John Michael Greer zase "trochu" špatně

23. 2. 2010

Články Johna Greera mě fascinují. Na jedné straně se snaží nahlížet na současnost z jiné perspektivy, na druhou stranu je to vždycky "tak trochu špatně". Poslední článek o efektivitě továren je toho bohužel zářným příkladem. Je možné, že současná vyspělost je důsledkem využívání koncentrace energie (ač existují i mnohá jiná vysvětlení). Na vyvrácení či potvrzení takového názoru by se určitě daly nalézt mnohé zajímavé teorie a fakta. Pan Greer však pokračuje, píše čtenář Ondřej Palkovský:

"Místo toho, aby [Ghándí] například nahradil rozsáhlý indický průmysl domácího předení a tkaní továrnami a připravil tak miliony přadlen a tkalců o práci, tvrdil, že nejúčinnějším využitím omezených zdrojů Indie bude pomoci těmto lidem zlepšit jejich dovednosti, kolovraty a stavy, aby mohli vyrobit více látek za nižší cenu, dál se živit vlastní prací, a přitom zajistili soběstačnost Indie ve výrobě látek. Jistě, tento způsob uvažování protiřečí téměř každé ekonomické teorii od dob Adama Smithe. Jelikož ale takřka všechny mainstreamové ekonomické teorie počínaje Smithem sehrály významnou roli při uvržení průmyslového světa do jeho současných problémů, nejsem si tak jistý tím, že je to špatně."

Pokud chci vyvrátit tvrzení "mainstreamové ekonomické teorie", měl bych si nejdřív zjistit, čím v jeho prospěch současní ekonomové argumentují; to že se možná mýlili v něčem jiném, je irelevantní.

"Nynější ekonomové odmítají Ghándhího myšlenky na základě jejich "neefektivity", ale to je třeba chápat v souvislostech; "efektivita" v žargonu dnešní ekonomie neznamená nic více a nic méně než efektivitu při generování něčího zisku."

Mnoho současných ekonomů (a i mnoho ekonomů minulých) rozumí pod pojmem zisk nikoliv účetní zisk, ale naopak subjektivní uspokojení svých potřeb v souvislosti s činností, kterou jsme se je snažili uspokojit. Tedy pokud se ekonomové ohánějí neefektivitou, mají tím například na mysli to, že s danými zdroji by taková investice uspokojila lidi méně, než jiná, alternativní investice. Je jednoduché zesměšňovat ekonomy a pojem "zisk", pan Greer si asi neuvědomuje, že podporuje "neefektivní" strategii, která Indy udrží v chudobě.

Hlavní důvod, proč Ghándího myšlenky nemají smysl, je, že při výrazném zvýšení produktivity jednoduše nemá smysl, aby se stejné množství lidí, jako dnes, věnovalo výrobě textilu. Tolik textilu nepotřebujeme. Můžeme podobnou myšlenku aplikovat na Českou republiku; pokud by se u nás v zemědělství věnovalo stejné množství lidí, jako před 200 lety, pak bychom na tom bez ohledu na vybavení traktory byli dnes úplně stejně, jako ti Indové.

Pan Greer své úvahy korunuje tvrzením:

"V ten okamžik se otázka, kolik stojí vybavení dělníka pro jakoukoliv práci, stane centrálním tématem ekonomiky, protože jakékoliv zdroje, které slouží k vybavení dělníka, musejí být odebrány z jiného produktivního využití."

Objevili jsme Ameriku. Na tomto tvrzení je postavena celá současná ekonomie. Jedná se o koncept "nákladů ztracené příležitosti", o jehož popularizaci se zasloužil např. Frederic Bastiat ve své eseji "Co je vidět a co není" nebo Henry Hazlitt v knize "Ekonomie v jedné lekci". Pan Greer se asi nesnaží říci, že ekonomické teorie dodnes neplatily, protože zdroje nebyly vzácné, přičemž většina ekonomie zkoumá chování lidí v prostředí vzácných zdrojů. Co se pan Greer snaží říci, mi bohužel připadá opravdu poněkud nejasné.

Vytisknout

Obsah vydání | Úterý 23.2. 2010