Británie: Jak jsme se poučili z voleb v květnu 2026

8. 5. 2026

  

Zajímá voliče Reformy politika této strany kromě podněcování protiimigračních davů? Z mých dosavadních interakcí s nimi vyplývá, že odpověď je jednoznačné ne.

Jejich standardní odpovědi spočívají v papouškování hesla „zastavte lodě s imigranty“ a v otevřeném prohlášení „je mi to jedno“, když jsou tázáni na politické otázky.

Zajímá je vůbec, že právě zvolili bandu naprostých šmejdů, včetně chlápka, který oslavuje rasové násilníky; nazývá bělochy „nadřazenou rasou“; a popírá genocidu?

Opravdu to tak nevypadá.

Je hluboce skličující vidět chudé dělnické komunity jako Hartlepool, které byly thatcherismem vykrváceny, jak se obracejí k Farageově verzi thatcherismu na steroidech, protože jsou tak okouzleny xenofobním svalováním viny na jiné.

Drtivá porážka labouristů

Keir Starmer dovedl labouristy k jejich nejhorší drtivé porážce v komunálních volbách za celou dobu, co si lidé pamatují, a přesto stále trvá na tom, že zůstane ve funkci. Zřejmě se země bez jeho moudrého a úžasného vedení „ponoří do chaosu“!

Toto je ten člověk, který pohrdl šancí využít historickou většinu 170 křesel k tomu, aby udělal něco dobrého pro britský lid; místo toho se rozhodl teatrálně napadat důchodce; a pak pobízel tradiční voliče své vlastní strany, aby odešli, pokud se jim to nelíbí!

Lidé opouštějí Labour ve velkém, přesně tak, jak jim to nařídil, a přesto se obklopil tak prázdnými a zbabělými patolízaly, že ho stále netlačí k odchodu, než bude škoda nenapravitelná!

Pokračující kolaps konzervativců

Konzervativci byli ti, kdo loni utrpěli drtivou volební porážku, ale zjevně ještě nedosáhli svého dna. Kemi Badenochová je může a také je srazí ještě níže.

Je pozoruhodné sledovat, jak se Badenochová tak usilovně snaží předčit Reform.

Dobře, konzervativci úspěšně absorbovali hlasy krajně pravicových ultranacionalistů v letech 2017 a 2019, kdy se Farageovi stoupenci takticky stáhli, aby je nechali vyhrát v konzervativních volebních obvodech po celé zemi, ale Farage a jeho miliardářský krypto-sponzor teď mají zálusk na hlavní cenu, takže to už nikdy nebude fungovat.

Kdyby konzervativci ideologicky nevyčistili své liberálně konzervativní křídlo, možná by se jim podařilo oslovit právě je. Víte, ten druh pravicových voličů, kteří se považují za rozumné a pragmatické, spíše než za fanatické a extremistické?

Konzervativci nikdy nevyhrají, pokud budou stát na přesně stejném území jako faragisté, protože jaký extrémista z krajní pravice by volil náhražkový fašismus, když může mít ten pravý?

Zelení na vzestupu

Zelení jsou o několik let pozadu za Reformou v tom, aby se etablovali jako strana, která má potenciál získat obrovské množství křesel, a v financování za nimi zaostávají o desítky milionů liber, protože nejsou financováni nějakým pochybným offshore kryptomiliardářem.

Zelení však zaznamenali velký úspěch, když Zoe Garbettová vyhrála jejich vůbec první volby na starostku v Hackney a zelení zastupitelé zatím získali více nových křesel než jakákoli jiná strana kromě Reformy. Zelení vyhráli také v okrsku Glasgow South.,

Vzhledem k zuřivé intenzitě protizelené propagandistické války během volebního týdne, kdy jedinému retweetu Zacka Polanského bylo věnováno více vysílacího času a prostoru v tisku než Farageově nehlášenému daru ve výši 5 milionů liber od jeho zahraničního sponzora, si vedli celkem dobře.

Liberální demokraté si drží pozice

Liberální demokraté si zatím udrželi všechny rady, které bránili, a získali kontrolu nad komunální radou ve Stockportu, čímž ukončili patovou situaci bez celkové kontroly, která tam panovala od roku 2011.

Nikdo nemůže říct, že by si liberální demokraté vedli špatně, ale je překvapivé, že si za daných okolností nevedou mnohem lépe.

