Pro nečinnost EU vůči Gaze existuje jedno slovo: rasismus

20. 8. 2025

 
 
Téměř dva roky se zoufalstvím sleduji, jak evropské vlády nedělají téměř nic, zatímco Izrael po útocích Hamásu ze 7. října ničí Gazu bombardováním, cílenými údery a vyhladověním. EU má k dispozici tolik sankcí, které stále odmítá uplatnit, tolik pák, které odmítá použít. Tento blok je největším obchodním partnerem Izraele a v roce 2024 tvoří 32 % celkového obchodu Izraele. Přesto se na žádném zasedání vedoucím představitelům EU a ministrům zahraničí nepodařilo zajistit potřebnou většinu pro pozastavení dohody o přidružení mezi EU a Izraelem. A to navzdory tlaku ze strany Španělska, Irska a Slovinska a navzdory skutečnosti, že vlastní odborníci EU na lidská práva konstatovali, že Izrael porušuje lidskoprávní závazky vyplývající z této dohody.

Dokonce i skromný návrh Komise na částečné pozastavení účasti Izraele v programu EU pro výzkum Horizon Europe v hodnotě 95 miliard eur – v iniciativě, kterou bývalý šéf zahraniční politiky EU Josep Borrell vzhledem k rozsahu izraelských zvěrstev označil za „špatný vtip“ – zůstává blokován Německem a Itálií. Izraelský vývoz do EU na začátku roku 2024 dokonce vzrostl. Německý kancléř Friedrich Merz tvrdí, že Berlín nyní zastavuje vývoz vojenského vybavení do Izraele, které by mohlo být použito v Gaze. To však následuje po téměř dvou letech neochabující vojenské podpory: jen z Německa bylo v 19 měsících po 7. říjnu vydáno povolení k vývozu zbraní v hodnotě 485 milionů eur.

Chápu historickou vinu Evropy, její vnitřní rozdělení a hluboké ekonomické vazby na Izrael. Nelze však ignorovat nepříjemnou pravdu: politická a morální paralýza Evropy vůči Gaze úzce souvisí se strukturálním rasismem a násilím, kterému každý den čelí mnoho černých, hnědých a muslimských Evropanů. Je mi jasné, že postoje vůči Gaze jsou formovány přetrvávající koloniální mentalitou, která je zakořeněna v zahraniční, obchodní a migrační politice EU. Stejná dehumanizující logika, která se uplatňuje vůči rasově diskriminovaným Evropanům a uprchlíkům z Afriky, Asie a Blízkého východu, je nyní jasně patrná v opuštění palestinského lidu ze strany EU.

Vnitřní a vnější předsudky Evropy se navzájem posilují a udržují. Tato souvislost není abstraktní. Je jasně viditelná v rozdílném zacházení s Ukrajinou a s Gazou. Nelegální invaze Ruska na Ukrajinu byla EU správně odsouzena, a uvalila na Moskvu přísné a bezprecedentní sankce, poskytla Kyjevu více peněz a opakovaně odsoudila jiné státy, které se k ní nepřipojily. Životy Palestinců jsou však považovány za postradatelné, jejich utrpení je bagatelizováno a děti jsou okrádány o dětství. Utrpení v Gaze, které je prezentováno jako humanitární krize spíše než jako záměrná politická volba, je vytrženo z kontextu, depolitizováno a zkresleno. Tvůrci politik EU by měli naslouchat palestinsko-americkému akademikovi Rashidu Khalidimu, který tento konflikt označuje za „poslední koloniální válku moderní doby“.

Morální zúčtování s nečinností EU v Gaze nemůže být částečné nebo útržkovité. Musí zahrnovat uznání toho, jak se prolíná minulost a současnost Evropy, a to nejen v případě Palestiny, ale i v mnoha jejích akcích na globální scéně. EU, která se považuje za ochránkyni mezinárodního práva a globální spravedlnosti, by měla být ochotna vést tyto obtížné rozhovory – ve skutečnosti by je měla podporovat. Eurocentrické kruhy EU však takové diskuse považují za rozvratné.

Bez vážné sebereflexe a dlouho odkládaných opatření bude zjevná dvojí morálka EU i nadále podkopávat její demokracii doma a její důvěryhodnost v zahraničí.

Aktualizace akčního plánu proti rasismu z roku 2020 by mohla být cestou vpřed. Aby k tomu však došlo, musí být opatření na boj proti současné alarmující diskriminaci v celé EU podpořena jasným pohledem na historii Evropy. I to je již dlouho potřebné. Akční plán ztratil na síle a nedávná byrokratická reorganizace odstavila Michaelu Moua, první koordinátorku EU pro boj proti rasismu, což podle mnohých může v příštích letech dále oslabit agendu rovnosti v rámci bloku.

Přesto roste tlak veřejnosti a nesouhlas v rámci institucí EU, včetně vysokých úředníků. Von der Leyenová, která byla kritizována za svou neochvějnou proizraelskou zaujatost, se vyslovila proti plánům izraelské okupace města Gaza. To však zdaleka nestačí. Kritici postoje EU mají pravdu, když odsuzují její dvojí metry, porušování mezinárodního práva a podkopávání vlastní důvěryhodnosti. Izraelské plány na okupaci celé Gazy musí být zastaveny, je nutné urgentně dovézt potraviny a okamžitě vyhlásit příměří.

Jakékoli seriózní zhodnocení nečinnosti EU v Gaze bude neúplné, pokud se nevypořádá se strukturálním rasismem a přetrvávajícími koloniálními hierarchiemi, které stále formují evropský pohled na svět. Gaza odhalila tuto přetvářku. Tvůrci politik EU se musí konečně postavit těmto pravdám, jakkoli jsou kruté, a podniknout kroky k jejich odstranění.