Nyní konstatuje i OSN, že Izrael páchá v Gaze genocidu také. Jak mohou západní vlády stále odmítat jednat?
18. 9. 2025
Zpráva vyšetřovací komise OSN téměř znemožňuje Izraeli – a jeho spojencům – udržovat tvrzení, že kritika vůči němu je součástí antisemitského spiknutí
Závěr vyšetřovací komise OSN, že Izrael se dopustil genocidy ve válce v Gaze a že za podněcování této genocidy jsou odpovědní izraelský premiér Benjamin Netanjahu a další izraelští představitelé, z právního hlediska nic nemění. Mezinárodní soudní dvůr (ICJ) v Haagu dosud nevydal konečné rozhodnutí v případu genocidy, který Jihoafrická republika loni podala proti Izraeli.
Z politického hlediska se však tato nejnovější zpráva (oficiálně „konferenční dokument“ určený k podpoře diskuse o daných tématech) může ukázat jako jeden z posledních hřebíků do rakve nestydatého, ale stále pokračujícího tvrzení Netanjahua a jeho spojenců, že jakákoli zmínka o izraelských zločinech je součástí antisemitského spiknutí – nebo, abychom použili Netanjahuovo oblíbené vyjádření, „krvavé pomluvy“.
Závěry vyšetřovací komise nyní doplňují závěry organizací Amnesty International, Human Rights Watch a respektovaných izraelských skupin B’Tselem a Physicians for Human Rights–Israel, které všechny zveřejnily autoritativní a podrobné zprávy, v nichž dospěly k závěru, že Izrael se dopouští genocidy již dva roky od zvěrstev Hamásu ze 7. října 2023. K témuž závěru dospěli i odborníci OSN a odborníci na genocidu.
I když se již tolik lidí vyjádřilo, vyšetřovací komise OSN přináší zvláštní autoritu. Předsedkyní komise pro okupovaná palestinská území, včetně východního Jeruzaléma, a Izrael je Navi Pillay, bývalá předsedkyně Mezinárodního trestního tribunálu pro Rwandu. Když jsem se s ní poprvé setkal, byla respektovanou vysokou komisařkou OSN pro lidská práva – tedy rozhodně ne „zástupkyní Hamásu“, jak ji označil izraelský velvyslanec při OSN v Ženevě, když obvinil autory zprávy z „pomlouvačného výpadu“.
Vláda Keira Starmera již dříve prohlásila, že nelze hovořit o genocidě, dokud „příslušný soud“ (jinými slovy Mezinárodní soudní dvůr) nevydá konečný rozsudek. Závěry komise jasně ukazují, že tento postoj je pro premiéra, který byl dříve znám jako právník zabývající se lidskými právy, zcela neudržitelný. „Prevence genocidy“ je – jak Starmer dobře ví – klíčovým prvkem úmluvy o genocidě z roku 1948; prezident Mezinárodní asociace odborníků na genocidu je jedním z mnoha, kteří poukázali na to, že státy v tomto ohledu již selhávají.
Závěry komise odhalují morální selhání států, které byly právem hrdé na to, že v roce 1998 v Římě založily Mezinárodní trestní soud (ICC), ale nyní se snaží podkopat rozhodnutí téhož soudu (ICC vyšetřuje a stíhá jednotlivce, zatímco ICJ se zabývá odpovědností států, včetně genocidy). Německý kancléř Friedrich Merz řekl, že by bylo „absurdní“ zadržet Netanjahua, a to navzdory zatykači, který soudci jednomyslně schválili pro izraelského vůdce za údajné zločiny proti lidskosti. Francie trvala na tom, že by bylo nevhodné zatknout Netanjahua, pokud by přijel do Paříže (navzdory tomu, že dříve zatleskala zatykači na ruského prezidenta Vladimira Putina).
Závěr vyšetřovací komise, že existují „rozumné důvody“ se domnívat, že Netanjahu a jeho vláda páchají genocidu, znamená, že pokračující odmítání vlád spolupracovat s ICC a odmítání realizovat její zatykače za zločiny proti lidskosti je nelogické a nebezpečné. V rámci osy beztrestnosti Donalda Trumpa a Netanjahua a jejich společného odhodlání zničit ICC uvalil Trump sankce na žalobce, soudce a další osoby ICC – včetně, v poslední době, na Al-Haq a další respektované palestinské lidskoprávní organizace, jejichž jediným zločinem je, že zdokumentovaly zločiny spáchané jinými.
Zkušený bývalý britský vojenský žalobce byl nakonec donucen odstoupit ze své funkce hlavního soudního zástupce u ICC poté, co mu vyhrožovali smrtí a dalšími represemi, a prohlásil, že to bylo „nejhorších několik měsíců mého života“. Vyšetřování izraelsko-palestinského časopisu +972 Magazine, deníku Guardian a dalších odhalilo mimořádné úsilí, které byl Netanjahu ochoten vynaložit, včetně údajného odposlouchávání telefonů a pokusu o vydírání, aby sabotoval práci soudu.
Zločiny proti lidskosti, z nichž je Netanjahu obviněn u ICC, by v žádném případě neměly být považovány za méně závažné než genocida. Zločiny proti lidskosti – mezi něž patří apartheid, vyhlazování a násilné přesídlování obyvatelstva – se od genocidy neliší tím, že by byly méně závažné, ale pouze „zvláštním úmyslem“, který je součástí genocidy.
Velká Británie, Francie, Kanada a další země mají příští týden uznat palestinskou státnost, po 147 zemích, které tak již učinily. Spolu s nejnovějšími zjištěními o genocidě to zvýší tlak na Netanjahua, který přiznává, jak izolovaná se jeho země nyní stala.
Ale uznání Palestiny několika dalšími zeměmi nestačí. Musí existovat také důsledky za spáchané zločiny – bez ohledu na to, zda jsou osoby obviněné ze spáchání zločinů považovány za přátele nebo nepřátele. Starmer a další evropští lídři byli správně připraveni postavit se Trumpovi v kontextu nebezpečného sblížení amerického prezidenta s Putinem. Ale zničení ICC by mělo nevyčíslitelné důsledky. Jakmile by byl soud zničen, nikdy by již nemohl být obnoven. Starmer musí tento týden Trumpa přímo konfrontovat s těmito tématy; pošlapávání spravedlnosti nelze nechat bez povšimnutí, stejně jako nelze ignorovat Trumpovo dřívější ponížení ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského.
Abychom citovali Toma Fletchera, bývalého britského velvyslance v Bejrútu a nyní náměstka generálního tajemníka OSN pro humanitární záležitosti, události v Gaze jsou „zvěrstvem 21. století, jehož jsme denně svědky“. V návaznosti na dřívější slova Mezinárodního soudního dvora Fletcher vyzval vlády, aby „zabránily genocidě“. Dosud však nic nenasvědčuje tomu, že by se tak dělo.
Steve Crawshaw je autorem knihy Prosecuting the Powerful: War Crimes and the Battle for Justice (Stíhání mocných: válečné zločiny a boj za spravedlnost). Je bývalým ředitelem britské pobočky organizace Human Rights Watch.
Zdroj v angličtině ZDE
Diskuse