové a samozřejmě matka rodu. Systém fungoval ještě nedávno a byl zaveden místní nobilitou proto, aby se zabránilo sociálnímu vzestupu obyčejných obyvatel prostřednictvím sňatků.

Prakticky úplně univerzální je sociálně integrační funkce rodiny. Ať už rodina vypadá jakkoliv, takřka všude jde o ekonomickou a politickou jednotku. Klasická buržoazní idea, podle níž je rodina soukromým místem odděleným od ekonomie, je poměrně historicky nedávnou inovací. Objevila se ve vyšších třídách viktoriánské Anglie po nástupu industrializace - a postupně odtud "prokapávala" do vrstev nižších, než se stala přinejmenším v rozvinuté části světa normou. Byl to dlouhý proces, který zahrnoval takové věci jako nahrazení rodinných dílen továrnami, zavedení povinného vzdělání či uznání dětství coby svébytného období života. I tak byl proces marginalizace domácnostní ekonomiky završen teprve po II. světové válce, se zavedením bezplatného vzdělání.

Rodina přestávala být sociální nebo ekonomickou institucí a měnila se v soukromé sdružení soukromých osob. Ve Francii to došlo plného vyjádření zavedením smluvního svazku známého jako PACS (Pacte civil de solidarité), který vznikl kvůli homosexuálním svazkům, je však otevřen i heterosexuálům. (Někteří sociologové mimochodem již dlouho prognózovali vznik něčeho na způsob "obchodní smlouvy" mezi partnery, co by mělo klasické manželství fakticky "ztržnit".) Perrotin upozorňuje, že PACS získává na popularitě, a má za to, že v budoucnu klasické manželství zcela nahradí. Jde o smlouvu, která může být velmi snadno zrušena, finanční solidarita mezi partnery je omezena na zvlášť k tomu účelu pořízený společný majetek a neexistuje vyživovací povinnost.

Toto vše, co vzniklo během průmyslové éry (a de facto ještě stále vzniká), bylo ovšem umožněno pouze industrializací a snadnou dostupností vysoce koncentrovaných energetických zdrojů. Právě tyto faktory umožnily vznik komplexních sociálních struktur, jež oloupily rodinu o většinu tradičních ekonomických a sociálních funkcí. Jak budou fosilní zdroje docházet, bude společenská komplexita opět klesat a zmíněné funkce zůstanou bez institucionalizovaného nositele.

Nakonec tedy nezbude, než aby se rodina znova ujala velké části kdysi eliminovaných funkcí. Zčásti se to už děje, když někteří relativně dobře postavení rodiče pomáhají dětem v nouzi. Chudnutí společnosti sebou přinese další růst závislosti na materiální a morální podpoře rodin.

Bude to však pomalý proces zprvu omezený na ohroženou část střední třídy. Není důvod předpokládat, že přitom dojde ke kompletní obnově široké rodiny předprůmyslového střihu včetně jejích četných omezení, upozorňuje Perrotin. Ale viktoriánská myšlenka rodiny coby soukromého prostoru vymezeného pouze pro rodičovskou lásku, bez širší odpovědnosti, nepřežije. Rodina se bude muset stát základním stavebním prvkem společenství a plně se do něj začlenit - se všemi omezeními, která z toho plynou. Například rozvod se opět zkomplikuje, protože ani pro širší komunitu nebude právě snadné vyrovnat se s dalekosáhlými následky zániku domácnosti, uzavírá Perrotin.

Pokud má ve svých úvahách pravdu, pak v budoucnosti v nějakém okamžiku v důsledku ekonomického tlaku "tekutá demodernizace" opět zkrystalizuje do stabilnějších struktur. Zatím však lze sotva prognózovat, jaké konkrétní sociální formy se kde objeví - lze jen říci, že jich zřejmě bude více druhů a budou se podle příslušných kulturních a sociálních tradic či geografických podmínek mezi sebou navzájem značně lišit.

