
Doma, ve škole i v nemocnici: jak stovky ukrajinských dětí umírají při ruských útocích
31. 7. 2025
čas čtení
7 minut
Foto: Čtyřletý Mark Ifiemenko utrpěl při útoku dronu zlomeninu lebky, rozdrcený nos a oslepnutí jednoho oka. Při útoku zahynula také jeho matka
V noci 18. května byl čtyřletý Mark Ifiemenko doma se svými rodiči ve Vasylkivu, malém městečku nedaleko ukrajinského hlavního města Kyjeva. Když se v blízkosti jejich dvoupodlažního domu ozvaly výbuchy, Markova matka ho spolu s prarodiči rychle odvedla dolů.
Později se ukázalo, že Rusko v noci provedlo jeden z největších útoků na Ukrajinu od začátku plnohodnotné invaze. Podle zpráv vnitrozemský vzdušný prostor narušilo více než 270 dronů a raket.
Mark a jeho rodina se schovali v místnosti, kterou považovali za nejbezpečnější, oddělené od vnější části domu nejméně dvěma stěnami – pravidlo, které se Ukrajinci naučili, aby přežili. Mezitím jeho otec Sergej spěchal do kuchyně, aby uzavřel přívod plynu. V tu chvíli do jejich domu narazil dron Shahed velikosti malého auta.
„Všude byl kouř a prach, nemohl jsem ani dýchat. Začal jsem na ně [svou rodinu] volat a běžel jsem do místnosti, kde byli,“ říká 31letý Sergej, který se týden předtím vrátil z fronty.
„Nejprve jsem uviděl svého otce a matku, byli zraněni. Zeptal jsem se matky, kde je Anna [jeho žena] a Mark, a ona mi odpověděla, že Anna už není mezi námi. Držel jsem baterku a když jsem ji nasměroval dolů, uviděl jsem, že stojím nad tělem své ženy... úlomek dronu jí prorazil hlavu. I po smrti stále chránila a objímala Marka, který plakal,“ říká.
Krátce poté, co ho zachránil z náručí umírající matky, Sergej uprostřed pokračujících útoků odvezl Marka do domu blízkého příbuzného a vrátil se, aby pomohl svým rodičům. Následujícího rána byl Mark převezen do dětské nemocnice Ohmatdyt v Kyjevě, kde strávil 10 dní na jednotce intenzivní péče, většinu z toho v kómatu.
Mark útok přežil, říká Sergej, díky rychlé reakci a ochraně své matky, ale utrpěl zranění a trauma, která se budou hojit mnoho let. Utrpěl zlomeniny lebky, rozdrcený nos a zranění, která ho připravila o zrak na jedno oko.
V posledních měsících došlo na Ukrajině k výraznému nárůstu počtu dětských obětí, protože Rusko bezohledně útočí na hustě osídlené civilní oblasti. Mezi březnem a květnem letošního roku bylo zabito nebo zraněno 222 dětí a od začátku invaze jich bylo celkem 2 889. Vzhledem k prodlevám při ověřování úmrtí OSN uvádí, že skutečný počet je pravděpodobně mnohem vyšší.
Ukrajinské organizace na ochranu lidských práv upozorňují, že ruské útoky nejsou náhodné a měly by být mezinárodními lídry důrazněji odsouzeny. „Podle mezinárodního humanitárního práva je úmyslné útočení na civilní infrastrukturu – zejména školy, nemocnice a místa, kde se shromažďují děti – považováno za válečný zločin,“ říká Daria Kasjanova, předsedkyně Ukrajinské sítě pro práva dětí.
Amnesty International uvádí, že zdokumentovala „četné případy, kdy ruské síly provedly na Ukrajině nerozlišující útoky, které si vyžádaly tisíce civilních obětí“, a že „nerozlišující útoky, které zabíjejí nebo zraní civilisty, představují válečné zločiny“.
I po skončení konfliktu bude Ukrajina podle OSN patřit mezi země s nejvyšším výskytem výbušných pozůstatků války a pozemních min na světě, které budou pravděpodobně i v daleké budoucnosti způsobovat další oběti, zejména mezi dětmi.
Pro děti, jako je Mark, které přežily, znamenají utrpěné fyzické a emocionální zranění zásadní změnu života. Průzkum UNICEF z počátku tohoto roku odhaduje, že nejméně jedno z pěti dětí na Ukrajině utrpělo v důsledku války osobní ztrátu, ať už sourozence, rodiče nebo přítele.
Sergej říká: „Ptá se na Mamušu [ukrajinský výraz lásky pro matku] a velmi mu chybí. Řekl jsem mu pravdu o tom, co se jí stalo. Jak moc ho milovala a jak pro něj udělala všechno, aby byl šťastný. Říkám mu, že se stala jeho andělem strážným.“
Kromě pravidelných návštěv nemocnice, kde mu ošetřují zranění a kde mu nedávno nasadili oční protézu, Sergej říká, že jeho syn má potíže se spánkem, učením a vývojem.
„Někdy je to pro něj velmi těžké, protože je to ještě dítě. Reaguje na hlasité zvuky, dokonce sebou cuká při každém zvuku, který by mohl připomínat dron.“
Na sedadlech autobusu leží plyšové hračky; každé sedadlo má na opěrce hlavy pověšený řemínek s jménem.
Kasjanova, která také pracuje v azylovém domě pro děti bez rodičovské péče nebo opatrovníka, říká, že válka má na děti na Ukrajině mnohostranný dopad.
„Kromě tragického nárůstu obětí jsou děti zbaveny bezpečí, stability a pocitu normality. Jejich dětství je poznamenáno strachem, odloučením a nestabilitou,“ říká.
„Ukrajinské děti se už třetí nebo dokonce čtvrtý rok učí online, protože školy jsou zničené, poškozené nebo prostě nebezpečné kvůli neustálé hrozbě ostřelování. Je to hluboce traumatizující realita,“ říká Kasjanova.
Pro některé děti válka na Ukrajině trvá ještě déle – od první ruské invaze do východních regionů Ukrajiny uplynulo již více než 11 let.
„Jsou děti a teenageři, kteří nikdy nepoznali mírový život – narodili se do konfliktu nebo většinu svého života prožili ve válce. Jejich chápání dětství je formováno ztrátou, vysídlením, deportací, strachem a nestabilitou,“ říká Kasjanova.
„Pokud se s tímto traumatem nebude náležitě pracovat, může mít dlouhodobé důsledky na jejich schopnost učit se, budovat vztahy a důvěřovat ostatním. V některých případech se toto trauma může dokonce přenést na budoucí generace,“ dodává.
Sergej, který se nyní trvale vrátil z fronty, aby se staral o svého syna, říká, že chce udělat vše, co je v jeho silách, aby Mark měl šťastný život, navzdory svým zraněním a traumatu.
„Nechci, aby další ukrajinské dítě vyrůstalo ve válce. Neudělaly nic špatného, aby byly zabity nebo zraněny. Nezasloužily si to,“ říká.
Zdroj v angličtině ZDE
756
Diskuse