Izraelská válka proti žurnalistice

29. 10. 2024

V Izraeli je akreditováno přibližně 4 000 zahraničních reportérů, kteří se věnují válečným událostem. Bydlí v luxusních hotelech. Chodí na zinscenované show, které organizuje izraelská armáda. Izraelští vojáci je při vzácných příležitostech mohou doprovázet na bleskové návštěvy Gazy, kde jim ukazují údajné úkryty zbraní nebo tunely, které podle armády používá Hamás.

Reportéři se poslušně účastní každodenních tiskových konferencí; vysocí izraelští úředníci je informují mimo záznam a podávají jim informace, které se často ukazují jako nepravdivé. Jsou to nevědomí a někdy i vtipní izraelští propagandisté, stenografové architektů apartheidu a genocidy, bojovníci v hotelových pokojích. Bertolt Brecht je kysele nazval mluvčími mluvčích.

A kolik je zahraničních reportérů v Gaze? Žádní. Palestinští reportéři v Gaze, kteří zaplňují prázdné místo, za to často platí životem. Jsou spolu se svými rodinami terčem atentátů. Podle Výboru na ochranu novinářů bylo v Gaze, na Západním břehu Jordánu a v Libanonu zabito nejméně 128 novinářů a pracovníků médií. Dalších 69 jich bylo uvězněno, což představuje nejsmrtelnější období pro novináře od roku 1992, kdy organizace začala shromažďovat údaje.

V pátek Izrael bombardoval budovu v jižním Libanonu, v níž sídlilo sedm mediálních organizací a zabil tři novináře z organizací Al Mayadeen a Al Manar a 15 dalších novinářů zranil. Od 7. října zabil Izrael v Libanonu 11 novinářů. Kameraman Al-Džazíry Fádí al-Wahídí, kterého na začátku měsíce v uprchlickém táboře Džabalíja na severu Gazy postřelil do krku izraelský odstřelovač, je v kómatu. Izrael mu odmítl povolit vyhledat lékařskou péči mimo Gazu. Stejně tak jako většina novinářů, kteří se stali terčem útoku, včetně jeho zavražděné kolegyně Shireen Abu Aklehové, měl na sobě helmu a neprůstřelnou vestu,která ho označovala jako novináře.

Izraelská armáda označila za „teroristy“ šest palestinských novinářů v Gaze, kteří pracují pro Al-Džazíru. „Těchto šest Palestinců patří mezi poslední novináře, kteří přežili izraelský útok v Gaze,“ uvedla zvláštní zpravodajka OSN pro okupovaná palestinská území Francesca Albanese. „Prohlásit je za 'teroristy' zní jako rozsudek smrti.“

Rozsah a brutalita izraelského útoku na média se nepodobá ničemu, čeho jsem byl během svých dvou desetiletí jako válečný zpravodaj svědkem, včetně Sarajeva, kde srbští odstřelovači pravidelně na reportéry mířili. Během jugoslávských válek v letech 1991-1995 bylo v Chorvatsku, Bosně a Hercegovině zabito 23 novinářů. Dvaadvacet jich bylo zabito, když jsem informoval o válce v Salvadoru. Ve druhé světové válce bylo zabito 68 novinářů a ve Vietnamu 63 novinářů.

Na rozdíl od Gazy však novináři v Bosně a Salvadoru většinou nebyli terčem útoků. Útok Izraele na svobodu tisku se nepodobá ničemu, co jsme zažili od doby, kdy William Howard Russell, kmotr moderního válečného zpravodajství, posílal depeše z krymské války. Útok Izraele proti novinářům patří do samostatné kategorie.

Kongresman James P. McGovern a 64 členů Sněmovny reprezentantů zaslali prezidentu Josephu Bidenovi a ministru zahraničí Antony Blinkenovi dopis, v němž vyzvali Spojené státy, aby se zasadily o to, aby Izrael umožnil americkým a mezinárodním novinářům do Gazy neomezený přístup. V červenci podepsalo více než 70 mediálních a občanských organizací otevřený dopis, který vyzývá Izrael, aby umožnil zahraničním reportérům vstup do Gazy.

Izrael neustoupil. Zákaz vstupu mezinárodních novinářů do Gazy zůstává v platnosti. Izraelská genocida pokračuje. Denně jsou zabíjeny a zraněny stovky palestinských civilistů. V říjnu Izrael zabil v severní části Gazy nejméně 770 Palestinců. Izrael šíří své lži a výmysly, počínaje Hamásem využívajícím Palestince jako lidské štíty, přes masové znásilňování a uřezávání hlav dětem, až po ochočený tisk, který tyto lži otrocky rozšiřuje. Než jsou lži – často po týdnech nebo měsících – odhaleny, mediální cyklus se přesune jinam a jen málokdo si toho všimne.

Izraelská plošná cenzura a vraždění novinářů budou mít zlověstné následky. Ještě víc to oslabí i ten zbytek ochrany, kterou jsme jako váleční zpravodajové kdysi měli. Je to jednoznačný signál pro každou vládu, pro každého despotu nebo diktátora, který se snaží své zločiny maskovat. Stejně jako samotná genocida to zvěstuje nový světový řád, v němž je masové vraždění normalizováno, totalitní cenzura přípustná a novináři, kteří se snaží odhalovat pravdu, mají velmi krátkou životnost.

