Associated Press: Libanonská rodina uspořádala nedělní setkání. Izraelský úder shodil z kopce jejich obytný dům

29. 10. 2024

 
Izraelský nálet zasáhl šestipatrovou obytnou budovu v Ain el Delb, čtvrti u pobřežního města Sidon. Celá budova se převrátila na svahu a dopadla na střechu, přičemž s sebou vzala 17 bytů plných rodin a návštěvníků. Více než 70 lidí zahynulo a 60 bylo zraněno.

Izrael uvedl, že cílem úderu z 29. září byl velitel Hizballáhu, a prohlásil, že budova byla velitelstvím této skupiny. Nebylo možné nezávisle potvrdit, zda někdo z obyvatel patřil k Hizballáhu.

Na videu, které se objevilo na internetu, truchlí jeden z lidí, o nichž se předpokládá, že v budově pobývali, a na staré fotografii se objevil ve vojenské uniformě, což je znak příslušnosti k Hizballáhu.

Ať tak či onak, podle odborníků tento úder ilustruje ochotu Izraele zabít značný počet civilistů při honbě za jediným cílem. Tato taktika přispěla k vysokému počtu obětí mezi Palestinci v Gaze během rok trvající izraelské kampaně proti Hamásu.

Izrael od 23. září zintenzivnil bombardování Libanonu a vyhrožuje ochromit Hizballáh, který začal ostřelovat severní Izrael poté, co útok Hamásu 7. října vyvolal válku v Gaze. Izrael tvrdí, že se zaměřuje na členy Hizballáhu a infrastrukturu, a tvrdí, že skupina umisťuje vojenské prostředky v civilních oblastech.

Bylo zabito přibližně 2 000 lidí, včetně bojovníků a velitelů Hizballáhu - ale také stovky civilistů, často při úderech na domy.

„Zdá se, že je to rys tak podobný Gaze, že se jedná o rodiny, které jsou zabíjeny společně při jednotlivých úderech,“ řekla Emily Trippová, ředitelka londýnské skupiny Airwars, která monitoruje konflikty.

V prvním týdnu izraelské eskalace zasáhl Izrael dům v provincii Tyr a zabil patnáctičlennou rodinu, všechny ženy a děti kromě jednoho člena Hizballáhu. Při úderu v Byblosu zahynulo šest členů rodiny bojovníka Hizballáhu, který zemřel v bojích již před měsícem - což vyvolává otázky o kvalitě zpravodajských informací použitých při úderech. Při zásahu na chatrč, v níž žily rodiny syrských migrujících dělníků, bylo zabito 23 osob.

Zásah v Ain el Delb byl jedním z nejsmrtelnějších v rámci izraelské kampaně. Mezi zabitými byla al-Bábova sestra, její manžel a dvě z jejich dětí, dvacetiletá dcera a dospívající chlapec.

Al-Baba byl uvězněn několik hodin, sutiny ho tlačily v mučivé poloze v kleče, měl zkroucený krk, obličej přilepený k podlaze koupelny a necítil nohy. Podle neustálého zvonění telefonů bez odpovědi poznal, že rodina jeho sestry je mrtvá.

„Nikdo neřekl ani slovo. Neslyšel jsem jediný pohyb,“ řekl.

„Lidé to nevědí. Izrael to ví.

Izraelská armáda uvedla, že předtím, než začala jednat na základě potvrzených zpravodajských informací při zásahu v Ain el Delb, zavedla evakuační postupy. Obyvatelé, kteří hovořili s agenturou Associated Press, uvedli, že nedostali žádné varování.

„Přál bych si, abychom ho měli. Odešli bychom,“ řekl Abdul-Hamid Ramadan, který bydlel v nejvyšším patře a jehož manželka Jinan a dcera Julia byly zabity. „Přišel bych o domov. Ale ne svou ženu a dceru.“

Izrael říká, že často vydává příkazy k evakuaci před úderem. Ale v Libanonu, stejně jako v Gaze, skupiny na ochranu práv tvrdí, že předběžná varování jsou často nedostatečná a přicházejí uprostřed noci nebo prostřednictvím sociálních médií.

Ramadán, armádní důstojník ve výslužbě, řekl, že neví o žádných členech Hizballáhu ani o zbraních v budově, kde žije více než 20 let.

Nikoho nenapadlo, že by se tato čtvrť - kde většinu obyvatel tvoří sunnitští muslimové a křesťané - dostala na seznam izraelských cílů. V domě obývali 15 ze 17 bytů dlouholetí obyvatelé, kteří se všichni navzájem znali. Vysídlenci z jihu začali přicházet již o týden dříve a hledali v budově útočiště u svých příbuzných.

Al-Baba uvedl, že se mu jeho sestra před vraždou svěřila, že má obavy o velmi oblíbeného šíitského nájemníka, hlavně proto, že přijímal hosty. Obávala se, že by se mohl stát terčem Izraele, a ptala se bratra, zda má odejít. Rozhodla se zůstat, protože nevěděla, kam jít.

