Kdo že se tu opovažuje hovořit o veřejnoprávnosti?
13. 2. 2026 / Daniel Veselý
Petice zaměstnanců České televize a Českého rozhlasu Plus za zachování dosavadního modelu jejich financování přichází snad v ten nejhorší možný čas. V očích mnoha dlouholetých zastánců veřejnoprávnosti integritu těchto mediálních těles nenávratně zadupala do země jejich nevyvážená a neinformovaná produkce o izraelské genocidě v Gaze. Toto drastické selhání navazuje na šňůru systematických přešlapů a zjevné předpojatosti při pokrývání celého polistopadového politického směřování, od specifik domácího politického a ekonomického vývoje až po komplexní geopolitická témata a jejich dynamiku. Nelíčená bezradnost ČT a ČRo tváří v tvář dnešním geopolitickým turbulencím, kdy chřadnoucí globální hegemon obrací svou zuřivost i proti svým nominálním přátelům, je věru komická na pohled.
Klip, ve kterém zaměstnanci ČT a Čro Plus žádají, aby Babišova vláda zachovala model založený na kontroverzních koncesionářských poplatcích a nepřeváděla rozpočet obou institucí pod státní rozpočet, vnímám pouze jako zorchestrovaný alibismus. Ona předstíraná veřejnoprávnost spočívala v nekonfrontačním postoji vůči předchozí, vrcholně nepopulární Fialově vládě, jejím četným korupčním kauzám, hrozivým socio-ekonomickým ukazatelům a systematickému nadbíhání spřáteleným oligarchům, jako je varlord Michal Strnad. Jak jinak si můžeme vysvětlit, že majitel zbrojařského a průmyslového molochu CSG za rok vlády spořivého Fialova kabinetu zbohatl o neuvěřitelných čtvrt bilionu korun?
Fialova Strakovka si vetkla do erbu zbrojařskou mánii, především v odpovědi na ruskou invazi a okupaci Ukrajiny, kde prý diplomatické řemeslo nemělo nikdy šanci na úspěch. Fialův kabinent se zároveň hrdě postavil za genocidu páchanou Izraelem v Gaze a stal se jedním z nejvěrnějších spojenců tohoto darebáckého státu, aniž by jej veřejnoprávní sdělovací prostředky pohnaly k odpovědnosti. Nevzpomínám si, že by nějaká vláda v letech 1948 až 1989 tak otevřeně podporovala ten nejhorší myslitelný zločin, aby navíc v rukou měla důkazy v přímém přenosu. O to úpornější pozornost věnují provozním banalitám, jako jsou esemesky jednoho ministra adresované kardinálu Richellieu české politické scény Petru Kolářovi. Pokud dostanou Čechy do ulic takové podružnosti, je s námi něco špatně.
Česká televize i rozhlas už od změny režimu v roce 1989 rámují domácí tematiku a zahraniční politické události filtrem (neo)liberální ortodoxie, nezlomných atlantických vazeb, ideologicky pevným zakotvením a jasně definovanými vnějšími nepřáteli. Podstatná změna či přidaná hodnota oproti předchozímu režimu veskrze žádné. Českou mediální krajinu i nadále obývají dávno zdiskreditované figury, které bezmyšlenkovitě a bez vyvození odpovědnosti aplaudovaly západním intervencím a invazím, hájily či bagatelizovaly izraelský apartheid a nyní i genocidu. Lze snad klesnout ještě hlouběji? I tyto hlasy nás bez uzardění žádají o zachování koncesionářských poplatků. Třeba Jakub Szántó ve výše zmíněném klipu.
Kdyby běžní zaměstnanci České televize a Českého rozhlasu před dvěma lety vystoupili s protestní nótou proti proizraelské editoriální linii a zřekli se dezinformačních excesů svých prominentních kolegů, měl bych pro ně aspoň nějaké pochopení. Chápu samozřejmě, že nástrahy a pasti socio-ekonomického systému, který chápali jako fyzikální zákon, o němž se nepochybuje, jim znemožňují jít s kůží na trh.
Nechť Česká televize a Český rozhlas nejdříve vyvodí zodpovědnost z vlastních selhání a provede potřebnou nápravu. Tyto dvě mediální instituce však měly spoustu času na revizi, sebezpyt a odstranění systémových chyb, vyvození odpovědnosti a rehabilitaci své činnosti. Obávám se, že nyní už je pozdě.
Diskuse