Británie: Ideologie a podvádění, které stály život dvaasedmdesát lidí

5. 9. 2024

 

V 1700stránkové zprávě, která rozděluje vinu za tragédii z roku 2017, sir Martin Moore-Bick, předseda vyšetřování, zjistil, že tři firmy - Arconic, Kingspan a Celotex - „se zapojily do úmyslných a trvalých strategií, aby ... uvedly trh v omyl“.

Rovněž zjistil, že odpovědnost za požár nesou architekti Studio E, stavitelé Rydon a Harley Facades a stavební dozor londýnské čtvrti Kensington a Chelsea.

Studio E prokázalo „lehkovážný přístup k předpisům, které se týkají požární bezpečnosti“. Jeho neschopnost rozpoznat, že plastem vyplněné panely na výškové budově jsou nebezpečné, nebyla činností „přiměřeně kompetentního architekta“ a „nese velmi významnou míru odpovědnosti za katastrofu“, konstatovalo vyšetřování.

Vyšetřování je velmi kritické vůči organizaci pro správu nájemníků (TMO), která byla jmenována místním komunálním úřadem Royal Borough of Kensington and Chelsea (RBKC), aby se starala o tisíce domů, ale podle zprávy důsledně ignorovala názory a stížnosti obyvatel. Výkonný ředitel TMO, Robert Black, zavedl „vzorec zatajování ... v souvislosti s otázkami požární bezpečnosti“ a TMO „považoval požadavky na řízení požární bezpečnosti za nepříjemnost“, čímž „porušil své zákonné povinnosti vůči svým nájemníkům“, uvádí se ve zprávě.

Závěrečná zpráva veřejného vyšetřování Grenfell Tower přichází sedm let, dva měsíce a 21 dní po požáru, který vznikl za ledničkou v bytě ve čtvrtém patře. Přes hořlavý obkladový systém pronikl do 24. patra zhruba za 30 minut. Některé oběti vypadly z oken, ale většina zahynula uvězněna kouřem a plameny v horních patrech. Patnáct mrtvých byli invalidé.

Po 400 dnech svědectví v rámci vyšetřování, které stálo britské daňové poplatníky více než 200 milionů liber, si Moore-Bick vyhradil některé ze svých nejodsuzujících závěrů pro ústřední vládu.
 
Ta reguluje bezpečnost budov, ale nedokázala zpřísnit nejednoznačné požární předpisy, zatímco se hlavně zabývala „odstraňováním byrokracie“, tedy rušením regulačních předpisů. které v letech 2010 až 2016 zahájil konzervativní premiér David Cameron ve snaze povzbudit ekonomiku po globální finanční krizi.

Vyšetřování zjistilo, že vláda si byla „dobře vědoma“ rizik, která představují vysoce hořlavé obklady budov, „ale nejednala podle toho, co věděla“.

Eric Pickles, Cameronův ministr pro bydlení do roku 2015, „nadšeně podporoval“ premiérovu snahu o rušení regulačních předpisů a ta ovládla myšlení jeho ministerstva do té míry, že záležitosti ovlivňující požární bezpečnost a ohrožení života „byly ignorovány, odkládány nebo přehlíženy“, konstatuje vyšetřování.
 
Pickles také nezareagoval na doporučení koronera z roku 2013 zpřísnit předpisy o požární bezpečnosti poté, co při požáru obložení v dalším londýnském obecním domě Lakanal House zahynulo šest lidí. Vyšetřování zjistilo, že „se k tomu nepřistupovalo s žádnou naléhavostí“ a že ke zpřísnění nedošlo ani v době, kdy 14. června 2017 začal hořet věžák Grenfell Tower.

Při křížovém výslechu pod přísahou Pickles vehementně trval na tom, že snaha o boj "proti byrokracii" se netýkala stavebních předpisů. Vyšetřování však uvedlo, že jeho trvzení jsou  „v příkrém rozporu s důkazy jeho úředníků a soudobými dokumenty“.

Detektivové z kriminálního oddělení londýnské Metropolitní policie uvedli, že před případnou obžalobou viníků stráví 12 až 18 měsíců probíráním zjištění zprávy„řádek po řádku“. Ta by mohla zahrnovat zabití z nedbalosti, zabití z hrubé nedbalosti, podvod, maření spravedlnosti a zneužití pravomoci veřejného činitele.

