K článku Jak jsou děti a mladí lidé ohrožováni internetem
13. 2. 2026
Jen nějaké poznámky k té úvaze, že děti a mladiství nebo kdokoli jiný budou hledat pomoc ...
K článku Jak jsou děti a mladí lidé ohrožováni internetem
13. 2. 2026
čas čtení
13 minut
Jen nějaké poznámky k té úvaze, že děti a mladiství nebo kdokoli jiný budou hledat pomoc s psychickými problémy na internetu, píše náš pravidelný čtenář a přispěvatel, jehož totožnost je redakci známa, avšak chce jako autor tohoto článku výjimečně zůstat v anonymitě.
V ČR je situace taková, že se nevytváří objektivní záznamy komunikace nejen s psychoterapeuty (což je pochopitelné), ale i s poskytovateli tzv. krizové a akutní psychologické péče - třeba krizovými linkami.
Například Modrá linka naděje nebo Linka bezpečí, kam mají volat lidé, kteří mají sebevražedné myšlenky a jsou třeba na pokraji sebevraždy a jejíž operátoři sami přiznávají, že se jim stává, že jim během hovoru volající spáchá sebevraždu, NENAHRÁVAJÍ hovory. Pouze si operátor sám vytváří záznamy z hovoru - do kterých může beztrestně lhát.
Jako člověk, který pracoval na technické podpoře, si pamatuju, že v tréninku, který jsme dostali, nám bylo řečeno, že operátor technické podpory je pán situace, má být vlastníkem hovoru. Pro operátora krizové linky v ČR toto však fakticky neplatí, ten je v ČR ve skutečnosti nejen pánem hovoru, ale z výše uvedeného důvodu i během toho hovoru neomezeným pánem nad životem a smrtí volajícího.
Pokud by operátor bezohledným a arogantním chováním (=zabití z nedbalosti) nebo nějakým manipulativním způsobem dohnal i úmyslně volajícího k sebevraždě (=vražda), a pokud by ten volající náhodou daný hovor sám nenahrával (což asi 99 % lidí, kteří se budou hroutit a volat o pomoc nenapadne), nejsou proti němu žádné důkazy.
K tomu dodávám osobní zkušenost, že jsem sám na takovou linku v ČR volal, bylo mi opravdu špatně a prosil o pomoc a otrávená operátorka mi rozmrzele řekla, že se jí mě nechce poslouchat a pokud se tedy ještě nezabijím, prý jen překážím na lince. Dost mě to tehdy ještě srazilo dolů. O sebevraždu jsem se i v souvislosti s tím později pokusil, naštěstí bez jiných trvalých následků kromě traumatu.
Slyšel jsem více podobných zkušeností dalších osob. A dodám ještě k tomu. I když mě to stálo pak hodně odhodlávání se, nakonec jsem tuto linku kontaktoval znovu a i přestože se nejdřív snažili vymlouvat, že se to nemohlo stát u nich, potvrdil jsem jim jejich číslo a den, kdy jsem volal.
Bylo mi řečeno, že mají z toho dne ty svoje zápisy, v zápisech nic takového není a tedy, že se to nestalo.
Bylo mi také řečeno, že ten den byl na té lince i supervizor, který by dával na operátory pozor a nemohlo by mu nic takového uniknout. Za sebe dodávám, že v závěru toho hovoru, kdy mi ta operátorka řekla, že už ji jen obtěžuju a překážím na lince, jsem slyšel ještě nějaký šepot, jakoby jí někdo napovídal.
Uznávám, že tímhle si už nejsem zcela jistý, mohl to být jen nějaký šum. I tak ale musela ty záznamy manipulovat minimálně ona. Představa, že by jí pomáhal někdo nadřízený by mě po tom, co už jsem všechno slyšel, nepřekvapila.
Opakovaně se ke mně dostala svědectví poškozených, které pracovníci krizových linek i krizových center odmítli ošetřit nebo vůbec jen vyslechnout - buď z kapacitních důvodů nebo prostě jen proto, že neměli náladu někoho řešit. Následně pak došlo k tomu, že v zápisech z toho se sami poškození dočetli něco takového, že si to prý rozmysleli a nebo že už jim není špatně, dali revers a pomoc v akutní krizi nepotřebují. A uvědomte si, že tyto zprávy máme jen od těch, kdo toto přežili. Podávat trestní oznámení nemá smysl. Vše je jen slovo proti slovu...
