Doma, ve škole i v nemocnici: jak stovky ukrajinských dětí umírají při ruských útocích

31. 7. 2025

 

„Všude byl kouř a prach, nemohl jsem ani dýchat. Začal jsem na ně [svou rodinu] volat a běžel jsem do místnosti, kde byli,“ říká 31letý Sergej, který se týden předtím vrátil z fronty.

„Nejprve jsem uviděl svého otce a matku, byli zraněni. Zeptal jsem se matky, kde je Anna [jeho žena] a Mark, a ona mi odpověděla, že Anna už není mezi námi. Držel jsem baterku a když jsem ji nasměroval dolů, uviděl jsem, že stojím nad tělem své ženy... úlomek dronu jí prorazil hlavu. I po smrti  stále chránila a objímala Marka, který plakal,“ říká.

Mark útok přežil, říká Sergej, díky rychlé reakci a ochraně své matky, ale utrpěl zranění a trauma, která se budou hojit mnoho let. Utrpěl zlomeniny lebky, rozdrcený nos a zranění, která ho připravila o zrak na jedno oko.

V posledních měsících došlo na Ukrajině k výraznému nárůstu počtu dětských obětí, protože Rusko bezohledně útočí na hustě osídlené civilní oblasti. Mezi březnem a květnem letošního roku bylo zabito nebo zraněno 222 dětí a od začátku invaze jich bylo celkem 2 889. Vzhledem k prodlevám při ověřování úmrtí OSN uvádí, že skutečný počet je pravděpodobně mnohem vyšší.

Ukrajinské organizace na ochranu lidských práv upozorňují, že ruské útoky nejsou náhodné a měly by být mezinárodními lídry důrazněji odsouzeny. „Podle mezinárodního humanitárního práva je úmyslné útočení na civilní infrastrukturu – zejména školy, nemocnice a místa, kde se shromažďují děti – považováno za válečný zločin,“ říká Daria Kasjanova, předsedkyně Ukrajinské sítě pro práva dětí.

Amnesty International uvádí, že zdokumentovala „četné případy, kdy ruské síly provedly na Ukrajině nerozlišující útoky, které si vyžádaly tisíce civilních obětí“, a že „nerozlišující útoky, které zabíjejí nebo zraní civilisty, představují válečné zločiny“.

I po skončení konfliktu bude Ukrajina podle OSN patřit mezi země s nejvyšším výskytem výbušných pozůstatků války a pozemních min na světě, které budou pravděpodobně i v daleké budoucnosti způsobovat další oběti, zejména mezi dětmi.

Pro děti, jako je Mark, které přežily, znamenají utrpěné fyzické a emocionální zranění zásadní změnu života. Průzkum UNICEF z počátku tohoto roku odhaduje, že nejméně jedno z pěti dětí na Ukrajině utrpělo v důsledku války osobní ztrátu, ať už sourozence, rodiče nebo přítele.

Sergej říká: „Ptá se na Mamušu [ukrajinský výraz lásky pro matku] a velmi mu chybí. Řekl jsem mu pravdu o tom, co se jí stalo. Jak moc ho milovala a jak pro něj udělala všechno, aby byl šťastný. Říkám mu, že se stala jeho andělem strážným.“

Kromě pravidelných návštěv nemocnice, kde mu ošetřují zranění a kde mu nedávno nasadili oční protézu, Sergej říká, že jeho syn má potíže se spánkem, učením a vývojem.


Kasjanova, která také pracuje v azylovém domě pro děti bez rodičovské péče nebo opatrovníka, říká, že válka má na děti na Ukrajině mnohostranný dopad.

Smutně vypadající dívka a chlapec ve věku asi šesti let se dívají do kamery, zatímco sedí u dlouhého stolu v jídelně s dalšími dětmi.
Domácí i školní život milionů dětí v zemi byl vážně narušen. Pro děti ve věku do tří let je celý život poznamenán bombardováním, násilím a vysídlením.

„Ukrajinské děti se už třetí nebo dokonce čtvrtý rok učí online, protože školy jsou zničené, poškozené nebo prostě nebezpečné kvůli neustálé hrozbě ostřelování. Je to hluboce traumatizující realita,“ říká Kasjanova.

Pro některé děti válka na Ukrajině trvá ještě déle – od první ruské invaze do východních regionů Ukrajiny uplynulo již více než 11 let.

„Jsou děti a teenageři, kteří nikdy nepoznali mírový život – narodili se do konfliktu nebo většinu svého života prožili ve válce. Jejich chápání dětství je formováno ztrátou, vysídlením, deportací, strachem a nestabilitou,“ říká Kasjanova.

„Pokud se s tímto traumatem nebude náležitě pracovat, může mít dlouhodobé důsledky na jejich schopnost učit se, budovat vztahy a důvěřovat ostatním. V některých případech se toto trauma může dokonce přenést na budoucí generace,“ dodává.

Sergej, který se nyní trvale vrátil z fronty, aby se staral o svého syna, říká, že chce udělat vše, co je v jeho silách, aby Mark měl šťastný život, navzdory svým zraněním a traumatu.