Svět pod útokem ekonomismu

5. 3. 2012 / Ladislava Smítková Janků

čas čtení 9 minut

Zhruba od 70. let 20. století dochází k posunu paradigmatu tradičních pravicových ideologií konzervatismu a liberalismu, a to směrem k systému myšlení, které neuznává jiné hodnoty než ekonomické. Moderní ekonomisté věří (záměrně píši věří, protože pro ekonomisty podobně jako pro radikální marxisty nebo národní socialisty není přesvědčení něčím, o čem se diskutuje a co je neustále zpochybňováno konfrontací s realitou a aktualizováno, nýbrž vírou) ve dvě věci. Za prvé, že jediné, co řídí svět, je ekonomika (tj. opomíjejí vliv světonázoru). Za druhé, že hospodářský růst a volný trh jsou lékem všech problémů. To ve svém důsledku vede k tomu, že mechanismy volného trhu se tak pro ně stávají v zásadě "dogmatem víry, o němž se nediskutuje". Jak dále vysvětlím, dochází u ekonomistů navíc k mírnému posunu obsahu pojmu volný trh oproti chápání tohoto pojmu u liberálů.

Ekonomisté zcela zapomínají na to, že předmětem zkoumání ekonomie je oblast z velké části vytvořená lidmi (na rozdíl např. od astronomie), tj. zapomínají na to, že ekonomie je ovlivněna jak faktory přírodními (potřeba potravy, vody, vzduchu, ochrany před chladem), tak i uspořádáním společnosti a především hodnotovým systémem společnosti (panující světonázor má tedy na ekonomii výrazný vliv).

Posun od konzervatismu a liberalismu směrem k ekonomismu se odehrává nenápadně, protože lidé, kteří se chovají jako ekonomisté, sami sebe často pokládají za konzervativce nebo za liberály. Ve skutečnosti zdaleka konzervativci nejsou, protože souhrn konzervativních ideálů nahradili dogmatem volného trhu.

Z levicového pohledu (a nejen z něho) se samozřejmě americký konzervatismus 50. a 60. let lpějící na tradičních křesťanských hodnotách a tradičních rolích občanů jeví jako značně omezený a v dnešní době již překonaný, nicméně neměli bychom přehlížet skutečnost, že tento konzervatismus uznával i jiný systém hodnot než produkci zisku; důraz kladený na hodnoty jako jsou rodina, děti, stát, sociální stabilita, čest, společenská soudržnost, apod. nemůže být přehlížen.

Ekonomisté nejsou ani liberály ve smyslu von Misese nebo Hayeka, protože obsah pojmu volný trh pro ně znamená něco jiného než pro liberály. Přestože se ekonomisté zaklínají pojmem volný trh, mechanismy, které jsou v liberalismu pokládány za narušující volný trh, jsou ekonomisty odstraňovány pouze tehdy, pokud brání expanzi nadnárodních společností.

K podpoření odklonu ekonomismu od tradičních hodnot liberalismu zde uvedu dva příklady:

(1) jeden z nevýznamnějších myslitelů liberalismu Ludvig von Mises odmítá ochranu průmyslového vlastnictví: patenty pokládá za narušující hospodářskou soutěž a věc výslovně společensky škodlivou; jednak vedou k nebezpečnému zvýhodnění držitele patentu a neadekvátní kumulaci kapitálu, především pak brání rychlejšímu rozšíření výrobku a tím poškozují společnost. Klasickou námitku objektivistů "... že by nikdo nic nevynalézal, pokud by nebyly patenty, protože by se to nevyplatilo" pak von Mises odmítá s argumentem, že motorem pro inovace by měl být pouze trh; pro společnost, která patent vyvinula, by měl být dostačující zisk z náskoku, který má z toho, že uvede výrobek na trh jako první. V panujícím ekonomismu je naopak patentům přikládána neobyčejná váha a rostou tlaky na prodloužení jejich platnosti a na jejich vymáhání.

Pro ekonomisty v Evropě je nemyslitelné zrušit patenty a nahradit je ochranou pracovního trhu před importem zboží z oblastí, kde není dodržována evropská legislativa v oblasti ochrany zaměstnanců.

