Generálové ve službách spekulantů?

11. 7. 2011 / Karel Dolejší

Nicole "Stoneleigh" Fossová na finančním blogu The Automatic Earth pracovala především se třemi hlavními zdroji: S analýzou geologa Arthura Bermana, zprávou kanadského experta na zemní plyn Davida Hughese (viz též ZDE), a s kritickou korespondencí insiderů plynového byznysu, kterou nedávno zveřejnil list The New York Times.

Fossová řadí vedle sebe skutečnosti, na něž upozorňují kritici břidlicového boomu, a vřazuje je do kontextu nafukování typické spekulativní bubliny, při němž predátoři využívají chamtivosti obětí a vyvolávají psychózu, kvůli níž se stává racionální kritika stádního chování investorů naprosto neúčinnou - až do doby, kdy je už na nápravu chybných rozhodnutí příliš pozdě.

Ale popořádku aspoň stručně v jednotlivých bodech:

• Humbuk v podobě zvěsti, že Spojené státy mohou možná až sto let vyjít s vlastními zásobami tzv. břidlicového plynu, je vlastně založen na fámě, které investoři chtěli uvěřit, ale která se ve skutečnosti neopírá o žádná "tvrdá" geologická data
• O nekonvenčních zdrojích zemního plynu se hovoří v zásadě kvůli tomu, že světová produkce plynu vyvrcholila už před deseti lety a průmysl odsouzený k útlumu hledal způsob, jak se své černé perspektivy zbavit
• Celé to zapadá do hry na tzv. energetickou nezávislost USA, o níž hovořilo už celkem osm posledních amerických prezidentů, nicméně žádný z nich v tomto směru ničeho podstatného nedosáhl
• Geolog Arthur Berman podrobně prozkoumal podklady pověstí o ohromných zásobách břidlicového plynu ve Spojených státech a zjistil, že "všeobecně známé zvěsti" přehánějí dokonce i tu nejoptimističtejší možnou interpretaci dostupných dat o celých 10%; konzervativní odhad by naopak tvrdil, že tzv. břidlicového plynu mají Spojené státy asi tolik, aby jím pokryly vlastní spotřebu na sedm let
• Berman dále upozorňuje, že dochází k záměně relativně bohatých "jader" nalezišť, jež tvoří obvykle tak 10-20% celkové plochy, za celou plochu nalezišť, ačkoliv zbytek území je na surovinu už mnohem chudší
• Kromě toho Berman poukázal také na velmi rychlý pokles výnosů z vrtů používajících k těžbě břidlicového plynu takzvané hydraulické rozrušování mateční horniny (až 65-85% pokles během prvního roku těžby)
• U třetiny vrtů se podle Bermana po 4-6 letech už další těžba břidlicového plynu vůbec nevyplatí
• Protože předchozí projekty nesplnily očekávání, typicky se odvádí pozornost k novým, u nichž dosud nejsou k dispozici potřebné údaje a tudíž je zatím nelze přesně vyhodnotit
• Další nafukování investiční bubliny založené na břidlicovém plynu - i přes prokazatelnou nerentabilitu těžby - je podle Fossové svým způsobem typickou ukázkou iracionality finančních trhů, na kterých krátkodobé zisky zaslepují vůči dlouhodobým ztrátám
• Společnosti, které těží břidlicový plyn, byly navrženy tak, aby prosperovaly při cenách komodit, které však už klesly o 50%, ale často i více, a živí se pouze díky pokračujícímu přísunu cizích peněz
• Insideři pohybující se v plynovém byznysu srovnávají břidlicovou horečku s podstandartními hypotékami nebo bublinou v tzv. nových technologiích - a upozorňují, že samotná těžba břidlicového plynu je "inherentně ztrátová"
• Spekulace s rostoucími cenami půdy, na nichž se nacházejí ložiska břidlicového plynu, jsou ve skutečnosti v celé hře mnohem důležitější než samotná ztrátová těžba - jak to přiznávají i osoby do tohoto byznysu zapojené.

Fossová na základě dostupných údajů předpovídá velice rychlé splasknutí břidlicové bubliny - dokonce ještě před tím, než se na americkém trhu do všech důsledků projeví nedostatek ropy.

To vše je dobré vzít v úvahu, pokud ŠŠ straší ekology, kteří - podle nich v ruském žoldu - vznášejí námitky vůči ekologicky velmi nešetrné těžbě břidlicového plynu. To vše je také dobré vzít v úvahu, pokud se bez kritického přezkoumání dat získávaných společnostmi, jako je např. nechvalně známý Halliburton, hovoří o energetické nezávislosti Evropy údajně zajistitelné s pomocí břidlicového plynu. To je totiž heslo, vůči kterému se námitky nepřipouštějí.

Zároveň však jde také o heslo, jehož obdoba se v Bílém domě bezvýsledně přežvykuje již čtyřicet let, a které bez podstatného snížení energetické spotřeby prostě nedává vůbec žádný smysl...