Bývalí britští a francouzští diplomaté vyzývají k přijetí opatření proti izraelskému „vymazávání“ Palestiny

22. 8. 2026

 
Diplomaté argumentují tím, že Velká Británie a Francie sehrály klíčovou roli při formování moderního Blízkého východu, a poukazují na to, že obě země v roce 2025 učinily krok k uznání Palestiny jako státu. Zdúrazňují, že jejich země nyní mají odpovědnost „spojit síly v otázce zásadního rozporu v regionu – rovných práv pro Izraelce a Palestince“.

Dopis adresovaný francouzskému prezidentovi Emmanuelovi Macronovi a britskému premiérovi Andymu Burnhamovi podepsalo 52 bývalých francouzských diplomatů a 50 bývalých britských velvyslanců, z nichž mnozí působili na Blízkém východě na vysokých pozicích v Egyptě, Íránu, Bahrajnu, Izraeli, Sýrii, Turecku, Kuvajtu, Saúdské Arábii a Kataru.

Mezi britskými diplomaty figurují dva bývalí vyslanci při OSN, Jeremy Greenstock a Emyr Jones Parry, a bývalý ředitel odboru pro Blízký východ na ministerstvu zahraničních věcí Edward Chaplin. Mezi francouzskými signatáři jsou Patrice Paoli, bývalý ředitel odboru pro Blízký východ na francouzském ministerstvu zahraničních věcí, a Stanislas de Laboulaye, bývalý generální konzul v Jeruzalémě.

Dopis byl zveřejněn dva dny poté, co Velká Británie a Francie spolu s devíti dalšími zeměmi odsoudily zveřejnění výběrových řízení na výstavbu v rámci projektu osady E1 ze strany izraelské vlády s tím, že navrhovaná výstavba bytů „vzdálí Izrael od míru a podkopá jeho mezinárodní postavení“.

Toto prohlášení neobsahovalo žádnou jasnou hrozbu následků kromě varování pro podniky v jejich jurisdikcích, aby se nezapojovaly do výběrového řízení, jelikož by investice do výstavby nezákonné osady mohly mít právní a reputační důsledky.

Britský ministr zahraničí Ed Miliband označil výběrová řízení na 1 200 domů, které rozdělují Západní břeh na dvě části, za destruktivní hrozbu pro životaschopnost řešení dvou států a předvolal nejvyšší izraelskou diplomatku, která se v současné době nachází ve Velké Británii, chargé d’affaires Danielu Grudsky Eksteinovou.

V reakci na to izraelský ministr zahraničí Gideon Sa’ar vyhrožoval, že Izrael nezůstane pasivní, a uvedl, že „židovský národ má právo žít na celém území Izraele, stejně jako Britové mají právo žít na celém území Spojeného království“.

Diplomaté doufají, že jejich dopis vyvine tlak na Macrona a Burnhama, aby uvalili na Izrael konkrétní sankce ve snaze zachovat řešení dvou států.

Diplomatické jednání ohledně podmínek stažení Izraele z Gazy bylo z velké části svěřeno do rukou jednání mezi Izraelem a Jaredem Kushnerem, zetěm Donalda Trumpa a jeho vyslancem, avšak Izrael odmítl nejnovější 15bodový mírový plán pro Gazu vedený USA, což vyvolalo kritiku ze strany osmi muslimských zemí, včetně Spojených arabských emirátů, nejbližšího muslimského spojence Izraele.
 
Uvedly, že jednání Izraele „zásadně podkopává společné úsilí o dosažení spravedlivého a trvalého míru“.

Mezi diplomaty se rozhořela vnitřní debata o tom, zda se izraelský premiér Benjamin Netanjahu prostřednictvím vojenských a politických provokací snaží vyprovokovat země k odvetným opatřením, která by mu pomohla zvýšit šance ve volbách, které se budou konat 27. října.

Bývalí diplomaté poukazují na to, že tento dlouho očekávaný krok v podobě uznání Palestiny „musí být naplněn naléhavými opatřeními k zajištění práva Palestinců na sebeurčení, jelikož izraelská vláda se snaží zničit jakoukoli naději na vznik nezávislého palestinského státu a projevuje tím pohrdání právem, rozhodnutími Mezinárodního soudního dvora a nesčetnými rezolucemi Rady bezpečnosti OSN“.

Píší: „Naše vlády dbají o bezpečnost izraelského lidu, stejně jako jsou zděšeny utrpením palestinského lidu pod okupací. Hnutí Hamás se 7. října 2023 dopustilo ohavných zločinů, ale nic neospravedlňuje systematickou politiku Izraele zaměřenou na ničení Gazy a jejího obyvatelstva. Tvrzení pana Netanjahua, že Izrael musí žít podle zákona meče, je morálně nesprávné a kontraproduktivní. Ohrožuje bezpečnost Izraele a neponechává žádný prostor pro vyjednávání. V důsledku toho svět již Izrael nevnímá jako skutečnou demokracii – na zbavování druhých jejich práv a země není nic demokratického.

„V Gaze jsou 2 miliony Palestinců stísněni na 30 % své zdevastované země, trpí hladem, nedostatek léků a bydlení. Od takzvaného ‚příměří‘ bylo zabito přes 1 200 Palestinců. Ve východním Jeruzalémě a na zbytku Západního břehu se demolice palestinských domů a bující násilí osadníků – za tichého souhlasu izraelské armády a policie – rovnají etnickým čistkám. Palestina je před našimi očima vymazávána. Tato politika okupace a ničení sahá až do Libanonu – kde bylo zničeno mnoho vesnic – a do Sýrie. Je to skvrna na svědomí lidstva, která vyžaduje, aby Spojené království a Francie jednaly.“

Vyzývají oba státy, aby přijaly sedm politických opatření:

    Dodržovat rozhodnutí Mezinárodního soudního dvora a Mezinárodního trestního soudu.

    Pozastavit asociační dohodu mezi EU a Izraelem a obchodní a partnerskou dohodu mezi Spojeným královstvím a Izraelem z důvodu porušení ustanovení o lidských právech.

    
    Pozastavit dodávky zbraní do a z Izraele a veškerou bilaterální vojenskou spolupráci.

    Trvat na neomezeném přístupu humanitární pomoci do Gazy pod vedením Agentury OSN pro pomoc a práci (UNRWA), dalších agentur OSN a mezinárodních nevládních organizací, s důsledky v případě nedodržení, a rovněž na přístupu pro novináře, diplomaty a poslance.

    
    Zakázat veškerý obchod s osadami, včetně zboží, investic, pojištění a dalších finančních služeb.

    Upozornit potenciální uchazeče o financování či výstavbu osady E1, která představuje „červenou linii“, nebo jiných osad, že jejich zájmy ve Spojeném království a Francii tím utrpí.

    Stanovit jako trestný čin nákup nemovitostí na ukradené palestinské půdě britskými a francouzskými občany a odejmout status „charitativních organizací“ těm, které financují osady.

Diplomaté vyvažují svou kritiku Izraele tím, že říkají, že Palestinci „musí zajistit, aby stát uznávaný více než dvěma třetinami světa byl demokratický a dodržoval zákony, navzdory okupaci. Gaza a Západní břeh musí být politicky, administrativně i ekonomicky sjednoceny. Palestinské politické vedení není reprezentativní a je nefunkční. Listopadové volby [v Palestině] musí vést k demokratické obnově.“