Liberální konzervativci byli v roce 2019 vyřazeni Borisem Johnsonem a pod šíleným vedením konzervativců od Kemi Badenochové jsou stále zjevně nevítáni, takže by pro ně jejich spojenci z Liberálních demokratů z úsporné koalice z let 2010–2015 měli vytvořit přitažlivý nový domov, že?

Keir Starmer svými machinacemi neodehnal jen levici. Liberálně smýšlející voliči Labouristické strany jsou zděšeni věcmi, jako je zrušení soudů s porotou; zneužití protiteroristické legislativy k potlačení kritiky britské spoluúčasti na izraelské genocidě; zásahy proti anonymitě na internetu; a Starmerovo oživení blairovské zombie politiky povinných identifikačních občanských průkazů, které v Británii nikdy nebyly.

Je třeba si uvědomit, že liberální demokraté by si vedli podstatně lépe, kdyby je vedl politik s opravdovým přesvědčením, který by se zasazoval o skutečné liberální hodnoty, a ne kompromitovaný klaun z úsporné koalice, jako je Ed Davey.

Skotsko

Kompletní výsledky ještě nejsou k dispozici, ale pro labouristy a konzervativce, kteří se po léta střídali v roli „hlavního hlasu unionismu“, to vypadá hrozně.

SNP zvítězí. Zelení posílí. Ve skotském parlamentu bude opět většina pro nezávislost.

Tentokrát to může být úplně jiné, protože pozici cheerleaderů unionismu zaujmou angličtí nacionalisté z Faragovy strany, se vší svou rasistickou bigotností, korupcí a neskrývaným opovržením vůči Skotsku.

Mít tuhle odpudivou chátru jako hlavní ideologické protivníky skotské vlády vedené SNP a skotské nezávislosti bude pro ně jistě požehnáním, že?

Wales

Labouristům je ve Walesu definitivně konec, což je pozoruhodné, protože tam byli největší stranou od decentralizace v roce 1999.

Plaid Cymru a Reform budou dvěma největšími stranami, zatímco Labouristé budou bojovat s ostatními o třetí místo.

Plaid sestaví velšskou vládu, protože mezi Reform a konzervativci prostě nebude dost křesel krajní pravice, aby to stačilo na většinu.

Je docela pozoruhodné, že Reform získá tolik velšských mandátů, i když ve skutečnosti nevyhraje, vzhledem k tomu, že její lídr zesměšňoval Velšany jako „cizojazyčné“ a že to byla jediná strana v Seneddu, která hlasovala pro to, aby politici mohli lhát veřejnosti na začátku tohoto roku.

Koho chceme? Anglické nacionalisty, kteří se nám vysmívají a trvají na tom, že by jim mělo být dovoleno nám lhát!

Kdy je chceme? Hned teď!

Přichází politika více politických stran

Všeobecné volby z roku 2017 se nyní zdají být dávno, kdy součet hlasů pro konzervativce a labouristy činil 82 %.

Dvoustranný systém je zcela u konce a součet hlasů pro konzervativce a labouristy v místních volbách bude po sečtení hlasů pravděpodobně pod 40 %!

Anglie má nyní pětistranický systém a ve Skotsku a Walesu je situace ještě složitější, kde díky silným výsledkům SNP a Plaid Cymru vznikly systémy se šesti stranami.

Proporcionální zastoupení

Archaický a hluboce nereprezentativní britský většinový volební systém fungoval stěží dobře, když se jednalo o dvoustranický systém. Nyní, když se rozpadá na pět/šest stran, je zcela nefunkční.

Rok 2024 byl dost šílený, když Labour získala obrovskou většinu 63 % poslanců s 34 % hlasů, a to i přesto, že ztratila půl milionu voličů, protože v roce 2019 přišla o spoustu křesel!

Spojené království potřebuje poměrné zastoupení, a to nejen ve westminsterské politice, ale i v místních volbách.

Nečinnost v této oblasti povede k naprostému chaosu.

Zahraniční vliv

V posledních letech se objevilo mnoho stížností na zahraniční vliv v britské politice, často namířených proti Rusům.

Právě jsme byli svědky toho, jak thajský kryptomiliardář financoval politickou stranu, která získala kontrolu nad stovkami míst v radách a plnou kontrolu nad ještě větším počtem rad.

Nespokojenost veřejnosti s Keirem Starmerem je ještě umocněna ekonomickými útoky Donalda Trumpa na Spojené království a Starmerovou otrockou podřízeností zájmům genocidního, rasistického apartheidního státu Izrael.

