Britské listy plně závisejí na finančních příspěvcích čtenářů. Prosíme, přispějte. ➥

O hrůzných neonormalizačních postojích českých médií, ohrožujících demokracii v ČR

31. 3. 2026

čas čtení 6 minut

Jakub Patočka oprávněně kritizuje neuvěřitelně hrůzné postoje českých médií. Je tomu skutečně, jako by se po téměř čtyřiceti letech vrátila do normalizace:

Tohle je fakt skvělý. Takže veřejnoprávní média na svých sociálních sítích takto propagují zprávu ČTK o rozhovoru, který hledaný válečný zločinec, hlava genocidního režimu a současně také jeden z nejprolhanějších lidí v současné světové politice (konkurence je velká), poskytl krajně pravicové americké televizi.

Sám pořád vidím širší kontext a chápu, že bez veřejnoprávních médií nám bude mnohem hůř, současně rozumím každému, kdo pro tyhle dva megafony hasbary už nehodlá hnout prstem.

V České republice je ohrožená demokracie. Ale abychom o ni vůbec mohli bojovat, je nutné, aby veřejnoprávní mediální instituce ČTK, ČT, ČRo samy demokracii nepodrývaly vytvářením platformy pro krajně pravicovou propagandu reprodukovanou z médií bez jakékoli kredibility, opakovaně šířících konspirační teorie. Newsmax například hlásal Trumpův blud o tom, že mu byly ukradeny volby v roce 2020...

Novinářsky špatně je tady tudíž úplně všechno: že ČTK udělá nekritickou bezkontextovou zprávu z uvedeného rozhovoru v médiu na úrovni RT, i to, že ji ČT a ČRo převezmou místo toho, aby kolegům do ČTK napsali, ať se vzpamatují. A pak to ještě promují ve svých sockách s rozesmátým (ČRo), zádumčivým (ČT) gangsterovým ksichtem.

A druhá důležitá poznámka Jakuba Patočky:

Kolegové v redakci mě upozornili, že Josef Bouška, editor webu Page Not Found napsal pro Deník N polemiku s mým komentářem o žhářském útoku v Pardubicích. Opravdu jsem se těšil a předpokládal, že mu odpovím na stránkách našich novin, protože je to člověk, jehož texty bývají podnětné.

Teď to tak ale není, ukázky z textu, které dal na svůj FB, působí, jako by v důsledku obludných účelových ataků na svou šéfredaktorku, kterou se svým textem naopak pokouší vzít v ochranu, ztrácel soudnost.

Na Facebooku Josef z textu zveřejnil pasáž mimo jiné s tímto pokusem o argument: „Pak se těžko divit, že i teď vylézají různí lidé s úplně absurdními úvahami, proč zapálit továrnu vlastně nemusí být za nějakých okolností tak špatný nápad – za vsechny jmenujme Jakuba Patočky a jeho fascinující slova "Deklarovaným úmyslem bylo zmařit výrobu zbraní používaných izraelskou armádou při genocidě Palestinců. To samo o sobě je legitimní a ušlechtilé."

Takže "Nefandím terorismu, ale..." je nová, levicová variace na proslulé "Nejsem rasista, ale...".“ (překlepy jsem ponechal)

Je to tak výstavní demagogie, že tu není bohužel příliš o čem debatovat a jejím vyvracením nebudu zdržovat čtenáře DR. Takže jen zde:

1. Autor nijak nevysvětlil, proč by ničení výrobních kapacit sloužících ke genocidě ušlechtilé být nemělo. Ve svém textu jsem také napsal: „Pokud by takovouto akci provedli mladí aktivisté ve zbrojovce tajně vyrábějící zbraně pro Rusko, správně bychom je pokládali za hrdiny. Z hlediska vyššího principu mravního ovšem v charakteru ruské agrese vůči Ukrajině a v charakteru izraelské genocidy páchané na Palestincích není valného rozdílu.“ Stojím si za tím. Ostatně můj argument nepřímo potvrdila sama realita: zcela odlišnými reakcemi celé společnosti včetně represivních složek po žhářském útoku na Ruský dům v Praze.

2. Ve svém textu rozporuju samu definici činu jako terorismu, což se Josef Bouška ve zveřejněné ukázce ani nepokouší vyvracet.

3. V tom textu také uvádím několik nesporných příkladů, kdy tu různí lidé označují různé typy násilí za legitimní, a to včetně násilí na lidech. Tady se přitom nebavíme o násilí na lidech, ba ani na jiných živých tvorech, bavíme se o ničení majetku. Postavit to na roveň obhajobě rasismu, neobhajitelného za žádných okolností, je intelektuální výkon na úrovni myšlenkového Everestu polistopadového antikomunismu, dle kterého komunismus je totéž co fašismus. Pro pořádek tu poznamenávám, že ve svém textu jasně označuji společenskou snahu o systémovou eliminaci politického násilí za žádoucí.

O tom, co takhle Josefu Bouškovi kalí schopnost bystré úvahy, nebudu spekulovat, ale není na to pěkný pohled. Jiným příkladem nemyšlení, na němž svůj text staví, a ještě se s tím jde veřejně pochlubit, je tvrzení, že „rozsekat mačetou člověka“ je „stejným“ typem násilí jako „zapálit továrnu“. Bouška doslova píše: „Mnohým z nás připadají jako největší nebezpečí pro českou budoucnost příznivci či apologeti Putinova Ruska. Podle logiky zastánců extrémní levice by tedy mělo být neméně ušlechtilé zapálit Vidláka.“

Je to tak křiklavá demagogie, že se tím bezděčně ocitá na „stejné“ – abych se přidržel jeho oblíbeného slova – úrovni s lidmi, kteří označují Apolenu za spolupracovníka obviněného Youssefa, protože napsala nějaké texty na „stejný“ web jako on (a také o tom webu napsala chvalozpěv, což tedy Josef Bouška takticky pomíjí, jako by to odmítnutí účelovosti nynějších ataků na Apolenu zprava mohlo nějak oslabit). Jinak řečeno Josef Bouška se tu vůči mně dopouští „stejné“ argumentační ničemnosti, proti níž se správně ohrazuje, jestliže jí je vystavena jeho redakční kolegyně.

A propos soudím, že sám jsem se jí ve svém textu zastal účinněji, poněvadž bez dyslogických veletočů. Bez potřeby napadat v tuhle těžkou chvíli kohokoli jiného nalevo. A bez poníženého „virtue signalling“ českým liberálům ve stylu: „Mějte mě rádi, jsem neškodný.“