V ČR jsou takto nastaveny podmínky a, když jsem to konzultoval s jednou právničkou, ona sama mi tvrdila, že dle jejího názoru se krizové linky, spíše, než že by usilovaly o soukromí klientů, snaží vyhnout zodpovědnosti za své činy vůči lidem mnohdy v ohrožení života.
Asi by mělo smysl podat proti tomuto systému nějakou ústavní žalobu, proto, že nezajišťuje ani právo na život. Jenže problém toho je, že není poskytována státem, ale soukromými neziskovými organizacemi a není jasná legislativa, jak za to pak mají nést odpovědnost.
Logicky by to mělo být tak, že pokud taková organizace někoho zabije nebo zmrzačí, měla by skončit a být souzena za trestný čin jako právnická osoba. Jenže to druhé se v realitě ještě nikdy nestalo a policie to takto nikdy vyšetřovat nejspíš ani nebude, ačkoli zde zjevně hrají roli stanovy a podmínky té organizace.
Dávalo by smysl, pokud nechtějí nahrávat hovory, aby české krizové linky - včetně těch pro děti - měly mít povinnost před začátkem hovoru, upozornit, že jejich služby jsou na vlastní nebezpečí a ony nenesou odpovědnost za žádná poškození volajícího. Asi jako lézt na skálu bez jištění.
A když vidím váš článek o tom, že mnozí, zejména děti a mladiství, hledají pak pomoc online a může to dopadnout i jak píšete, pri těchto podmínkách se tomu nedivte.
Já sám vnímám toto se smíšenými pocity. To, před čímž varujete, mě už napadlo také, že by se mohlo stát i v ČR. Na druhou stranu si ale říkám že Británie je přece jen civilizovanější země ze západní Evropy a krizové linky v ní takto snad nefungují.
Je zde třeba ještě i zdůraznit, že stát se snaží tu péči přehazovat na soukromé subjekty, neziskovky. Jenže ty jsou v ČR tak podfinancované, že na to nemají a tím, že je to nestátní sektor tak se tyto podmínky absence dohledu snad ještě prohlubují. Platí to i pro ty krizové linky, kdy stát se snaží přesměrovat krizovou intervenci sem. Dá se tedy předpokládat, že se situace bude jen zhoršovat s náporem osob v krizi, které nebudou proti abúzu nijak chráněné.
Že lidé hledají pomoc i takto online a v různých skupinách a svépomocných spolcích, je dost realita i zde. Krutá pravda totiž je, že od státních ale mnohdy ani neziskových organizací, ji moc nezískají.
Neznám přesná čísla Británie, co se týče přímo krizových služeb, ale pokud jde výdaje a velikost tzv. psychosociálního sektoru celkově, Británie je v Evropě v nadprůměru, zatímco ČR a SR vydávají zdaleka nejmenší část HDP a sektoru zdravotnictví v EU.
Z toho se dá odvozovat, že v ČR budou lidé více, a dost možná děti a mladiství ještě více, hledat pomoc raději na internetu. Sám jsem v několika skupinách, co tam vidím, i když jen omezeně, je, že si lidé snaží trochu navzájem pomáhat, ale působí to spíš depresivně, protože jsou bezradní.
Už jsem se nicméně ale setkal i s takovými věcmi jako zlehčování problémů jiných nebo vysmívání se, nebo to, že osobám, které udávají sebevražedné myšlenky je řečeno, že je ve skutečnosti nemají a jen usilují o pozornost. Případně vyloženě i ponižování. Co se může dít v soukromých chatech dvou osob samozřejmě vědět nemůžu a je dost možné, že tam to je o dost horší.
Podotýkám k tomu, že prý existuje nově nějaký trestný čin se skutkovou podstatou napomáhání k sebevraždě, který na to asi lze aplikovat, když někdo zlehčuje sebevražedné sklony jiných. Nevím ale o nějakém případu, kdyby se to tak stalo.
A rád bych zmínil ještě, že ponižovat lidí se sebevražednými myšlenkami může být velmi nebezpečné - ti lidé fakticky nemají už co ztratit a můžou na to zareagovat extrémně - "když vám je jedno, že umřu, já vezmu někoho/nebo co nejvíc kolem mě s sebou". Takto se dají vysvětlit pak i některé útoky tzv. šílených střelců a masových vrahů. A je to prakticky napomáhání k nim. Mám podezření že v ČR do této kategorie patří i případ střelce z ostravské nemocnice.
