Trumpova blokáda Íránu má zadní vrátka

17. 4. 2026

Centrální velení USA následně upřesnilo, že blokáda se bude vztahovat pouze na íránské lodě nebo lodě směřující do íránských přístavů. Trump byl bombastický a napsal: "Pokud se některá z těchto lodí přiblíží k naší BLOKÁDĚ, budou okamžitě ZNIČENY, a to stejným systémem likvidace, jaký používáme proti dealerům drog na lodích na moři. Je to rychlé a brutální."

Nicméně zavedení přísné blokády bude trvat několik týdnů.

Středobodem blokády je Perský záliv a Hormuzský průliv.

Koneckonců právě touto oblastí Írán vyváží většinu své ropy – zejména do Číny a Indie – a dováží benzín, který potřebuje k pohybu svých vozidel a těžbě ropy. Blokáda nebo dokonce obsazení íránských přístavů v Perském zálivu má precedent a těchto přístavů je méně než si mnozí cizinci uvědomují. Írán byl vždy jedinečný.

Zatímco většina obyvatel na Blízkém východě se usazovala podél řek nebo pobřeží, íránská města vznikla na vnitrozemské plošině. Třináct největších měst Íránu podle počtu obyvatel jsou všechna vnitrozemská města. Největší přístavní město, Bandar Abbás, je čtrnácté největší v Íránu s necelým půl milionem obyvatel.

Podél Perského zálivu by americké námořnictvo a námořní pěchota musely blokovat nebo narušovat dopravu přes Bandar Abbás, Búšehr a Abadan; a pak možná deset menších měst: od severu k jihu Bandar-e Dejlam, Bandar-e Genaveh, Bandar-e Dejer, Bandar-e Kangan, Bandar Siraf, Gav Bandi, Bandar-e Charak, Bandar-e Lengeh, Kešm, a Bandar Sirik.

Spojené státy a Izrael již v těchto oblastech vyřadily mnoho zařízení. Kromě toho Islámská republika vybudovala přístavy mimo Hormuzský průliv, jak v Jasku, tak v Chabaharu. Jask je domovem íránské ponorkové základny a byl těžce zasažen. Chabahar je dále a postrádá infrastrukturu pro přepravu dostatečného množství obchodu do vnitrozemí.

Uzavření těchto přístavů – jak jejich schopnosti nakládky a vykládky, tak i skladovacích zařízení paliva – by nebylo obtížné.

Problém, kterému bude Trump čelit při izolaci Íránu a zabránění obchodu s palivem a zbraněmi, nebude v Perském zálivu, ale v Kaspickém moři. Kaspické moře je spíše jezero než skutečné moře. Jeho voda je brakická a asi třetinově slaná ve srovnání s mořskou vodou.

Je více než čtyřikrát větší než jezero Superior. Pět zemí sdílí jeho pobřeží. Írán má hlavní přístavy a námořní základnu u Kaspického moře. Ruské a íránské námořnictvo dlouhodobě koordinují. Například v červenci 2019 se náčelník íránského námořnictva Husajnn Chanzadí zúčastnil oslav Dne ruského námořnictva v Petrohradu.

Zatímco Islámská republika měla operační potíže v Kaspickém moři, Bandar Anzali a Chalus zůstávají uzly, skrze které by Írán mohl přijímat zásilky z Ruska. Bandar Anzali je tradičnější přístav, zatímco Chalus je domovem základny Islámských revolučních gard, která dříve hostila hledané operativce al-Kájdy pod přísným dohledem.

Írán také těží z výměn plynu s Ázerbájdžánem, zemí, která se často staví do čela protiíránské aliance, ale stejně jako Turecko hraje dvojí hru.

Trumpova blokáda je moudrá, ale aby Spojené státy uzavřely kaspickou skulinu a možnost, že by Rusko mohlo posílat zbraně nebo benzín do Íránu, musí Spojené státy udělat dvě věci. Prvním je využít americkou vzdušnou dominanci k prohlášení, že každá loď vstupující do íránských teritoriálních vod u kaspického pobřeží bude potopena.

Zatímco Rusko by takovou blokádu mohlo zpochybnit, Spojené státy mohou obrátit situaci vůči Íránu tím, že zaminují vody u Bandar Anzali, podobně jako to kdysi udělal prezident Ronald Reagan v Nikaragui.

Za druhé, Spojené státy by měly cílit na kamionovou dopravu přecházející horský průsmyk z Chalusu, který je od vnitrozemí Íránu oddělen horami ve výšce od 13 000 do 16 000 stop.

Nakonec musí Trump říct ázerbájdžánskému prezidentovi Ilhamu Alijevovi, že nemůže mít obojí: Být proti Íránu znamená víc než jen rétoricky se postavit režimu.

Zdroj v angličtině: ZDE