Rozpadávající se britské středisko pro zpracování jaderného materiálu ohrožuje Evropu

6. 12. 2023

 
Únik radioaktivní kapaliny z jednoho z "nejvyšších jaderných rizik ve Spojeném království" - rozpadající se budovy v rozsáhlém kumbrijském areálu známé jako Magnox swarf storage Silo (MSSS) - bude pravděpodobně pokračovat až do roku 2050. To by podle oficiálního dokumentu mohlo mít "potenciálně závažné důsledky", pokud se bude únik radioaktivní kapality zrychlovat a hrozí kontaminace podzemních vod.

V betonovém a asfaltovém plášti, který pokrývá obrovský rybník obsahující desítky let jaderného kalu, se rovněž objevily trhliny, které jsou součástí  bezpečnostních problémů v areálu.

Sellafield, rozlehlý areál o rozloze 6 km2 na pobřeží okresu Cumbria, kde pracuje 11 000 lidí, skladuje a zpracovává jaderný odpad ze zbrojních programů a výroby jaderné energie a je největším zařízením tohoto druhu v Evropě.

Dokument zaslaný členům správní rady Sellafieldu v listopadu 2022 vyjádřil všeobecné obavy ze zhoršení bezpečnosti v celém areálu a varoval před "kumulativním rizikem" vyplývajícím z nedostatků od jaderné bezpečnosti až po azbest a požární normy.

Vědec z expertního panelu, který radí britské vládě v otázkách dopadu radiace na zdraví, uvedl, že rizika způsobená tímto únikem a dalšími úniky chemických látek v Sellafieldu byla "pevně zametena pod koberec".

Požár v roce 1957 ve Windscale, jak se areál dříve jmenoval, byl dosud nejhorší jadernou havárií ve Spojeném království. Zpráva EU z roku 2001 varovala, že havárie v Sellafieldu by mohla být horší než havárie v Černobylu na Ukrajině v roce 1986, která vystavila radiaci pět milionů Evropanů. Sellafield obsahuje podstatně více radioaktivního materiálu než Černobyl.

Zpráva uvádí, že události, které by mohly vyvolat únik radioaktivního odpadu do atmosféry v elektrárně, zahrnují výbuchy a letecké havárie.

Bezpečnostní standardy této elektrárny vzbuzují takové obavy, že američtí představitelé v diplomatických depeších varovali před její rozpadávající se infrastrukturou. Mezi jejich obavy patří úniky z prasklin v betonu u toxických rybníků a nedostatečná transparentnost britských úřadů ohledně problémů v areálu. Spojené království a USA mají desítky let trvající vztahy v oblasti jaderných technologií.

Obavy z toho, jak je Sellafield provozován, vedly také k napětí s irskou a norskou vládou.

Norští představitelé se obávají, že by havárie v areálu mohla vést k tomu, že by převládající jihozápadní větry zanesly radioaktivní částice přes Severní moře, což by mohlo mít ničivé následky pro norskou produkci potravin a volně žijící zvířata. Vysoce postavený norský diplomat uvedl, že by Oslo mělo nabídnout pomoc s financováním úložiště, aby mohlo být provozováno bezpečněji, a ne "provozovat něco tak nebezpečného s omezeným rozpočtem a netransparentně".

Irská vláda se v roce 2006 pokusila proti Sellafieldu zakročit tím, že jej předala tribunálu OSN kvůli obavám z vlivu závodu na životní prostředí.

Vědci se snaží odhadnout riziko pro veřejnost v důsledku úniku z MSSS prostřednictvím "průběžného hodnocení radiologických dávek" s využitím statistického modelování.

Společnost Sellafield se snaží z MSSS, zařízení pocházejícího z 60. let 20. století a označovaného za "jedno z nejrizikovějších jaderných zařízení ve Spojeném království", vytěžit jaderný odpad, který se zde nachází již desítky let, což by podle ní mohlo trvat nejméně 20 let. Únik z něj trvá již více než tři roky.

V červnové zprávě Úřadu pro jadernou regulaci (ONR) se uvádí, že zatímco současné riziko úniku považuje Sellafield za "tak nízké, jak je to jen možné", vědci se stále více obávají, že není jasný plný rozsah úniku a rychlost, jakou může znečišťovat podzemní vody. Společnost Sellafield tvrdí, že únik nepředstavuje "žádné další riziko" pro zaměstnance a veřejnost.

V roce 2019 společnost Sellafield nahlásila ONR únik ze skladovací jednotky. Během následujících dvou let se únik výrazně zhoršil a z dříve nezveřejněného dokumentu vyplývá, že ze zařízení denně uniká 2,3-2,5 metrů krychlových radioaktivního "roztoku". Tato kapalina je tekutinou z radioaktivních pilin hořčíkové slitiny rozpuštěných ve vodě z odpadních plášťů, které obalovaly vyhořelé jaderné palivo Magnox.

Inspektoři uvedli, že není možné zjistit, kolik trhlin se v sile vytvořilo, a proto se při stanovení rizika pro veřejnost a pracovníky v místě používají odhady a modelování založené na únicích ze zařízení.

Výbor vědců, který má za úkol monitorovat Sellafield a další jaderné lokality, varoval, že silu je třeba věnovat mnohem větší pozornost.

V červenci loňského roku Výbor pro lékařské aspekty radiace v životním prostředí ve svém veřejném zápisu uvedl, že "únik pokračuje stejnou rychlostí od října 2020, přibližně 2,5 metrů krychlových denně ...".

Jeden z vědců, kteří jsou členy výboru, uvedl:  "To je neuvěřitelně závažné v kontextu místa plného hrůz a dědictví experimentů, které nikdo řádně nezdokumentoval."