Co je opravdu cílem chvilkařské ochrany demokracie?

11. 2. 2026 / Jakub Roubíček

čas čtení 3 minuty
Milion chvilek opět mobilizuje statisíce lidí. Akce, oblíbená převážně mezi liberály, ve skutečnosti rozkrývá prázdnotu současné opozice a výhodnou pozici současné vlády. Otázkou zůstává, zda lidem nabízí skutečnou cestu ven z opakované krize důvěry v politiky, či pouze udržuje při životě iluzi porevolučního systému.

Mikuláš Minář zakládá činnost svého spolku na obraně představ jakýchsi hodnot, které jsou ukotvené i v naší Ústavě. Jsou tím třeba důstojnost, svoboda, demokracie, odpovědnost či ochrana přírody. Ten, kdo v tomto státě již nějakou dobu žije, ví, že je s těmito hodnotami zacházeno velmi povážlivě, místy až neuctivě.

V jednom z rozhovorů pak Minář opakuje teze o boji proti strachu. Nepřeje si, aby se tu dělo to, co na Slovensku a v Maďarsku. Jako vždy upozorňuje na neduhy tzv. neliberální demokracie a vyzdvihuje obecný ideál koexistence demokratického systému a kapitalismu. Sto tisíc lidí na poslední pražské demonstraci je důkazem, že to na lidi stále funguje.

Tisíc důvodů ke skepsi

Ze závěrečného motivačního projevu Mikuláše Mináře ze zmíněné akce byla cítit ambice uspořádat něco jako další sametovou revoluci. Hovořil o probouzejícím se spícím lvu či o tisíci aktivních občanských buňkách po celé republice. Vyzval dokonce všechny celebrity, osobnosti, vědce i intelektuály, aby vyjeli do regionu, jako v roce 1989. Vše okázale ve jménu ochrany hodnot a demokracie.

Nemalý počet demokratů si nicméně začíná uvědomovat okolní realitu. Někdo píše o Mináři jako o stále zajímavém, ale bez jasné cesty jak převést nespokojenost lidí v politickou odpovědnost. Jiný zas upozorňuje na fakt, že není jiné alternativy než současné opozice, proti které však kritika z vlastních řad neexistuje.

Kriticky se pak ohánějí vůči protistraně. Bez snah o pochopení ji kritizují za to, že opozici už zkrátka nemají lidé důvod věřit, a raději svůj hlas dají současné vládě. Smutný to příklad omezeného rozhledu většiny maloměšťáků, kteří si nedokáží či nechtějí připustit realitu svých hůře zaopatřených či znechucených spoluobčanů.

Návrat kmotra

Milion chvilek je tak v praxi odrazem slabé a rozštěpené opozice. Stojí jen a pouze na léta reznoucích hodnotách, jejich zaopatřených ochranářích a na ničem jiném, až je to místy trapné a patetické. Cílem zneškodnění mafiána Babiše je proto návrat té stejné zločinné politické struktury, jež oslňuje davy svojí mediální slušností a naprosto minimální snahou cokoliv radikálněji měnit.

Jednodušeji by to šlo nazvat laciným bojem o koryta, vedeným silou ulice a promyšleným marketingem.

Až se 15. února sejdou nespokojení občané na stovkách míst po celé republice, budou chtě nechtě stát nejen za prezidentem, ale i za celým porevolučním, zkostnatělým a oligarchickým establishmentem. Patrně by byli nemile překvapeni, kdyby příští volby vyhrála ODS a musela by se dohodnout na koalici právě se členy současné vlády. Ve jménu ochrany demokracie by to možná zkousli. Plně by tím však obnažili své věčné, byť mnohdy naivitou neviditelné nikam nevedoucí pokrytectví.

0
Vytisknout
241

Diskuse

Obsah vydání | 11. 2. 2026