Zrušení plaveckého dne pro černošské děti v Berlíně je nejnovějším příkladem v dlouhém seznamu rasově motivovaných sporů kolem bazénů

24. 8. 2026

 

Berlínské divadlo Volksbühne uvedlo, že pozvání rozeslalo v naději, že se mu podaří odstranit některé z překážek, které by těmto dětem za normálních okolností bránily v přístupu k bazénu. Zatímco jiné skupiny byly podobným způsobem pozvány k exkluzivnímu využití bazénu bez jakýchkoli incidentů, představa, že by si černošské děti užily soukromé odpoledne ve veřejném bazénu, se u některých ukázala jako kontroverzní.

„Berlín je město, kde se dobře žije, je rozmanité, pestré a svobodné. Proč tedy potřebujeme bezpečné prostory?“ uvedla na sociálních sítích místní křesťanskodemokratická politička Aileen Weibelerová, zatímco spolupředsedkyně krajně pravicové strany Alternativa pro Německo Alice Weidelová to popsala jako „apartheid“, v němž je „bělochům dočasně odepřen přístup“.

Jednalo se o nejnovější případ z dlouhé řady incidentů spojujících plavecké bazény s rasismem. V celé Severní Americe a Evropě se plavecké bazény často stávají ohniskem širších rasových napětí a vyloučení.

Na začátku tohoto léta se do titulků dostalo venkovní koupaliště ve východoněmeckém městě Halle poté, co odmítlo vstup koupajícím se, kteří nemluvili německy. V Nizozemsku Institut pro lidská práva nedávno rozhodl proti jednomu bazénu poté, co se zjistilo, že vybral černošské dítě ke kontrole totožnosti.

Seznam incidentů sahá desítky let zpět. V roce 2013 se švýcarské město Bremgarten rozhodlo omezit přístup žadatelů o azyl do plováren. V Bulharsku Romové upozornili na diskriminaci ve veřejných plovárnách, zatímco v roce 2022 byl plavecký areál v Rumunsku pokutován částkou přesahující 2 000 eur  za to, že odepřel vstup romským dětem.

Část souvislosti mezi rasismem a plaveckými bazény s největší pravděpodobností souvisí s intimitou těchto prostorů, uvedl Jeff Wiltse, autor knihy *Contested Waters: A Social History of Swimming Pools in America*. „Jsou to vizuálně, fyzicky i sociálně intimní prostory a myslím, že to i nadále vyvolává sociální úzkost lidí,“ řekl.

Wiltse se dlouhodobě zabývá studiem plaveckých bazénů v USA a nahlíží na ně jako na místa, která odrážejí širší napětí ve společnosti v dané době – od případu Jamese Brocka z roku 1964, kdy nalil kyselinu chlorovodíkovou do bazénu určeného pouze pro bělochy, kde plavali černošští muži, až po případ texaského policisty, který v roce 2015 přitlačil neozbrojeného černošského teenagera k zemi a vytáhl zbraň, když se pokoušel rozehnat bazénovou párty.

Ve Spojených státech „byly po většinu 20. století plavecké bazény homogenními prostory,“ uvedl. „Ve veřejných bazénech panovala výslovná rasová segregace.“

Na konci 40. let, když se ve Spojených státech začala rušit rasová segregace ve veřejných bazénech, začaly se objevovat soukromé bazény, zejména na předměstích, kde žili téměř výhradně běloši. Mnoho lidí začalo vnímat bazény jako „určitý druh společenského prostoru, ve kterém jsou si všichni lidé sociálně podobní“, uvedl Wiltse, který prosazuje řešení tohoto problému zvýšením veřejných investic do komunitních bazénů, které by mohly sbližovat lidi z různých etnických a rasových prostředí.

Rasově podmíněná historie bazénů – a její přetrvávající dědictví dodnes – přispěla ke vzniku ostrého rasového rozdělení, pokud jde o plavecké schopnosti, které mělo smrtelné následky. Ve Spojených státech je míra smrtelných utonutí černošských a afroamerických dětí třikrát vyšší než u bílých dětí.

Statistiky jsou ještě horší v Anglii, kde nedávné údaje ukázaly, že u dětí z černošských, asijských a menšinových etnických komunit je 3,5krát vyšší pravděpodobnost utonutí než u jejich bílých vrstevníků. Nedávné údaje organizace Sport England naznačují, že 95 % černošských dospělých a 80 % černošských dětí vůbec neplave.

V roce 2022 se Katrice Rodrigues rozhodla tuto situaci změnit založením organizace Unity Swimming, komunitní organizace, která pořádá týdenní kurzy zaměřené na černošské a asijské komunity.

„Lidé se nad tím rozčilují a říkají: ‚Jak to může být inkluzivní, když je to jen pro černošské a asijské komunity?‘“ řekla Rodrigues, která je také hlavní řečnicí na téma diverzity ve vodních sportech. „Jde mi o to, že tím, že vytváříme tyto bezpečné malé prostory, činíme plavání jako celek inkluzivnějším, což vede k tomu, že plave více lidí, a díky tomu se plavání jako celek stává inkluzivnějším.“

Úspěch programu spočíval v tom, že se Rodriguesová a její tým postavili široké škále kulturních bariér, které brání menšinám v přístupu do bazénu – od rodičů, kteří mají strach z vody, až po obavy z toho, že se budou cítit mimo, z nutnosti skromného oblečení nebo z ochrany afroamerických vlasů.

Jiné překážky se ukázaly jako mnohem odolnější. „Existuje mýtus a stereotyp, že černoši se nedokážou udržet na hladině a neumí plavat,“ řekla. „Není to pravda, ale musela jsem opravit dva zkušené učitele plavání, kteří si to opravdu mysleli.“

Vzhledem k tomu, že léta jsou po celém světě čím dál teplejší a stále více lidí se vydává k řekám, jezerům a bazénům v touze po ochlazení, stává se stále naléhavější zajistit, aby co nejvíce lidí umělo plavat, uvedla Rodriguesová.

„Je to jediný sport, který zachraňuje životy,“ řekla. „Pokud máte znalosti o bezpečnosti ve vodě, můžete pomoci zachránit život někomu jinému, stejně jako svůj vlastní a život celé své rodiny. Má to tedy dominový efekt na rodiny, na komunity a na celé generace.“

Zdroj v angličtině ZDE