Blbyně si povídá s arciblbem.
12. 2. 2026 / David Marenčák
Nic mne nerozesmutní spolehlivěji než přátelé, kteří poslouchají zvuk dutých nádob hovoříce při tom o hloubce.
Viděl jsem onehdy status kamarádky na sociální sítí – uváděla rozhovor zkrachovalé političky hloupé jak štoudev, tak strašně hloupé, až je to urážlivé, že se někdo takový mohl doškrábat do vysokých úředních funkcí, které použila jako odrazový můstek neúspěšného vstupu do politiky. Rozhovor vedl boomer s titulem nejstupidnější novinář České republiky. Ani v jednom případě nejde o urážku, protože bych je neměl rád nebo nesouhlasil s tím, co a jak říkají. Jejich stupidita je učebnicová, olbřímí a prokazatelná.
Bolí mne to ze dvou důvodů. Jednak mě mrzí, že stupidní prázdné nádoby panují v mediálním prostoru, je jim nasloucháno na úkor řady moudřejších lidí nebo prostě kohokoli, kdo má co říci. Vím, že je to do jisté míry systémová záležitost, nikoli demokratická preference lidí. Prostě jsou nám servírovány právě proto – duté nádoby bez názoru jsou nejpovolnějšími loutkami, kývači, kladeči věnců, bezproblémovou ozdobou na kostýmu zastupitelské demokracie, která je už čím dál méně skrývanou totalitou oligarchie. Deklamovaná slušnost, PR vyžehlenost se zástupy maskérů, stylistů a profánní líbivost zdařile maskují nejen prázdnotu, ale přikrývají kdejakou sviňárnu, sprostotu, zločin bez trestu a systémové násilí.
Umožňují těm tichým spolupachatelům z našich řad, co jsou ještě dostatečně socioekonomicky privilegováni, aby se mohli odštítit od bídné reality naší společnosti, nadále se tvářit, že všechno je skvělé a všichni se máme úžasně. Systém má sice sem tam nějakou tu chybku, ale jinak funguje výborně. Druhým důvodem je ta pustina na straně příjemců. Lidí, kteří nejspíš celý život nejen nepotkali nikoho moudrého nebo čestného, ale ani od něj nic nečetli, nemají vzory, měřítko ani srovnání, aby poznali, že jsou jim předkládána vyčichlá lejna posypaná třpytkami. A tak jim stačí pár vhodně zvolených, papouškovsky zopakovaných slov, frází, zajímavě znějících obratů bez obsahu, nerozeznají uvozhřivený exkrement od perel, ani když jim je postaví vedle sebe. Nevídám to jen na sítích a v médiích, je to všude. A tak jsem svědkem, jak o zákeřném křivákovi někdo povídá, jak je čestný a laskavý jen proto, že umí trochu zalichotit a ví, kterou kliku leštit a které prkénko zadělat. O úžernících, co se jen vozí po hřbetech druhých, povídání, jak jsou pracovití. O intrikánských šplhavcích, jak jsou kolegiální atd. ad nauseum.
Vedu v patrnosti systémové důvody – že nejmocnější této zemičky, její imperátoři, globální overlordi mají přímý zájem na oblbování obyvatel, nejen prostřednictvím přímé propagandy, ale i obsazováním klíčových prvků v systému neschopnými, zato poslušnými lokaji. Chápu, že mediální prostor není, jak káže propagandistický blud, řízen poptávkou diváků a čtenářů, volným trhem a konkurencí, ale naopak zakázkou oligarchie.
Jak je ale možné, že jim to tak žereme? V době předsametové patřilo k všeobecně sdílenému vědomí, že se nám lže. Dnes davy nadšeně věří kdejaké trumpetě úplně všechno. Jak to, že coby společenské těleso v sobě nemáme kus schopnosti oddělit zrno od plev, blbce od rozumných lidí a duté nádoby od studní moudrosti?
Zástupy bolestivě stupidních prázdných nádob, které jsou jen znamenitými loutkami na ozdobu nebo dělníky propagandy žnoucími slávu jen proto, že opakují po větru to, co si doba žádá, oslavovány a ceněny za pravý opak toho, čím ve skutečnosti jsou. Ať už svou hloupostí oblbují lidi, šíří nenávist a různé fobie, předsudky, jsou vnímáni jako „hodné“ tetičky a strýcové, co svěřené děti nechávají jíst třikrát denně a pořád jen cukrovou vatu.
Často si pak mohu hlavu ukroutit, jak tito systémoví blbové na neotřesitelných pozicích výrobců souhlasu, ovlivňovačů, strážců brány a poháněčů oslů na vysokých úředních či politických postech, mediálních trafikách oligarchů nebo profesionálních korumpovatelů (lobbisté) a ještě profesionálnějších PR lhářů libovolných průmyslů, kam po službě oligarchii v politice odcházejí sloužit oligarchii přímo, předvádějí bezbřehost své bezpáteřnosti, hlouposti a prodejnosti.
Jak mohl někdo tak strašlivě hloupý dosáhnout takových pozic, napáchat takových škod, chrlit často celé dekády svoji hloupost na celou společnost a činit ji tak také o něco hloupější? Kde je v tom ta tolik propíraná zásluhovost? Kde je v tom spravedlnost? Navzájem si podávají ruce, trafiky, zvučná ocenění, prebendy a místo košťat, kam patří a kam by je odkázala zdravá společnost hned zkraje nebo do kriminálů později po zásluze, si v teplém klídečku píšou pomníčky - nebo naopak směšně vyplakávají, jak je všichni utlačují, cenzurují a jak už bílý, heterosexuální muž boomer v letech „dnes nemůžete nic říci“.
Schválně nikoho nejmenuji, ať si tam můžete libovolně dosadit ty své neoblíbence, jen podotýkám, že toto nesměřuji jen na politiky, ale také na novináře, publicisty a celou paletu doprovodných profesí, mediálních expertů apod.
Diskuse