Uprchlíci jako já vědí, že Británie nedokáže zastavit obchodníky s lidmi

7. 9. 2024

čas čtení 6 minut
Nová britská labouristická vláda se jako blázni snaží policejně zasahovat proti pašerákům uprchlíků na malých člunech. Keir Starmer nyní prohlásil, že chce použít stejné "tvrdé" metody, jaké použil proti ultrapravicovým výtržníkům z letošního srpna v britských ulicích. Na dotaz BBC, zda otevře bezpečné cesty do Británie pro žadatele o azyl, tuto možnost Starmer odmítl, i když by samozřejmě okamžitě zastavila pašeráckou činnost.

Níže uvádíme svědectví anonymního syrského uprchlíka, žijícího dnes v Británii, který právem poukazuje na nesmyslnost a pokrytectví jednání britské vlády  v této věci.

Vládní "summit“ o  člunech s uprchlíky směřujícími do Británie je odsouzen k zániku - převaděči budou existovat, dokud budou existovat tak zoufalí lidé, jako jsem byl já



Ministryně vnitra pořádala v pátek „přelomový“ summit, jehož cílem je rozbít gangy pašeráků lidí po celém světě. Jsem syrský uprchlík ve Spojeném království a vím, že to povede k tomu, že se další lidé jako já stanou otroky v zemích, jako je Libye, nebo přijdou o život v moři.

Yvette Cooperová ve svém prohlášení uvádí, že od loňského jara bylo zadrženo 410 člunů určených k přeplutí kanálu La Manche a v posledních týdnech 40 člunů. Probíhá 70 živých vyšetřování převaděčské činnosti, nedávno bylo oznámeno 50% „navýšení“ počtu policistů Národní agentury pro boj proti trestné činnosti (National Crime Agency), kteří jsou umístěni v Europolu - agentuře EU pro vymáhání práva - a dalších 100 specializovaných vyšetřovatelů, kteří mají narušovat pašování lidí po celém světě.

Proč tedy lodě stále připlouvají?

Cooperpvá se nezmiňuje o tom, že v letošním roce překročilo kanál La Manche více než 21 000 lidí. V posledních dnech jich přepluly stovky, přestože v úterý přišlo o život 12 lidí poté, co se jim rozlomil člun.

Dva dny před touto strašlivou ztrátou na životech byla hlášena další smrt - Abd al-Rahmana Milada, označovaného za známého pašeráka lidí působícího v Libyi, který tam byl zavražděn. Není jasné, kdo ho zabil. Je však jasné, že zabíjení pašeráků pašování nezastaví.

Když ministryně vnitra mluví o rozbití pašeráckých gangů v Libyi, má na mysli zastavení lidí, jako jsem já, kteří překračují Středozemní moře. Kdybych byl dnes v Libyi a bylo mi zabráněno v přechodu, nemohl bych se otočit a vrátit se domů do Sýrie, kde jsem byl léta vězněn a mučen. I když mnoho uprchlíků skončí v Libyi jako otroci, raději bych se vrátil tam.

Libye nemůže všechny uprchlíky vrátit do Sýrie, Jemenu nebo Iráku, takže mnoho lidí jako já uvízne, nebude moci jít dál a nebude se moci vrátit zpět. Mnozí další tam zemřou.

Stejně jako plán zaútočit na převaděče v Libyi nefunguje ani zabavování člunů   v zemích, jako je Bulharsko. Nejde jen o to, že pašeráci nacpou více lidí do menšího počtu člunů, což vede k většímu počtu úmrtí. Někdy uprchlíci prosí, aby se dostali na palubu, i když je loď příliš plná, protože jsou zoufalí. Vláda chce zastavit přesun uprchlíků přes Maroko a Španělsko a Itálii a Francii. Na to, abychom o těchto zemích mluvili, je už pozdě. Začněte v Sýrii, začněte v Jemenu, začněte v Íránu a Iráku a Afghánistánu a Súdánu a Eritreji, kde problémy vznikají.

Ministryně vnitra se ve svém prohlášení neptá, proč lidé utíkají do Evropy ze zemí, jako je ta moje. Dříve odtud uprchlíci nepřicházeli. Nyní se však tyto země staly příliš nebezpečnými pro přežití. Proč Evropa a USA neudělaly více pro to, aby se naše země nestaly nebezpečnými, než jsme byli nuceni utíkat? Ať už ministryně vnitra a další podniknou jakékoli kroky k zastavení pašeráků, uprchlíci se budou snažit najít způsob, jak utéct.

Byl jsem na své cestě v Maroku a sledoval jsem mladého uprchlíka, který nemohl zaplatit pašerákovi za místo v člunu, tak si sám z prázdných plastových lahví od vody postavil plavidlo, které ho mělo odvézt po moři do španělské enklávy Melilla. Podařilo se mu to. Uprchlíci si našli cestu.

Pašeráci jsou chamtiví a bezohlední - ale uvěznění některých z nich tento obchod nezastaví. Jako uprchlíci nemáme nikoho jiného, kdo by nám pomohl utéct.

Když budou pašeráci zabiti nebo zatčeni, přijdou další. Vláda mluví o rozbití gangů, jako by existovalo jen několik velkých, které mohou zničit, a pak bude problém vyřešen. Ale takhle pašeráctví lidí nefunguje. Pašerákem se může stát kdokoli. Není to složité a nevyžaduje to mnoho prostředků. V tolika zemích, městech a obcích jsou lidé, kteří převádějí uprchlíky z jedné části jejich cesty do další. U nás ve vesnici je jeden člověk, normální člověk, který to dělá. Převaděči jsou všude. Můžeme si zaplatit za průchod přes převaděčské agenty v kterémkoli městě na světě, které si vybereme. Lidé, kteří překračují kanál La Manche ve Francii, mohou za tuto cestu zaplatit dokonce agentovi ve Velké Británii.

Lidé jako já nechtějí být ve Spojeném království. Mám svou zemi moc rád a moc se mi po ní stýská a sním o tom, že se do ní vrátím. Kdyby milice opustily Sýrii a můj život už nebyl v ohrožení, vrátil bych se hned zítra. Každý uprchlík, který se dostane do Evropy ze země, jako je ta moje, přežil děsivé hrůzy. Na turecké hranici po mně stříleli strážní, ve Španělsku jsem dostal pěstí a v Belgii mě kopli do obličeje, když jsem spal. Při cestě ze země do země jsme se museli schovávat jako zloději. Někdy nám toto špatné zacházení dává zapomenout, že jsme lidské bytosti. Ale sníme o tom, že se lidmi zase staneme. Britská ministryně vnitra musí pochopit, že každý uprchlík má jen dvě možnosti - buď půjdeme dál, nebo zemřeme.

Zdroj v angličtině ZDE

0
Vytisknout
2136

Diskuse

Obsah vydání | 10. 9. 2024