Korunní prokuratura zatím o obvinění nerozhodla a případné soudní procesy by měly začít až v roce 2027.

Vedení RBKC bylo kritizováno a vyšetřování dospělo k závěru, že rozhodnutí ředitelky bytového odboru Laury Johnsonové zpomalit instalaci samozavíracích mechanismů na požárních dveřích navzdory varování londýnských hasičů, že jejich absence ohrožuje únikové cesty, bylo vedeno finančními důvody. Johnsonová se také postavila proti novému režimu kontrol.

Učinila tak, „aniž by se poradila o důsledcích pro bezpečnost obyvatel“. Otevřenými dveřmi s chybějícími nebo vadnými uzávěry se v noci požáru šířil kouř do únikových cest.

Reakce RBKC bezprostředně po neštěstí prokázala „výrazný nedostatek úcty k lidské slušnosti a důstojnosti“ a její výkonný ředitel Nicholas Holgate se „nepřiměřeně obával“ o pověst rady a „nebyl schopen převzít účinnou kontrolu“.

Zpráva popisuje „dlouhotrvající trauma“ „komunity, jejíž životy byly navždy změněny“.

Vyšetřování zjistilo, že společnost Rydon, hlavní dodavatel, projevila „ležérní přístup k požární bezpečnosti“ a „nese značnou odpovědnost za požár“, zatímco společnost Harley Facades, která instalovala smrtící obkladový systém, „nese značnou míru odpovědnosti za požár“, protože předpokládala, že jiní zkontrolují, zda je bezpečný.

Arconic, americký hliníkový gigant, který dodal plastem plněné obkladové panely, jež byly hlavní příčinou šíření požáru, „záměrně zatajil před trhem skutečný rozsah nebezpečnosti Reynobond 55 PE v kazetové formě [panelů použitých na Grenfellu], zejména u výškových budov“, zjistilo vyšetřování.
 
Společnost Celotex, která vyráběla většinu hořlavé pěnové izolace, „se pustila do nepoctivého plánu klamání svých zákazníků a širšího trhu“. A společnost Kingspan, která vyráběla malé množství izolace, „vědomě vytvořila falešný trh s izolací pro použití na budovách s výškou nad 18 metrů“, když tvrdila, že test prokázal, že ji lze použít v jakékoli budově s výškou nad 18 metrů, ačkoli to „bylo nepravdivé tvrzení, jak dobře věděla“.

Moore-Bick dospěl k závěru: „Jedním z velmi významných důvodů, proč byl věžák Grenfell Tower obložen hořlavými materiály, byla systematická nepoctivost ze strany těch, kteří vyráběli a prodávali panely pro opláštění a izolační výrobky. Podíleli se na záměrných a trvalých strategiích, jejichž cílem bylo manipulovat s procesy testování, zkreslovat údaje ze zkoušek a uvádět trh v omyl.“

Nemohli tak činit ve vzduchoprázdnu a Moore-Bick zjistil, že dva soukromé orgány, které poskytují certifikáty bezpečnosti stavebních výrobků používaných projektanty a stavebníky, Local Authority Building Control (LABC) a British Board of Agrément (BBA), „nezajistily, aby prohlášení v jejich certifikátech výrobků byla přesná a založená na důkazech z testů“.

„Nepoctivé strategie společností Arconic a Kingspan uspěly z velké části díky neschopnosti BBA,“ řekl.

LABC „byla ochotna vyjít vstříc zákazníkovi na úkor těch, kteří se na certifikáty spoléhali. V důsledku toho se LABC stala také obětí nečestného jednání ze strany bezohledných výrobců.“


V letech před katastrofou dopustil pronajímatel, který pro RBKC spravoval tisíce obecních domů, aby se jeho vztahy s obyvateli Grenfellu zhoršily natolik, že přerostly v „nedůvěru, nechuť, osobní antagonismus a hněv“, což se rovnalo „vážnému selhání ... při dodržování základních povinností“.


To, že pronajímatel neshromáždil informace o zdravotně postižených a zranitelných osobách, jimž by se mělo pomoci s evakuací v případě požáru, „znamenalo základní zanedbání jeho povinností v souvislosti s požární bezpečností“.