Problém vzdělání a problém levice

5. 8. 2022 / Boris Cvek

čas čtení 4 minuty

Karel Dolejší píše o selhání levicového projektu, pokud tento projekt měl znamenat jakési povznesení mas na úroveň vysoké kultury. Je nesporné, že místo republiky vzdělanců zde máme konzumní společnost, v tom má jistě pravdu. Nezdá se mi však, že by vzdělání mas přece jen třeba ve srovnání se situací před 100 lety nepokročilo, nota bene zejména tam, kde má silné postavení právě levice: Skandinávie, Hamburk, Vídeň, Curych, Mnichov.

 

Konzumní společnost má jistě mnoho chyb, vede ke zničení planety, nivelizuje prožitky a vzdělání, nezdá se mi však, že by to muselo být nutné a všeobecné a nezvratné. Samotný blahobyt ve srovnání s otrockou dřinou dává člověku více možností se vzdělat, přemýšlet. Je pak otázka, odkud má čerpat a na jaké úrovni je to prakticky možné v široké mase lidí (nota bene lidí beze smyslu pro realitu, který se získává většinou nějakými tvrdými zkušenostmi – díky takovým zkušenostem mohl můj děda být vděčný za jídlo a těšit se z toho, že ho vůbec má, což dnes málokdo už pochopí). Možná „vysoká kultura“ má být spíše solí, která – řečeno s evangeliem – mění chuť těsta, aniž by sama byla těstem. Jde hlavně o to, jaké kulturní vzory představují ti, kdo jsou sami vzdělaní – a zda se jim daří své pohledy a hodnotu vzdělání a vysoké kultury šířit (a jak to vlastně poznat).

Dnes jsem v jednom článku četl, že lidé jako Jan Patočka, Ladislav Hejdánek, Jan Sokol, tedy skuteční čeští filozofové, by nikdy nešli přednést projev mezi komunisty a neofašisty (už jen to spojení je docela typické pro naši situaci) jako Anna Hogenová. Jde samozřejmě o vypjatý kontext války na Ukrajině, kdy paní filozofka veřejně odmítá to, aby se Ukrajincům posílaly zbraně, nicméně tato paní se svou fašismu velmi blízkou rétorikou byla masově oblíbená dávno před válkou. Média po ní bažila, byl s ní rozhovor na Letní filmové škole před rokem, vystoupila v celé plejádě akcí a pořadů. Nikdo z výše zmíněných filozofů by tak oblíbený rozhodně být nemohl (a už vůbec ne Heidegger, kterým ráda šermuje). Profesuru paní Hogenová získala z kinantropologie v roce 2006 na Univerzitě Palackého a učí jako šéfka Katedry filozofie na Husitské teologické fakultě na Univerzitě Karlově.

Co lidi táhne tímto ezoterickým směrem, kvůli němuž zapomínají na střízlivou, osvícenskou vzdělanost? Není to třeba právě frustrace konzumem? Laskavot paní profesorky, která z výšin svého poznání šíří samu „pravdu“ do lidských srdcí, aniž by tam byl sebemenší záblesk filozofického řemesla? Možná sahá do řemesla spíše kněžím a umělcům než osvícenské osvětě. Myslím si zkrátka, že pokud jde o politickou stránku věci, musíme být zatím vděčni na současný způsob západní konzumní společnosti. V minulosti to bylo horší. A horší by také bylo, kdyby frustrace z plytkosti vedla nakonec k nástupu velkohubého fašismu plného ezoterických „hodnot“. A co je to vlastně vzdělanost a vzdělání?

Problém levice, na který Karel Dolejší reaguje, nevidím v levici samotné a docela rád bych viděl v Česku, Polsku, Maďarsku atd. stejnou levici a stejně silnou levici, jakou mají třeba ve Vídni nebo Hamburku. Problém postkomunistického světa je ten, že komunisté levici zcela zdiskreditovali, že udělali z levice normalizační nihilismus, v čemž pak pokračovala ČSSD i KSČM. Přece jen ale i tyto pseudolevicové normalizační strany k něčemu byly, dokud se nerozhodly spáchat sebevraždu v souvislosti s uprchlickou krizí (ČSSD ještě v roce 2013 nominovala do funkce prezidenta republiky Jiřího Dienstbiera). Souhlasím tedy s tím, co psal Bohumil Kartous ve svém původním článku, na který Karel Dolejší reaguje: bylo by lepší, kdyby se přicházející frustrace mas z ekonomického propadu a absence sociálního státu obrátila ve vzestup levice a nikoli Babiše nebo Okamury. Jedinou konstruktivní a západní alternativu k vládě by mohli dnes ovšem představovat už jen piráti, ale to by museli být v opozici.



2
Vytisknout
4969

Diskuse

Obsah vydání | 9. 8. 2022