Že někdo bude manipulovat osoby s psychickými problémy, zejména děti, online mě už mnohokrát napadlo, ale zkusme to vzít trochu i z jiné strany. Pokud je to písemná komunikace, znamená to že existují záznamy. Pokud je to na nějakém svépomocném fóru, dotyčný se samozřejmě může schovávat za anonymní účet a fingovat IP a Mac adresu a další info. Pokud ale bude chtít, aby nebyl nalezen, musí mít už pokročilé technické znalosti.
Pokud by pracoval jako personál psychologické nebo krizové podpory, je to mnohem jednodušší.
I když, pokud by šlo o chat, snad přece jen tím vznikají záznamy, které by se přes poskytovatele internetu a majitele serverů a google dalo pro policii získat. Může to být tedy naopak šance jak v české specificky hrozné situaci něco naopak zlepšit.
Další věc je, že u chatu může i krizovou pomoc poskytovat AI. Doufám ale, že nikoho soudného nenapadne, aby něco takového u situací, kde jde akutně o život, dělal bot. Aspoň tedy doufám že ještě dlouho ne. Pokud by AI agent určený pro krizovou pomoc dohnal někoho k sebevraždě, je asi dobrá otázka pro právníky do jaké míry by pak byl za toto jeho provozovatel zodpovědný. Domnívám se, že AI chat by pro takové situace měl být raději zákonem zakázán, ale asi to tak není a je otázka, jestli někdy bude. Tuto možnost považuji za velkou potenciální hrozbu. Ale možná při tom stavu beztrestnosti a protivnosti personálu by jako chat, který se dá dohledat, mohl být spíš nadějí. Třeba by se opravdu choval více eticky...
Úvaha, že někdo na internetu bude manipulovat psychicky labilní jedince, zejména děti, k sebevraždám, je děsivá. Nicméně v ČR je v současné podobě mnohem děsivější realita, že to může úplně klidně a beztrestně dělat jako personál (a ještě za to pobírat plat)
Že to není jen úplně absurdní paranoidní představa dokládá případ z USA, kdy na lince krizové psychologické pomoci pracoval jistý Ted Bundy, vystudovaný psycholog, ale také jeden z velmi výkonných a nejvíce proslavených sériových vrahů. Asi se shodneme, že bychom nechtěli, aby někdo takový měl absolutní moc nad kýmkoli včetně dětí, kdo volá na krizovou linku o pomoc.
V ČR by reálně takový jedinec mohl klidně fungovat roky bez povšimnutí. Dokonce vzhledem k případům ututlávání mnoha jiného abúzu se dá spekulovat, že když by na to jeho/její nadřízení přišli, spíše by to zkoušeli zakrýt než chtěli skandál. Je to extrém extrémů, ale vyloučit se to nedá a podle právníků by takový případ pokud by šlo o jednorázový čin asi nešlo prokázat vůbec. Pokud by šlo o opakované manipulování k sebevraždám jen po telefonu nebo ústně, jen velmi horko těžko by se z toho dal dělat případ.
Tak doufejme, že toto se neděje. Nemáme jak to ověřit.
A to si tu operátoři prý stěžují, že jim tam občas volá někdo, kdo si s nich dělá srandu. A prý že by se měli takoví lidé i nějak trestat a stíhat . No možná, ale možná bychom se měli začít ptát kolik lidí mohli operátoři krizových linek v ČR zabít, a jestli spíš nezačít trestat je, když to udělají.
Jenže v ČR civilizované právo neplatí a čím dál platí jen právo silnějšího. A tohle je krásná ukázka toho, jak málo si Česká republika váží lidí s psychickými problémy, když jim negarantuje ani to právo na život. Nejsme ani už ta lůza, nejsme spíš ani lidé.
Za tyto lidi nejenže nikdo demonstrovat nepůjde, ale za jejich situace oni sami se bojí nejen jít demonstrovat, ale dokonce i podepisovat petice, když se jim za to může stát mstít (nedávno se to řešilo na té i zde zmíněné skupině postižení proti ČSSZ). Česká republika nejen že opakovaně odmítá tuto prohlubující se humanitární krizi řešit, ale ještě jejich situaci zhoršuje, pronásleduje ty, co na ni upozorňují a zastrašuje poškozené a svědky.
A nedivím se, že i ty děti v tomhle hledají raději pomoc na internetu. Jak jim ale poradit - ať emigrují do západní Evropy když je to generaci dospělých všechno jedno?
PS: Pokud toto zveřejníte, tak prosím anonymně. Asi chápete, že dle toho, co píšu, tím že na tyto poměry upozorňuju, riskuju sám odmítnutí pomoci v situaci krajní nouze, tj. smrt, od personálu co si se mnou může dělat úplně, co chce.
370
Diskuse