Orbánismus jako lakmusový papírek liberalismu

16. 4. 2026 / Daniel Veselý

Volební výhra Pétera Magyara a jeho volební platformy Tisza poněkud nahlodává tvrzení, že je Maďarsko v područí Kremlu. Kdyby tomu tak bylo, stěží by Tisza získala více než 138 křesel z celkových 199. Orbánův Fidesz se navzdory všem excesům i nadále těší jisté podpoře, když obsadil druhé místo, ačkoli v maďarském parlamentu získal jen 55 křesel. Z toho jednoznačně vyplývá, že Orbán nebyl ruský krtek usilovně pracující na „rusifikaci“ Maďarska. Pokud by jím ale byl, prokázal by společně s kremelskými až tragikomickou neschopnost.

Ať tak či onak, maďarští voliči byli z Orbánova dlouholetého panování pravděpodobně unaveni a chtěli prostě změnu. A k tomu také došlo. Avšak tato změna nespočívá v Magyarově charismatu. Maďarskou společnost čeká „tvrdé vystřízlivění“, jak soudí manažer Škody Auto Jan Řepa, který v Maďarsku často pobývá. Je ale očividné, že český manažer nepředstavuje agregát maďarského elektorátu. 

Ačkoli se orbánismus vyznačuje silnými iliberálními tendencemi, průběh a výsledek volebního procesu naznačuje, že Maďarsko není klasickou autoritářskou zemí. Ostatně sám Orbán svou prohru uznal. Bylo by zajímavé sledovat, zda by obdobně na drtivou porážku ve volbách reagoval „šéf svobodného světa“ Donald Trump.

Péter Magyar se silně vymezuje proti Orbánovu protievropskému kurzu a hodlá Maďarsko „zglajšchaltovat“, aniž by zazněla jakákoli pochybnost o povaze války na Ukrajině. Magyarova Budapešť už nebude reptající enfant terrible Evropské unie, ale poslušným členským státem. Jenže zde by liberální pozorovatelé měli zpozornět. Ačkoli chce Magyar ve státní správě vymést Orbánův chlév, zdá se, že některé z politických agend jeho mentora mu naopak vyhovují.

I když dá Magyar vale Kremlu, pravděpodobně bude kráčet v Orbánových šlépějích, co se tvrdé antiimigrační politiky týče. Lídr Tiszy a novopečený premiér sice nehodlá zavolat prezidentovi Trumpovi, nicméně jedním dechem o Spojených státech hovoří jako o „důležitém spojenci“. Péter Magyar si prostě v ničem nedovolí vzdorovat hlavě předního darebáckého státu. Stane se tak tichým komplicem Trumpových ilegálních výbojů či strangulace Kuby.

Orbánovo Maďarsko bylo spolu s Českou republikou nejfanatičtějším stoupencem Izraele, nehledě na první on-line genocidu v Gaze či izraelské útoky proti Libanonu a Sýrii. Bezvýhradnou Orbánovu podporu Izraele a Donalda Trumpa považuji za jeho nejhorší excesy. Zvolený maďarský premiér Magyar v tomto naváže na svého učitele z Fideszu, když konstatoval, že Maďarsko a Izrael spojuje „speciální vztah“. „Svobodné“ Maďarsko se tak zařadí k nejvěrnějším komplicům Tel Avivu.

Tisza v čele s Magyarem hodlá oživit maďarskou ekonomiku, počítajíc v to „uvolnění finančních prostředků z EU, provádění protikorupčních reforem a obnovení právního státu s cílem oživit růst a důvěru investorů“. Zdalipak nová vláda v Budapešti zruší absurdně nízké korporátní daně dosahující pouhých 9 procent – nejnižší v zemích OECD? Pokud Magyarův kabinet větří důvěru investorů, je bláhové se domnívat, že by korporátní daně zvýšil. Maďarští pracující patrně budou i nadále hrubě okrádáni nadnárodními koncerny.

Mohu se samozřejmě ve své prognóze mýlit a Maďarsko po 16 letech „orbánovské tyranie“ zažije zlaté časy a nebývalý demokratický rozkvět. Jenže nelze léčit stejné stejným, abychom doufali v jiný výsledek. Poslušný konzervativní liberalismus páně Magyara dle mého nemůže vyléčit domácí politické a ekonomické neduhy, nemluvě o světě sužovaném globálními nebezpečími a krizemi.