Přidejte k tomu masovou privatizaci klíčové britské infrastruktury a služeb do rukou zahraničních korporací a vlád; roli amerických technologických společností při šíření zpráv a informací; a otevřené výhrůžky Elona Muska zasahovat do britské politiky, a je zřejmé, že britská suverenita je nyní ohrožena více než kdykoli za poslední staletí.

Tolik k tomu, že nám brexit vrátí suverenitu, co?

Vládnout nad popelem

Keir Starmer rychle zdůraznil, že nehodlá odstoupit. Je loajální sám sobě a své pravicové frakci v Labouristické straně; ne Labouristické straně obecně; ne Británii; a ne britskému lidu.

Jeho frakce by raději Labouristickou stranu spálila na popel a pak vládla nad popelem a nechala faragisty převzít vládu nad zemí, než aby se vzdala moci a dala někomu jinému šanci udělat lepší práci, než bude příliš pozdě.

Analýza výkyvů

Hodně se mluví o tom, kam se poděli voliči labouristů. Zda stranu opustili hlavně kvůli zeleným a liberálním demokratům, nebo přímo přešli k Reformě.

Samozřejmě mnoho bývalých voličů labouristů přešlo právě tímto způsobem, ale v mnoha analýzách něco chybí, a to jsou ti, kteří se zdrželi hlasování, a nováčci.

Kolik tradičních voličů labouristů se tentokrát prostě neobtěžovalo jít k volbám? A kolik z mnoha nových voličů Reformní strany a zelených jsou nově motivovaní účastníci, kteří předtím obecně v komunálních volbách nevolili?

Je těch něco přes 30 %, kteří tentokrát volili, přesně těch samých něco přes 30 %, kteří volili v tomto bodě komunálního volebního cyklu před čtyřmi lety?

Domnívám se, že je velkým předpokladem tvrdit, že ano, a popírat možnost, že v tom, co se stalo, sehrálo roli rozčarování a nové politické motivace.

Demografie

Toto téma vždy vyvolává zuřivost u skupiny „ne všichni babyboomeři“, ale dnes je to naprosto nepopiratelné.

Největším určujícím faktorem toho, jak lidé hlasovali ve 20. století, byla sociální třída. Největším určujícím faktorem toho, jak lidé hlasují dnes, je věk.

Kdyby se počítaly pouze hlasy lidí v produktivním věku, výsledky by byly zcela odlišné a zelení, labouristé a liberální demokraté by si vedli výrazně lépe.

Kdyby se počítaly pouze hlasy důchodců, byli bychom svědky ještě masivnějších zisků strany Reform.

Tak je tomu už nějakou dobu. Obecně mladší generace hlasovaly pro setrvání v EU a obecně, důchodci,  baby boomers („ne všichni baby boomers“) hlasovali pro odchod.

Generace v produktivním věku by daly Corbynově Labouristické straně šanci na vládu, baby boomers hlasovali pro „silnou a stabilní vládu“ Theresy Mayové a pro ten diamantově tvrdý brexitový chaos, který vymyslela a který pak okopíroval Boris Johnson.

Lidé v produktivním věku chtějí nějakou naději; a dostupné bydlení; a slušné mzdy; a práva zaměstnanců; a ekonomiku založenou na investicích. Babyboomeři chtějí, aby Farage zničil poslední zbytky poválečného uspořádání. Víte, ty podmínky smíšené ekonomiky, díky kterým se stali nejbohatší generací v historii.

Generace jejich rodičů bojovala ve druhé světové válce, aby zastavila krajní pravici, a teď se doslova nemohou dočkat, až krajní pravice zboří poslední zbytky poválečného dědictví, které jim zanechala generace jejich rodičů.

Nejde o všechny, ale o obrovské procento z nich. Těžko říct, co je k tomu vede, ale nelze opomenout, že jsou neustále krmeni extrémně pravicovým populismem prostřednictvím masivních ztrátových pravicových propagandistických médií, jako je televize GB News a bulvární plátky, že?

Závěr

Je to hluboce depresivní, ale existuje několik malých záblesků naděje.

SNP a Plaid Cymru poskytují skotskému a velšskému lidu účinnou ochranu před extrémní pravicí a i když jsou zisky zelených v porovnání s nimi mírné, jsou stále v mnohem silnější pozici, než byli předtím, než převzal vedení Zack Polanski.