Příběh jako paleta možností

31. 3. 2026 / Pavlína Antošová

čas čtení 4 minuty
 

JOHN FOWLES (31. 3. 1926 – 5. 11. 2005)

Přestože britský prozaik John Fowles vstoupil do literatury už v šedesátých letech, jeho dílo se rychle vyvinulo směrem k metodám v nejlepším slova smyslu postmoderním. Z tvorby tohoto autora se uvádějí především dva romány, za pozornost však stojí i jeho kratší texty.


 
Román Sběratel (The Collector, 1963) bývá označován za psychologický thriller. Prostřednictvím ženské postavy jménem Miranda se v něm Fowles hlásí k shakespearovské inspiraci. (Sám zdroj – komedie Bouře – spadá do Shakespearova manýristického období, a také mu tedy nechybí strašidelný nádech). Technika dvojího vypravování v první osobě nebyla pro britskou prózu novinkou. Tehdejší debutující autor si však troufl na ponor do mysli vyšinutého člověka, a toto riziko se vyplatilo. Sběratel motýlů Frederick Clegg, jenž nedokáže běžnou cestou navázat vztah, názorně předvádí, jak nebezpečné může být kompaktní uvažování, odvíjí-li se na úkor jiného člověka; jak se dokonce může zvrtnout v páchání sériových zločinů. A netřeba zdůrazňovat, že sběratelství v románu působí jako metafora.

Nejednoznačnou postavou je ale i krásná studentka umění, kterou Clegg unese a vězní. V jejím charakteru se spojuje nezávislost (svůj obor si u rodičů bez oklik vyvzdorovala) se zdrženlivostí (je zamilovaná do blíže neurčeného muže, jehož zmiňuje v iniciálách. Po celou dobu, co se znali, však váhala nad možností intimního sblížení). Během nedobrovolného exilu se snaží Clegga kultivovat, a některé interpretace jí legitimně připisují intelektuální snobismus. Z dnešního pohledu ale lze k její zarputilosti dodat: Pokud predátor svou oběť obloudí (což se zde děje prostřednictvím narkózy), musí počítat s tím, že její vědomí dříve nebo později přijde k sobě s vystupňovanou intenzitou.

Ve své další tvorbě se Fowles dostává k možnostem, jak rozličně se dá vnímat zdánlivě banální příběh. Román Francouzova milenka (The French Lieutenant's Woman, 1969) spojuje viktoriánský kolorit s vnímáním člověka žijícího po druhé světové válce. A to se zdaleka netýká jen četných autorských komentářů: Sama titulní postava – záhadná Sarah Woodruffová, stylizující se do role padlé ženy – jako by předjímala dokonce i volnomyšlenkářské desetiletí, v němž román vznikl (krom toho, že samozřejmě upozorňuje na viktoriánské pokrytectví). Autor dokáže mistrně přiblížit ženskou sexualitu. A okamžiky, kdy se škraboška uvolňuje, někdy nabízí zdánlivě mimochodem. Navíc klade důraz na zranitelnost, soucit a jejich obrovskou roli v milostném opojení.

V samém závěru zůstává na čtenáři, aby si vybral, jak se románový příběh završí. Není ani jasně dáno, jestli zde Fowles nabízí tři nebo čtyři konce. Navzdory obrovské složitosti se v osmdesátých letech podařilo tento provokující text mistrně zfilmovat. Částečně i proto, že se scénáře ujal pozdější nositel Nobelovy ceny – dramatik Harold Pinter (1930 – 2008).

Varianty příběhu dále nezapomenutelně rozpracovává například novela „Enigma" ("The Enigma," v knize Věž z ebenu (The Ebony Tower, 1974)). Zmizení úspěšného poslance se pro vyšetřovatele stává frustrujícím podnětem, protože při pátrání vznikají další a další domněnky. Tu nejpravděpodobnější nakonec nabídne začínající spisovatelka, její verze se však pro takzvanou nevěrohodnost odsouvá. Podstatné je, že zmizelý měl zdánlivě všechno, jenže zároveň ke všemu přistupoval pouze z hlediska užitku. A spekulace, co všechno se mohlo stát, tíží i fascinují.

John Fowles zůstává nezaměnitelným spisovatelem, který v různých možnostech příběhu nabízí čtenáři také část vlastního tvůrčího procesu, včetně tápání a případných omylů. Například některé z jeho aktualizačních komentářů v románu Francouzova milenka se mohou zdát přehnané, a přesto (nebo tím spíš) – stejně jako sám celek – zůstávají trvale hozenou rukavicí.

0
Vytisknout
268

Diskuse

Obsah vydání | 31. 3. 2026