„Život vyžaduje peníze“: Krize zaměstnanosti v Gaze způsobuje, že lidé mají potíže s financováním základních potřeb
17. 2. 2026
čas čtení
7 minut
Čerstvé ovoce a další zboží je nyní k dispozici, ale za vysoké ceny v oblasti, kde se nezaměstnanost odhaduje na 80 %
Každé ráno Mansour Mohammad Bakr vychází z malého pronajatého pokoje v Gaze,
který sdílí se svou těhotnou ženou a dvěma velmi malými dcerami.
Třiadvacetiletý muž prochází kolem přístavu a rozbouřených vln
Středozemního moře, kde si kdysi vydělával na živobytí.
Před
dvouletou válkou, která Gazu zpustošila, byl Bakr rybářem a sdílel
rybářské náčiní a loď se svým otcem a bratry. Nyní jsou jeho bratři
mrtví, jeho otec je příliš starý a jeho vybavení bylo během konfliktu
zničeno. Stejně jako statisíce dalších lidí v Gaze potřebuje Bakr práci.
„Peníze jsou v Gaze hlavním prostředkem k přežití... bez nich člověk nemůže nic dělat,“ říká. „Omezená pomoc, která se k nám dostává, v žádném případě nenahrazuje naši potřebu peněz a nepokrývá ani ty nejzákladnější životní potřeby.“
Humanitární organizace od října, kdy vstoupila v platnost dohoda o příměří, zintenzivnily distribuci pomoci, což vedlo Izrael k zrušení některých přísných omezení, která uvalil na pomoc, a ke zjednodušení jejího doručování do Gazy.
V lednu poskytly agentury OSN a jejich partneři přibližně 1,6 milionu lidí obecnou potravinovou pomoc na úrovni domácností. Nevládní organizace World Central Kitchen nyní podává 1 milion teplých jídel denně. Taková pomoc však zůstává značně nedostatečná a stále pokrývá pouze základní potřeby. Na vše ostatní, co dodává soukromý sektor, potřebují Palestinci v Gaze hotovost.
Humanitární pracovníci v Gaze říkají, že je nyní k dispozici více čerstvého ovoce, zeleniny, masa, oblečení a domácích potřeb, ale za přemrštěné ceny. „Došlo k obrovskému nárůstu komerčních dodávek ... ale vše je velmi drahé,“ říká Kate Charlton, lékařská koordinátorka organizace Lékaři bez hranic v Gaze.
Mohammed al-Far, 55letý bývalý obchodník, který žije se svou rodinou v al-Mawasi, pobřežní oblasti přeplněné stanovými tábory pro vysídlené osoby, říká, že od humanitárních organizací dostávají pouze jedno jídlo denně.
„Je to buď rýže, čočka nebo fazole a jednou nebo dvakrát týdně nějaké maso. K životu potřebujeme peníze. Máme dost jídla... ale doprava, stříhání vlasů, dobíjení mobilních telefonů a nákup zeleniny a ovoce – to vše vyžaduje peníze,“ říká.
Al-Far se pokusil rozjet podnikání s falafelem a sladkostmi, ale bez úspěchu, a nadělal si značné dluhy. V jeho věku je nyní těžší najít práci.
„Jsem stále zdravý a připravený dělat cokoli, ale zaměstnavatelé hledají mladší pracovníky. Hledám už měsíce a měsíce... Chodím po trhu a hledám práci, ale bez úspěchu,“ říká.
Problémem pro al-Fara a Bakra, stejně jako pro všechny ostatní, kteří hledají práci v Gaze, je to, že prakticky žádná není.
Oficiální míra nezaměstnanosti, odhadovaná OSN, je 80 % a ekonomika se zmenšila na 13 % své původní velikosti.
V listopadu Pedro Manuel Moreno, zástupce generálního tajemníka agentury OSN pro obchod a rozvoj, řekl, že válka „zničila desítky let pokroku“. „Gaza prochází nejrychlejším a nejničivějším ekonomickým kolapsem, jaký kdy byl zaznamenán,“
Údaje agentury OSN ukazují, že v roce 2024 klesl HDP na obyvatele v Gaze na pouhých 161 dolarů ročně – což je jedna z nejnižších hodnot na světě. Izraelská ofenzíva zničila systémy hygieny, dopravy, energetiky a zdravotnictví, zničila pole a skleníky a zdecimovala rybářský průmysl v Gaze, který kdysi zaměstnával tisíce lidí.
