Netanjahu může mít potíže najít reakci, která by odpovídala jeho rétorice ohledně uznání Palestiny

23. 9. 2025

čas čtení 4 minuty
 
Izraelský premiér pohrozil bilaterálními opatřeními a anexí okupovaného palestinského území, ale obě možnosti s sebou nesou rizika

Benjamin Netanjahu rychle odsoudil uznání palestinského státu mnoha historickými spojenci Izraele, ale premiér může mít potíže rozhodnout se, jak proměnit rétoriku v konkrétní reakci.

Jeho možnosti jsou možná omezenější, než by chtěl své příznivce přesvědčit. Různě vyhrožoval anexí okupovaných palestinských území a bilaterálními opatřeními proti zemím, které se připojily k vlně uznání.

Formální nárok na část nebo celý Západní břeh by však ohrozil Abrahamovy dohody, historickou dohodu, která normalizovala vztahy s regionálními mocnostmi, včetně Spojených arabských emirátů.

Tato dohoda byla možná nejvýznamnějším úspěchem zahraniční politiky Donalda Trumpa během jeho prvního prezidentství, byla zmíněna v nominacích na Nobelovu cenu míru, o kterou se Trump otevřeně uchází, a je jedním z nejvýznamnějších úspěchů samotného Netanjahua.

 
SAE, jeden z nejdůležitějších partnerů Izraele, již prohlásil, že anexe je „červená čára“, a zhroucení dohody by s sebou neslo vysoké riziko odcizení Netanjahuova nejdůležitějšího podporovatele.

Izrael zvolil bilaterální reakci na Irsko, Norsko a Španělsko, když loni uznaly palestinský stát, včetně stažení velvyslanců.

Učinit totéž nyní, když se k nim přidalo tolik klíčových spojenců, by bylo mnohem komplikovanější – a mohlo by to Izraeli uškodit mnohem více než jeho cílům, uvedli bývalí izraelští diplomaté.

Urychlilo by to  cestu Izraele k izolovanému statusu „super-Sparty“, který Netanjahu minulý týden oslavoval a od kterého pak ustoupil po veřejném pobouření a ekonomických varováních.

Alon Liel, bývalý diplomat, který působil jako izraelský velvyslanec v Jižní Africe, řekl: „Myslím, že je to tak obtížné dilema, že se to  Netanjahu rozhodl odložit. Izrael nemůže nereagovat a nemůže reagovat chytře. Kabinet se chystá diskutovat o tom, jaké chyby udělá.“

Židovský novoroční svátek, který se slaví v pondělí a úterý, a nadcházející valné shromáždění OSN daly Netanjahuovi šanci získat čas na rozmyšlenou, zatímco zvažuje své možnosti.

Cestuje do USA na schůzku s Trumpem a uvedl, že svou odpověď Velké Británii, Francii a dalším zemím sdělí po setkání s Trumpem. Tato schůzka se uskuteční poté, co se americký prezident setká s arabskými vůdci v New Yorku.

Před odjezdem svolal Netanjahu schůzi izraelské bezpečnostní rady, aby projednali možné reakce na uznání Palestiny, informovala izraelská média.

Jako jasný signál obav z rizik anexe nebyli pozváni dva nejsilnější zastánci tohoto přístupu – krajně pravicoví ministři Itamar Ben Gvir a Bezalel Smotrich.

Kromě budoucnosti Abrahamových dohod – které Trump a Joe Biden doufali rozšířit i na Saúdskou Arábii – má mnoho členů Trumpovy rodiny a spojenců v této oblasti hluboké finanční vazby.

Domácí politický tlak v souvislosti s korupčním procesem a blížícími se volbami však může převážit nad Netanjahuovými obavami z rozhněvání Trumpa, řekl Alon Pinkas, další bývalý izraelský diplomat.

„Netanjahu před dvěma nebo třemi lety by se neodvážil nic anektovat,“ řekl Pinkas, který v minulosti působil mimo jiné jako generální konzul v New Yorku. „Netanjahu v září 2025 je vyšinutý, odtržený od reality, trpí akutní velikášskou mánií [ohledně myšlenky, že] překresluje mapu regionu, bojí se voleb a má strach ze svého procesu [kvůli obvinění z korupce]. Pokud všechny tyto faktory směřují k částečné anexi, mohl by skutečně něco podniknout.“

Uvnitř Izraele se debata zmítá mezi tvrzením, že uznání je irelevantním gestem směrem k prázdnému symbolu, a zuřivostí vůči zemím, které v tomto směru postupují.

Většina izraelského politického spektra, od krajní pravice až po středolevého lídra Yaïra Golana, odsoudila krok k uznání palestinského státu jako „odměnu za terorismus“.

Ale i když je suverénní Palestina stále spíše ideou než realitou, uznání má hluboké právní a diplomatické důsledky. Britské uznání má zvláštní diplomatický a historický význam kvůli roli, kterou Británie sehrála při položení základů pro vytvoření státu Izrael Balfourovou deklarací z roku 1917.

Liel řekl: „Považuji to za více než bilaterální událost; [mělo by to být chápáno] v historické perspektivě Balfourovy deklarace. Je to jakási korekce historické role Británie.“

Zdroj v angličtině ZDE

0
Vytisknout
337

Diskuse

Obsah vydání | 23. 9. 2025