Haaretz: Palestinská rodina šla trhat olivy. Skončilo to popravou izraelskými vojáky.

1. 11. 2024

 
Faqqua je odlehlá, klidná vesnice na severu Západního břehu Jordánu. Pohled na ni je nádherný: úrodný kraj s tradičním zemědělstvím a malými vesnicemi, olivovými háji a zeleninovými zahradami, s lunaparkem a  s hotelem; žádní osadníci a velmi málo vojáků. Takto by mohl vypadat Západní břeh Jordánu, kdyby byl ponechán svým majitelům. Separační bariéra zde byla postavena na ukradených pozemcích, protože na druhé straně vyrostly domy kibucu Ma'ale Gilboa.


Začátek dlouhé cesty do vesnice nevěstí nic dobrého. Silnice je zablokovaná vedle osady Šavei Šomron. Osadníci slavili Sukot a Palestinci uvízli na dlouhé hodiny v obrovských únavných zácpách na prašných cestách a uvnitř vesnic. Situace, kdy menšina slaví svátek, zatímco většina nese následky, zde není důvodem k žádnému přemýšlení. Apartheid? V žádném případě. Šťastný Sukot a veselé svátky.

"Armáda sem jezdí několikrát týdně, „jen aby nám připomněla okupaci“, říká jeden z obyvatel. Před několika lety jsme sem přijeli zdokumentovat smrt další místní ženy, devatenáctileté Hanan Khadourové, kterou vojáci zabili, když se vracela taxíkem domů z Jeninu.

Fares Abu Salameh nás vítá na pečlivě udržovaném kamenném dvoře rodiny u domu na okraji vesnice. Fares, v minulosti stavební dělník v Izraeli, nyní pracuje pro prezidentskou gardu Mahmúda Abbáse v Ramalláhu a každý druhý týden tráví ve své vesnici. Jeho otec Hossam, 66letý farmář, se vydal se štábem BBC na místo, kde byla jeho žena zavražděna, aby zrekonstruoval tu událost. Zdá se, že ve Spojeném království tento příběh vzbuzuje větší pozornost než v novém izraelském království. Hananiných šest dcer sedí na dvoře se svou 82letou babičkou. Všechny navštěvovaly univerzitu, pět ze šesti je vdaných. Rodina vypadá působivě rezervovaně. Říká se, že Hanan byla osou rodiny.

Podle vyšetřování výzkumníka lidskoprávní organizace B'Tselem Abdulkarima Sadiho vojáci po Hananově zásahu stříleli dál.

Obyvatelé vesnice se 15. října s radostí dozvěděli, že po loňském zákazu vydala Palestinská spojovací správa povolení sklízet olivy do vzdálenosti 100 metrů od separační bariéry. Většina vesničanů se hned druhý den vydala do svých hájů. Hossam se rozhodla, že si dá na čas a zjistí, zda je to skutečně možné.

Dne 17. října kolem sedmé hodiny ranní se Hanan a Hossam vydali ke svému olivovému háji vzdálenému 200 metrů od separační bariéry na traktoru, ke kterému byl zapřažen starý podvozek dodávky. Byli v dobré náladě. Sklizeň oliv je pro ně téměř národním svátkem. Je to také jeden z posledních zdrojů příjmů na Západním břehu Jordánu. Jakmile se stárnoucí manželé ocitli na svém pozemku, připravili se na práci. Pod stromy rozprostřeli deky a opřeli o ně žebříky. Jejich syn se k nim připojil o něco později.

Kolem 8:10 spatřili bílé bezpečnostní auto, které projíždělo z druhé strany plotu a zastavilo. Jeden z vojáků vystoupil a varovně vystřelil, aby je udržel dál od plotu. Stáli asi 100 metrů od bariéry, jak bylo povoleno, avšak Hossam se pro jistotu raději stáhl na 250 metrů.

Nedaleko pracoval jejich příbuzný, 62letý Mustafa. Tento týden nám řekl, že vojáci na něj a jeho rodinu stříleli slzný plyn a nařizovali jim, aby se během sklizně drželi dál od plotu. Proto se stáhl. Kvůli stavbě oddělovacího plotu bylo vyvlastněno asi 350 dunamů [350 000 metrů čtverečních] vesnické půdy. Nyní jsou další olivové háje mimo dosah, protože vesničané mají zakázáno se k bariéře přibližovat.

Kolem půl jedenácté dopoledne se náhle objevil vojenský vůz, vystoupili čtyři vojáci, jeden si klekl a začal střílet, vypráví Fares. Stromy se podle něj od střelby otřásaly.

Vyděšená Hanan běžela k traktoru, její syn a manžel ji následovali. Když ji kulka zasáhla do hrudi, padla u traktoru a krvácela ze zad. Rodina ji rychle odnesla k synovu autu, aby ji odvezl k ošetření. U vjezdu do sousední vesnice ji palestinská sanitka odvezla do nemocnice Ibn Sina v Jeninu. Cestou Hanan stále jevila známky života. Jednou vykřikla „byla jsem postřelena“ a umlkla. V nemocnici byla prohlášena za mrtvou.

Podle vyšetřování výzkumníka organizace na ochranu lidských práv B'Tselem Abdulkarima Sadiho vojáci po zasažení Hanan stříleli dál. Sadi zdůrazňuje, že nedošlo k žádnému házení kamenů na vojáky ani k žádné jiné protiokupační aktivitě. Pouze rodina sklízela olivy. Vojáci poté místo činu opustili.

„Nešli jsme na izraelské území,“ říká Abdalláh Barakát, sedmdesátiletý obyvatel vesnice a lektor hebrejštiny na otevřené univerzitě Al-Kuds. „Co od nás chcete? Chcete, abychom opustili všechny naše pozemky. Loni jsme nesměli sklízet olivy. Teď to letos nemůžeme udělat znovu. Co máme dělat? Možná nám přijde na pomoc někdo z druhé strany? Možná přijdou do vesnice izraelští mírumilovní muži a ženy a budou s námi, dokud nedokončíme sklizeň?“ uvažuje svou vybroušenou hebrejštinou.

Tento týden jsme se zeptali mluvčího IDF, zda byl voják, který zastřelil Hanan Abu Salamehovou, zatčen k výslechu. Mluvčí odpověděl: „Jako každý rok, tak i během války se izraelské centrální velení a civilní správa již nějakou dobu připravují na sklizeň oliv v sektoru Judeje a Samaří, přičemž jsou odhodláni zachovat bezpečnost a chránit obyvatele a zároveň umožnit obyvatelům v oblasti sklidit úrodu. Sezóna sklizně oliv byla plánována a koordinována se všemi příslušnými složkami. Síly IDF chrání sklizeň v koordinovaných oblastech.“

„V návaznosti na incident a s ohledem na pokyny vojenského advokáta bylo zahájeno vyšetřování vojenským oddělením pro vyšetřování trestných činů. Po jeho ukončení budou jeho závěry předány vojenskému advokátovi. Velící personál sil během události byl až do ukončení vyšetřování suspendován.“