To je třeba mít na paměti při jakékoli analýze těchto kongresových voleb v polovině volebního období. V době psaní tohoto textu již probíhalo hlasování. Předvolební průzkumy veřejného mínění favorizovaly demokraty. Je však měřítkem toho, jak závažně Trump ohrozil demokracii, že nelze s jistotou očekávat pokojné dokončení tohoto procesu a následné spravedlivé sčítání hlasů.

Nanejvýš lze říci, že volby nebyly přerušeny a ani v předvečer hlasování nevypadaly zjevně zmanipulované, což dává naději, že volební proces může teoreticky stále fungovat. To však není žádnou ochranou před prezidentem, který má za sebou historii popírání výsledků, které se mu nelíbí, a před stranou, která zbaběle schvaluje každou lež a nátlak, které používá k upevnění své moci.

S dvěma roky zbývajícími do konce jeho druhého funkčního období má Trump dostatek prostoru k trestání neloajality a odměňování patolízalů. Stojí-li před volbou mezi integritou voleb a stranickou prodejností, předchozí zkušenosti naznačují, že jen málo republikánů upřednostňuje cestu ústavní ctnosti. Tento morální kolaps vládnoucí strany je pro některé voliče zřejmý, ale tato skupina – voliči proti tyranii – by stejně vždy hlasovala pro demokraty. U nerozhodných voličů z politického středu je Trump pro republikány přítěží, protože lidé se cítí zklamáni v ekonomické oblasti a zneváženi prezidentem, který se více zajímá o výstavbu sálu v Bílém domě pro sebe než o dostupnost každodenního zboží pro všechny ostatní.

Disciplinovaný a sofistikovaný fašista by se soustředil na potlačení domácí opozice a odstranění institucionálních kontrol nad prezidentským úřadem, místo aby zahájil strategicky nešikovnou a ekonomicky sebedestruktivní válku proti Íránu. Tento omyl Trumpovi uškodil. Rozčílil ideology hnutí „America first“, kteří si mysleli, že se staví proti nekonečným válkám na Blízkém východě. Tím, že urychlil uzavření Hormuzského průlivu, způsobil voličům vyšší účty, přičemž jejich motivem pro volbu republikánů v roce 2024 byl právě nárůst inflace předcházející těmto volbám.

Demokraté si nemohou dovolit být vybíraví, pokud jde o různé podoby protitrumpovských hlasů. Pokud lidem jde o ekonomiku, pak je to kampaň, kterou je třeba vést. Pokud by donkichotské, megalomanské rozhodnutí v oblasti zahraniční politiky učiněné v únoru nepřímo vedlo ke zvolení Kongresu, který by byl lépe vybaven k tomu, aby pohnal k odpovědnosti neukázněného prezidenta, bylo by to samozřejmě lepší než scénář, v němž by stejné selhání prošlo beztrestně.

Argument však zůstává neúplný, stejně jako nebylo dostatečně rozhodující Bidenovo vítězství v roce 2020. Argument, který obhájci americké demokracie dosud nepředložili, je ten, který vysvětluje Trumpova špatná rozhodnutí jako nevyhnutelný důsledek jeho přesvědčení, a ne jen jako zklamání z odklonu od správné cesty.

Kdyby byla americká společnost skutečně a vášnivě oddána principům zakotveným v její ústavě, kampaň odhalující Trumpa jako vytrvalého útočníka proti tomuto základnímu étosu by byla neporazitelná. Ale už to bylo vyzkoušeno a selhalo to.

Než Biden v roce 2024 uprostřed volební kampaně odstoupil, snažil se svou kandidaturu na znovuzvolení prezentovat jako existenční souboj o duši amerického politického systému. Trump je podle něj despota, jehož podpora povstání z 6. ledna byla jasným důvodem k tomu, aby se už nikdy nesměl přiblížit k Oválné pracovně. „Zda je demokracie stále posvátnou věcí Ameriky, je nejnaléhavější otázkou naší doby,“ prohlásil na shromáždění v Pensylvánii. Když Kamala Harrisová převzala roli demokratické kandidátky, vyjádřila se ve stejném duchu. Trump je „vyšinutý a nestabilní“ a usiluje o „neomezenou moc“, řekla několik týdnů před volebním dnem. Amerika se rozhodla, že cena vajec je naléhavějším problémem.

Možná se Trumpovi v druhém funkčním období podaří to, co se mu v prvním nepodařilo. Možná, že další vystavení virulentnějšímu kmeni viru vytváří v americkém politickém těle protilátky, které původní čtyřletá dávka nedokázala vyprodukovat. Pokud ano, důkazu o tom se v dohledné době nedočkáme. Národ, který se štěstím vyhnul diktatuře, protože aspirující diktátor postrádal strategický přehled k dokončení své mise, nevypadá, že by byl imunní z dlouhodobého hlediska.

Je to poučení, které si spojenci USA vzali z falešného pocitu jistoty, když Biden prohlásil, že stará Amerika je zpět. Evropské demokracie se pomalu přizpůsobují světu, ve kterém nemohou počítat s přátelstvím USA. Spoléhání se na obranný deštník USA a pokročilé technologie je nyní uznáváno jako strategická zranitelnost, kterou je třeba naléhavě řešit.

Pro Británii je Trump motorem, který pohání užší integraci s Evropou. Jeho obchodní politika, kombinující neprozřetelný protekcionismus a územní chamtivost, zničila chabé argumenty pro brexit, které předkládaly neexistující transatlantické dohody jako alternativy k jednotnému trhu EU. Shovívavost Bílého domu vůči Vladimíru Putinovi a pohrdání organizací NATO ztěžují věrohodné prosazování myšlenky vlivu Velké Británie prostřednictvím „zvláštního vztahu“ s Washingtonem.

Určité obnovení důvěry v Ameriku po Trumpovi je možné. Stejně tak je však možné šíření trumpovského nacionalismu po Evropě. Zvolení krajně pravicových vlád by mohlo zatížit a nakonec dokonce rozbít poválečné instituce 20. století, které byly založeny se slibem odhodlání nikdy více nedopustit, aby nepřátelé liberální demokracie uvrhli kontinent do spirály nenávisti a války.

Tato historie měla sloužit jako očkování na obou stranách Atlantiku. Když však na tom záleželo, podobenství z 20. století americké voliče nepřesvědčila. Varování zůstala bez odezvy, když se objevily známé autoritářské úmysly, lehce zamaskované moderním stylem celebrit a vyjadřující se v typicky americkém slangu. Úkolem evropských demokratů je nyní poučit se z této lekce – z varovného příběhu o křehké obraně Ameriky proti tyranii v 21. století – a proměnit ji v kampaně, které zabrání tomu, aby se totéž stalo i zde.

Zdroj v angličtině ZDE