Al-Baba ani jeho sestra nevěděli nic o tom, že by nájemník byl napojen na Hizballáh.

Izraelské údery podnítily obavy Libanonců z možnosti, že by jejich budova mohla být zasažena kvůli tomu, že v ní bydlí někdo, o kom Izrael oprávněně či neoprávněně tvrdí, že je napojen na Hizballáh. Správy domů požádaly nájemníky, aby nahlásili jména vysídlenců, kteří u nich našli útočiště. Některé odmítly přijmout lidi z jihu.

První úder zasáhl nižší patra budovy kolem 16:00. Rodina Ramadánových byla v šoku, ale nemyslela si, že se budova zřítí. Pouze Ramadanova manželka Jinan vyběhla na schody. Uplynulo několik okamžiků, dost dlouhých na to, aby Ramadanův syn Achraf přinesl své sestře Julii sklenici vody, aby ji uklidnil.

Pak dopadla druhá střela. Budova se zakymácela a pak se zřítila.

Ramadán spadl z pohovky, která ho spolu s nedalekou skříní chránila před padajícím stropem. Achraf, trenér fitness a bývalý voják, se schoval pod rám dveří. Julia spadla na podlahu.

Zdálo se, že ti tři spolu dvě hodiny komunikují v troskách. Ramadán řekl, že Julia byla jen dva metry od něj, její hlas byl slabý, ale slyšitelný. Zavolal o pomoc mobilním telefonem, který stále držel v ruce.

Když pomoc přišla, Achraf se dostal ven jako první; pak jeho otec, asi šest hodin po úderu. V tom zmatku si mysleli, že Julii vytáhli ven. Záchranáři se však vrátili a našli osmadvacetiletou dívku mrtvou. Její matka zemřela v nemocnici na vnitřní krvácení.

„Přišel jsem o základní kámen domu: manželku, partnerku a přítelkyni,“ řekl Ramadan. „Přišel jsem o dceru Julii ... Byla mou radostí, mým úsměvem, budoucností.“

Jsou pohřbeni v neoznačených hrobech v části sidonského hřbitova věnované obětem stavby v Ain el Delb.

Stejně jako v Gaze panují obavy, že počet civilních obětí je „poměrně vysoký“ vzhledem k tomu, že údajný vojenský cíl je často neuveden nebo je relativně malý, uvedl Rich Weir, vedoucí výzkumný pracovník organizace Human Rights Watch pro konflikty, krize a zbraně.

Podle něj došlo k „eskalaci, pokud jde o výši škod ... bourání celých budov v hustě obydlených čtvrtích, což s sebou nese neodmyslitelná rizika pro civilisty“. Izrael také rozšířil okruh svých cílů a zasáhl finanční instituce Hizballáhu, uvedl.

Ramadán nebyl překvapen zabitím tolika lidí kvůli jednomu možnému členu Hizballáhu. Stalo se to již dříve, řekl.


„Ve zprávách jsme slyšeli, že cílem byl byt. A lidé se ptají, kdo to byl,“ řekl. „Lidé to nevědí. Izrael to ví.“

Na dně trosek budovy byl Hecham al-Baba čtyři hodiny uvězněn v černočerné tmě, přimáčknutý s nohama ohnutýma pod sebou. Padající dveře mu zlomily dvě žebra. Těžko se mu dýchalo. Myslel jen na to, že by mohl přijít o nohy.

„Do nohou mi netekla žádná krev,“ řekl. „Necítil jsem je. Nemohl jsem se hýbat. Snažil jsem se zůstat silný. Nechci na to vzpomínat. Rozčiluje mě to.“

Konečně uslyšel pohyb: lidé odstraňující cihly, buldozer. Začal křičet. Bolely ho plíce a hrudník. Volali na něj, aby křičel hlasitěji. „Řekl jsem jim, že nemůžu.“

Pak otvorem ve tmě probleskl paprsek světla. Při pohledu na něj jeden ze zachránců vykřikl: „To je ale způsob, jak uvíznout! Je to horší než rakev.“

Trvalo další čtyři hodiny, než ho záchranáři vytáhli hlavou ven skrz podlahu pod ním, pokrytého prachem a sazemi.

Celá záchranná operace trvala více než 43 hodin. Ministerstvo zdravotnictví vyčíslilo počet obětí na 45, ale šéf civilní obrany v Sidonu Mohamed Arkadan uvedl, že první záchranáři vytáhli ze sutin 73 těl. Dodal, že pět těl zůstává nezvěstných.

Lékaři řekli al-Babovi, že jeho žebra se časem zahojí.

Ne však jeho bolest.

Řekl, že bude celý život nosit černou barvu, aby truchlil za svou sestru. Minulé konflikty mu nikdy nezabránily v tom, aby se vrátil do Libanonu navštívit rodinu. Tentokrát to může chvíli trvat, než se vrátí.

„Nebude klid,“ řekl, když myslel na rodinnou tragédii a války v Libanonu i v Gaze. „Nikdo mi nepřinese spravedlnost. Nikdo.“
SARAH EL DEEB