                 
Obsah vydání       15. 2. 2010
15. 2. 2010 Čeština jako kladivo na cizince Milan  Daniel
15. 2. 2010 Kterak se v České republice bémuje jančík Bohuslav  Binka
15. 2. 2010 EU Řecku: Vysvětlete, jak došlo k zatajení dluhu
15. 2. 2010 Německo odmítá myšlenku založení společného evropského fondu na pomoc Řecku
15. 2. 2010 Řecko: Eurozóna potřebuje detailní plán záchrany členských států
15. 2. 2010 Koblížek Plzeň – veselá půjčka Michal  Kuklík
15. 2. 2010 Takto si představuje klient Kláry Veselé Samkové ideální soužití ve společnosti Štěpán  Kotrba
15. 2. 2010 Komunisty je dnes v české společnosti přijatelné bít
15. 2. 2010 Adopce dětí homosexuálními páry se ve světě považuje za zcela normální Petr  Tomeš
14. 2. 2010 Michael  Marčák
15. 2. 2010 Jak se USA stanou zemí Třetího světa John Michael Greer
15. 2. 2010 Konec konzumerismu? Jindřich  Kalous
15. 2. 2010 Konec konzumerismu a "rodinné hodnoty" Karel  Dolejší
15. 2. 2010 Řecko jako hranice západního civilizačního okruhu? Karel  Dolejší
15. 2. 2010 Husákovy děti (nejen) na britský způsob Karel  Dolejší
15. 2. 2010 Chtějí malé strany skutečně očistit společnost? Boris  Cvek
12. 2. 2010 Norman Finkelstein bude v Praze
15. 2. 2010 Padla poslední překážka pro dopravu ruského plynu do Německa
15. 2. 2010 Začal světový festival artistů, akrobatů a šoumenů ve Vancouveru Ivo  Krieshofer
15. 2. 2010 Michael  Marčák
15. 2. 2010 Proč jsou lidé pasivní
15. 2. 2010 Lesk a bída pracovních agentur Miroslav  Uhlíř
15. 2. 2010 V Afghánistánu začala největší vojenská ofenzíva od počátku americké invaze v roce 2001 Daniel  Veselý
15. 2. 2010 Které zájmy jsou – dokonce „spotřebitelskou“ – prioritou? Miloš  Dokulil
15. 2. 2010 Evropská komise ve Štrasburku prošla Daniel  Strož
15. 2. 2010 Vítězové a poražení listopadové revoluce Jiří  Beránek
15. 2. 2010 Koukolík o mocenské posedlosti
15. 2. 2010 Sedmdesát sedm Jan  Polívka
15. 2. 2010 Tendr státních lesů obchází zákaz pronájmů
15. 2. 2010 Zimní demonstrace k druhému výročí uznání "nezávislosti Kosova" českou vládou
15. 2. 2010 Rok 2010 – dvě stě let od narození polského skladatele Fryderyka Chopina Ivo  Šebestík
12. 2. 2010 ČR: Špatné a nevymahatelné zákony a frustrace občanů Jan  Čulík
12. 2. 2010 Slušnost a ohleduplnost se v ČR považuje za slabost
12. 2. 2010 Za co může (nemůže) kapitalismus Michael  Kroh
2. 2. 2010 Hospodaření OSBL za leden 2010

Ropa - Peak oil a energetická bezpečnost RSS 2.0      Historie >
15. 2. 2010 Konec konzumerismu? Jindřich  Kalous
15. 2. 2010 Konec konzumerismu a "rodinné hodnoty" Karel  Dolejší
15. 2. 2010 Husákovy děti (nejen) na britský způsob Karel  Dolejší
15. 2. 2010 Jak se USA stanou zemí Třetího světa John Michael Greer
10. 2. 2010 Čelní britští podnikatelé varují britskou vládu, že do pěti let vznikne ropná krize   
9. 2. 2010 Budoucnost se nestará, aneb O víře v rutinu Karel  Dolejší
8. 2. 2010 Konec hry John Michael Greer
5. 2. 2010 Předpoklad pasivity John Michael Greer
29. 1. 2010 Muži v recesi (jakož i v depresi)   
25. 1. 2010 Tajný stisk ruky John Michael Greer
21. 1. 2010 Náklady na udržení společenství John Michael Greer
11. 1. 2010 Ochočení korporací John Michael Greer
7. 1. 2010 Nestoudné návrhy John Michael Greer
6. 1. 2010 Evropské vlády plánují miliardové investice do obnovitelné energetiky   
5. 1. 2010 Naděje, beznaděj a důvěra   

Hypoteční, finanční ... ekonomická krize RSS 2.0      Historie >
15. 2. 2010 Konec konzumerismu? Jindřich  Kalous
15. 2. 2010 Konec konzumerismu a "rodinné hodnoty" Karel  Dolejší
15. 2. 2010 Husákovy děti (nejen) na britský způsob Karel  Dolejší
15. 2. 2010 Řecko jako hranice západního civilizačního okruhu? Karel  Dolejší
15. 2. 2010 Jak se USA stanou zemí Třetího světa John Michael Greer
15. 2. 2010 EU Řecku: Vysvětlete, jak došlo k zatajení dluhu   
15. 2. 2010 Německo odmítá myšlenku založení společného evropského fondu na pomoc Řecku   
15. 2. 2010 Řecko: Eurozóna potřebuje detailní plán záchrany členských států   
12. 2. 2010 Buďme hrdí, jsme nejskvělejší! Jan  Polívka
12. 2. 2010 Za co může (nemůže) kapitalismus Michael  Kroh
12. 2. 2010 Oživení v eurozóně se nekoná   
12. 2. 2010 Čína opět "přitáhla kohoutky" finančním institucím   
11. 2. 2010 Reuters: Výsledkem dnešního summitu EU bude patrně jen politické prohlášení ve prospěch Řecka   
11. 2. 2010 Část představitelů eurozóny dosáhla dohody ohledně pomoci Řecku   
11. 2. 2010 Měnové trhy reagují na vágní příslib evropské pomoci Řecku poklesem