Jak to že akceptujeme rekordně nejvyšší počet bezdomovců v Evropě?

22. 11. 2026

čas čtení 1 minuta

Kateřina Smejkalová:

Máloco se mě tak dotýká, pobuřuje a strašně mě štve (pokus popsat nejširší možnou škálu negativních emocí) jako lhostejnost, se kterou akceptujeme tisíce lidí na ulici. Teda - lhostejnost ještě v tom lepším případě, protože zdaleka nejvíc mě děsí všechny ty útoky na lidi bez domova a snahy je prostě jen někam odklidit, protože pohoršují.

Tak v novém komentáři pro Rozhlas křičím na mraky:

 
"Před touto zimou tak těm z nás, kterým jen trochu záleží na lidech v jedné z nejobtížnějších situací, ve které se lze ocitnout, nezbývá zase nic jiného než přispívat na nejrůznější jednorázové nabídky pomoci – předplatit noc v teple, přispět na zimní boty nebo skromný dárek k Vánocům. Všechny tyto možnosti různé organizace pracující s lidmi bez domova nebo v azylových zařízeních nabízejí.

Mějme přitom na paměti, že to zdaleka nestačí a jde mnohdy jen o kurýrování symptomů místo cílení na podstatu problému. Tím zůstává, že příliš mnoho lidí nemá kde bydlet.

Každá další zima, která mine bez toho, aby se doopravdy usilovalo o rychlé a účinné řešení tohoto problému, znamená zbytečné utrpení, stres a zdravotní riziko pro nemalý počet zcela konkrétních lidí, našich spoluobčanů, mnohdy již tak jako tak zbídačených, psychicky a fyzicky nemocných, často stižených už před pobytem na ulici různými krutými ranami osudu.

Co o naší společnosti vypovídá, že to prostě akceptujeme?"

0
Vytisknout
81

Diskuse

Obsah vydání | 20. 11. 2026