Bakr říká: „Sním o tom, že se vrátím k moři a k rybolovu a že si jednoho dne budu moci koupit rybářskou loď, jako tu, kterou jsem kdysi vlastnil, abych mohl své rodině zajistit jídlo, pití, oblečení a léky.“
Říjnová dohoda o příměří měla vést k rychlé obnově, ale pokrok se do značné míry zastavil. Některé části dohody pokročily, včetně návratu všech rukojmích a omezeného znovuotevření hraničního přechodu v Rafahu. Objevují se také plány na mezinárodní stabilizační síly, přičemž Indonésie uvádí, že připravuje tisíce vojáků pro humanitární a rekonstrukční úkoly.
Hamas, který ovládá většinu pobřežní oblasti, kde nyní žije téměř všech 2,3 milionu obyvatel Gazy, se však zdráhá plně odzbrojit a Izrael se zdá být neochotný vzdát se kontroly nad více než polovinou území.
Izrael zablokoval vstup nové technokratické administrativě, která měla vládnout Gaze podle „mírového plánu“ Donalda Trumpa, zatímco klíčové hraniční přechody zůstávají uzavřené nebo podléhají omezením.
I kdyby Bakr nějakým způsobem našel a vybavil novou loď, omezení uložená Izraelem na moři by mu bránila vykonávat jeho řemeslo.
„Moje práce rybáře v moři u Gazy se nám předávala z generace na generaci. Školu jsem opustil v mladém věku a rybaření je jediné, co jsem kdy dělal. Hledám práci... kdekoli to jde,“ říká.
Izrael uznává, že počet obětí v Gaze uváděný zdravotními úřady je v zásadě přesný, a tvrdí, že zemřelo 70 000 lidí.
I ti, kteří mají vysoké vzdělání, se potýkají s těžkostmi uprostřed ruin a trosek. Bisan Mohammad absolvovala studium lékařských laboratorních věd jen několik měsíců předtím, než válka v Gaze vypukla v důsledku útoku Hamásu na Izrael, při kterém zahynulo 1 200 lidí, převážně civilistů, a 250 bylo uneseno militantní islamistickou organizací.
Její manžel, bezpečnostní strážce, byl zabit v prvních dnech války, a ona tak zůstala sama, aby se postarala o jejich dceru. Nyní žije se svými rodiči ve stanu v Nuseiratu v centrální Gaze.
„Začala jsem hledat jakoukoli práci, ale bez úspěchu... všechno stojí peníze; dokonce i voda, jídlo a lůžkoviny vyžadují hotovost. Někdy mám pocit, že i dýchání stojí peníze,“ říká 23letá Mohammadová.
Násilí pokračuje i po uzavření příměří a podle nezávislé americké organizace Acled, která sleduje konflikty, Izrael v lednu provedl v Gaze více útoků než v kterémkoli jiném měsíci od října. Zdravotnické úřady v Gaze uvádějí, že od uzavření příměří bylo zabito 586 Palestinců, čímž se celkový počet obětí války zvýšil na více než 72 000, z nichž většinu tvoří civilisté.
„To, co se nazývá ‚příměří‘, naši realitu nezměnilo; ve skutečnosti ji ještě zhoršilo,“ říká Mohammad. „Média přestala mluvit o pokračujícím zabíjení... zatímco bombardování pokračuje... ceny stále rostou a i základní potřeby, jako je voda a jídlo, jsou sotva dostačující, pokud jsou k dispozici.
„O budoucnosti nepřemýšlím a ani se o to nesnažím; přemýšlet o ní je vyčerpávající a děsivé a budoucnost je nejistá. Nevím, co se stane se mnou nebo s mojí dcerou, pokud tato situace bude pokračovat bez práce a příjmu.“
Zdroj v angličtině ZDE
185
Diskuse