Izrael za vydatné podpory vlády USA likviduje poslední zbytky svobody tisku. Ti, kdo vedou válku, jakoukoli válku, se snaží formovat veřejné mínění. Věnují se novinářům, které si mohou ochočit, těm, kteří se klaní generálům, a i když to otevřeně nepřiznávají, snaží se je držet co nejdále od bojů. To jsou oni „dobří“ novináři, kteří si rádi „hrají“ na vojáky, kteří nadšeně pomáhají šířit propagandu pod rouškou zpravodajství. Chtějí se podílet na válečném úsilí, být součástí klubu. Je smutné, že ve válkách, které jsem pokrýval, tvořili většinu médií.

Všichni novináři CNN, kteří informují o Izraeli a Palestině, musí svou práci před jejím zveřejněním předložit k posouzení jeruzalémské kanceláři této stanice, která musí dodržovat pravidla stanovená izraelskými vojenskými cenzory. Tito domestikovaní novináři a domestikované zpravodajské organizace jsou, jak upozornil Robert Fisk, „zajatci jazyka moci“. Poslušně papouškují oficiální lexikon – „teroristé“, „mírový proces“, „řešení dvou států“, „právo Izraele na obranu“.

List The Intercept píše, že deník The New York Times „instruoval novináře, kteří informují o izraelské válce v pásmu Gazy, aby omezili používání výrazů ‚genocida‘ a ‚etnické čistky‘ a aby se ‚vyhnuli‘ používání výrazu ‚okupované území‘ při popisu palestinské půdy, jak vyplývá z kopie interního memoranda, které The Intercept získal“.

„Memorandum,“ jak poznamenává The Intercept, „rovněž reportérům nařizuje, aby nepoužívali slovo Palestina 's výjimkou velmi vzácných případů' a vyhýbali se výrazu 'uprchlické tábory' pro popis oblastí Gazy historicky osídlených vysídlenými Palestinci vyhnanými z jiných částí Palestiny během předchozích izraelsko-arabských válek. Tyto oblasti jsou OSN uznány jako uprchlické tábory a žijí v nich statisíce registrovaných uprchlíků.“

„Neexistuje žádný boj mezi mocí a médii,“ poznamenal Fisk. „Prostřednictvím jazyka jsme se jimi stali.“

Generál ve výslužbě David Petraeus, jeden z autorů amerického manuálu pro boj proti povstalcům z roku 2006, který síly USA a NATO používaly v Afghánistánu, tvrdí, že přesvědčit veřejnost o tom, že jste zvítězili – i když jste, jako v Afghánistánu, uvízli v bažině – je důležitější než vojenská převaha. Domácí média jsou pro uskutečňování tohoto klamu zásadní.

Pak jsou tu skuteční novináři. Ti si na mašinérii moci posvítí. Říkají pravdu, neboť jak řekl básník Seamus Heaney: „Existuje něco jako pravda a lze ji říci“. Zveřejňují krutost, lživost a zločinnost mocných. Odhalují kolaboraci zdomácnělých médií. To je důvod, proč byl Julian Assange 14 let nemilosrdně pronásledován a perzekvován.

Pro mocné, pro tvůrce války a pro domestikovaná média jsou tito skuteční novináři nepřítelem. WikiLeaks zveřejnil dvoutisícistránkový dokument ministerstva obrany, v němž britští vládní úředníci přirovnávají investigativní novináře k teroristům. Tato nevraživost není nová. Nový je rozsah izraelského útoku na novináře.

Izrael Hamás neporazil. Neporazil ani Hizballáh. Neporazí ani Írán. Musí však přesvědčit vlastní veřejnost i zbytek světa, že vítězí. Cenzura a umlčování novinářů, kteří odhalují izraelské válečné zločiny a utrpení, které Izrael způsobuje civilistům, je izraelskou prioritou.

Bylo by uklidňující označit Izrael za výjimku, za národ, který nesdílí naše hodnoty, ale který, navzdory jeho zvěrstvům, podporujeme. Ale Izrael je samozřejmě prodloužením nás samých.

Jak řekl dramatik Harold Pinter:

„Zahraniční politika USA by se dala nejlépe definovat takto: Polib mi prdel, nebo ti rozkopu hlavu. Je to tak jednoduché a tak hrubé. Zajímavé na ní je, že je tak neuvěřitelně úspěšná. Ovládá struktury dezinformace, používání rétoriky, překrucování jazyka, to všechno je velmi přesvědčivé, ale ve skutečnosti jde o snůškou lží. Je to velmi úspěšná propaganda. Mají peníze, mají technologie, mají všechny prostředky, aby jim to prošlo a také to dělají.“

Při přebírání Nobelovy ceny za literaturu Pinter řekl: „Zločiny Spojených států jsou systematické, neustálé, kruté, nemilosrdné, ale jen velmi málo lidí o nich skutečně mluví. Americe se musí nechat, že se jí to povedlo. Provádí zcela klinickou manipulaci s mocí po celém světě a přitom se tváří jako síla všeobecného dobra. Je to brilantní, dokonce vtipný a velmi úspěšný akt hypnózy.“

Nejdůležitější překážkou izraelské masové hypnózy jsou palestinští novináři v Gaze. Proto je počet zabitých tak vysoký. A proto k tomu američtí představitelé nic neříkají. Také oni nenávidí skutečné novináře. I oni požadují, aby se novináři ochočili a jako krysy pobíhali z jedné zinscenované tiskové akce na druhou.

Vláda USA neříká a nedělá nic na ochranu tisku, protože podporuje izraelské tažení proti médiím stejně jako podporuje izraelskou genocidu v Gaze.

Novináři mají být spolu s Palestinci vyhlazeni.

 

Celý článek v anglickém originále ZDE