Hnutí Duha: Dramatické výkyvy počasí jako projev měnícího se klimatu
8. 7. 2025
Intenzivní výkyvy počasí jsou čím dál výraznější. Od horkých dnů, tropických nocí a vzniku nebezpečných požárů po prudké ochlazení a vydatné srážky, které přináše...
V řešení klimatických změn pomůže jen celosvětová koordinace, ale ta prohrává s ekonomickými zájmy
10. 7. 2025
čas čtení
5 minut
V květnu byl na observatoři Mauna Loa na Havaji zaznamenán nový rekord v atmosférické koncentraci CO2, a to 427 ppm. Dlouhodobá změna koncentrace má na sobě vlny (viz graf), které jsou dané vegetační sezónou na severní polokouli – ta má mnohem více pevniny, a tedy i vegetace, a v květnu začíná plná vegetační sezóna, a proto od května do října atmosférická koncentrace CO2 klesá, protože je CO2 fotosynteticky spotřebováván vegetací (a tvoří se z něj pletiva rostlin, například dřevo, anebo salát, který jste včera měli k večeři). Od října do května zase CO2 stoupá, protože fotosyntetická fixace na severu ustane, a emisní zdroje (antropogenní i přírodní) mají možnost posunout koncentraci zase nahoru. Co je ale zajímavější je to, že přes všechny dohody, plány a závazky stoupla koncentrace CO2 v atmosféře za poslední dva roky opět rekordně (nakonec na grafu je to vcelku dobře vidět i okometricky). A to přesto, že celosvětově emise z fosilních paliv v posledních dvou letech zřejmě přestaly stoupat. Jenže „přestat stoupat“ nestačí, poukazuje přírodovědec Jakub Hruška z Ústavu výzkumu globální změny AV ČR.
V komplikovaném, a zpětných vazeb plném klimatickém systému Země k dosažení nové rovnováhy mezi zdroji a fixací uhlíku bude potřeba desetiletí. Navíc máme mnoho jiných zdrojů CO2 než fosilní paliva, například odlesňování. A navíc se do toho míchají další vlivy, jako je například mnohokrát zmiňovaný, a periodicky se opakující klimatický jev El Niňo. Nebudu vysvětlovat podrobnosti, ale pokud je El Niňo (v Pacifiku na jižní polokouli) „silné“ vyvolá sucho v Amazonii a jižních šířkách obecně, což znamená menší intenzitu růstu rostlin, a tím pádem nižší fixaci CO2, a dále víc lesních požárů (a z nich emise CO2 do ovzduší). Také je teplejší povrchová vrstva oceánu, a může se do něj z ovzduší rozpustit méně CO2, protože jeho rozpustnost ve vodě klesá s teplotou. A proto tu máme ten rekordní nárůst v atmosféře.
Je to složitý, že jo? A to jsem to na dřeň zjednodušil. A neodbytná otázka je tady: Má tedy smysl usilovat o snížení emisí skleníkových plynů? Samozřejmě má. Protože to, že molekula CO2 má na planetu oteplující vliv je nesporné. A čím víc skleníkových plynů v atmosféře bude, tím víc tepla bude atmosféra vracet na zemský povrch místo toho, aby se teplo vyzářilo do vesmíru. Už švédský chemik Svante Arhenius v roce 1896 vypočítal (a zahrnul do toho i vliv vodní páry, která je také silný skleníkový plyn), že pokud by koncentrace CO2 stoupla 2x, (tj. na nějakých 600 ppm) tak se na Zemi v průměru zvýší teplota o 5-6 C.
Takže emitovat méně skleníkových plynů (protože i metan či oxid dusný jsou silné skleníkové plyny) má smysl. Ovšem je otázka, za jakou cenu. A ve vší úctě k EU si myslím, že drakonicky se snažit se zavázat, že v roce 2040 snížíme emise CO2 o 90 % vůči roku 1990 zavání trochu závazkem sjezdu KSČ na překročením plánu výroby v xx té pětiletce o 30%. Protože již staré socialistické moudro říkalo: „co nelze splnit, lze naplánovat“. Pokud Evropa bude „papežštější než papež“ poničí ekonomicky hlavně sebe, a ve světovém měřítku toho mnoho nedosáhne, protože dnes jsou emise EU jen 7% celosvětových. Říká se to snadno, ale tady pomůže jen celosvětová koordinace. A ta vázne, protože krátkodobé ekonomické zájmy obvykle vítězí. Snižovat emise skleníkových plynů nemusíme jen výrobou elektromobilů (to je totiž pro běžného občana symbol „boje“ s klimatickou změnou), stejně to moc nepomůže, protože emise z osobní dopravy například v ČR tvoří jen 9% všech emisí. Navíc, a to si každý může ověřit, elektromobily jsou pořád hrozně technicky nedokonalé, já bych jejich úroveň přirovnal k autům se spalovacími motory tak někdy ve 20. letech minulého století. Což ovšem vůbec neznamená, že to není budoucnost! Jen jí asi není potřeba tlačit tak na sílu. Fosilní paliva jednou lidstvu stejně dojdou (i když ta doba je dost daleko), a umět vyrábět energii jinak než pálením ropy, uhlí a zemního plynu se stejně musí lidstvo naučit. Není jiné cesty.
A hrozně málo pracujeme na adaptaci na klimatickou změnu – přitom ta má smysl tady a teď. Na výsledky dané případným poklesem skleníkových plynů v atmosféře budeme čekat desetiletí, ale měnit naši krajinu (a zemědělství, lesnictví a vodohospodaření) můžeme začít hned! Zítra. A výsledku se dočkáme za pár let, pokud se do toho trochu opřeme.
Příspěvěk jakuba Hrušky na sociální síti zde.
501
Diskuse