(2) investiční pobídky; zatímco klasický liberalismus jednoznačně investiční pobídky odmítá, ekonomismus je naopak podporuje. Vládám je poradenskými agenturami doporučováno přilákat velké investory (nadnárodní společnosti) pomocí daňových úlev a dalších investičních pobídek.

Na rozdíl od ekonomistů sociální demokraté, konzervativci i akademičtí liberálové typu von Misese nebo Hayeka měli společné to, že se orientovali jak na jedince, tak na společnost; jak individualita, tak blaho a prosperita společnosti pro ně byly důležité, a pouze se lišil způsob, jakým mělo být tohoto blaha dosaženo. Zjednodušeně řečeno, v případě sociálních demokratů opatřeními podporujícími sociální solidaritu a rovnost všech lidí v nadnárodním měřítku, v případě konzervativců uchováváním tradic a podporou "své společnosti", "svého státu", "svého průmyslu" a "sociální stability své země", v případě akademických liberálů maximalizací osobních svobod za předpokladu, že stát dokáže zajistit vynucování dodržování pravidel rovné soutěže a stejných podmínek pro všechny (ponechme stranou, že tento koncept je idealistický a v praxi nerealizovatelný).

Všechny tyto systémy však současně požadovaly ochranu jedince a jeho práv v legislativě (např. omezení pracovní doby zákonem u sociálních demokratů nebo ochrana osobních svobod jednotlivce u liberálů, právo na svobodný projev u všech výše uvedených myšlenkových směrů, zformulování základních lidských práv a jejich podpora všemi výše uvedenými myšlenkovými směry).

U ekonomismu je tomu jinak. Ekonomismus ochranu jiných hodnot vůbec nepřipouští, protože nepřipouští jejich význam. Dogmatem je volný trh (v ekonomistickém pojetí tohoto pojmu, viz rozbor výše). V ekonomismu je každý člověk pracovní jednotkou, která se prodává na trhu práce; při posuzování osob a institucí je jediným kritériem jejich ekonomický přínos. Tento ekonomistický model je pak aplikován na všechny sféry, tedy i na sféry veřejné. Současný návrh reformy vysokých škol je toho příkladem.

Přestože ekonomismus používá pravicovou rétoriku, je od demokratických pravicových i levicových směrů značně vzdálen. V chápání ekonomiky má ekonomismus paradoxně nejblíže k radikálnímu marxismu; ekonomisté se de facto rozhodují podle pouček o fungování kapitalismu popsaných v Marxově Kapitálu, bez zohlednění jiných morálních a společenských hodnot. S mechanismem volného trhu (v ekonomistickém chápání tohoto pojmu) pak ekonomismus pracuje jako s dogmatem; jakákoliv diskuse o tom, že volnotržní mechanismy nejsou pro danou sféru, daný stát či daný problém vhodné, je odmítána. I když se argumenty proti dogmatu volného trhu budou u konzervativců a sociálních demokratů lišit, v obou případech budou ekonomisty bez diskuse odmítnuty.

První nebezpečí skrytého nástupu ekonomismu spočívá v jeho odkazování se na racionální ekonomická pravidla, která jsou samozřejmě platná, avšak s ekonomismem vůbec nesouvisí. Je-li vůbec připuštěna diskuse, argumentace odpůrců je odmítnuta převedením problému do jiné roviny. Co však má společného např. poučka o nutnosti vyrovnání příjmů a výdajů a snížení zadlužení s bezhlavou implementací tržního mechanismu a principu konkurence do sfér, které nemají ze své podstaty tržní charakter?

Druhé nebezpečí spočívá v tom, že společnost zcela uspořádaná na principech ekonomismu by byla totalitní. Jako každá společnost postavená na totalitní ideologii by vytvářela třídu deklasovaných. Je otázkou, zda by občané zdeformovaní ekonomismem toto umělé vytvoření třídy deklasovaných rozpoznali. V případě ekonomismu by deklasovanou skupinou nebylo ani etnikum, jako tomu bylo v případě fašismu, ani společenská třída, jako tomu bylo v případě komunismu, ale skupina občanů spojená nějakou, z pohledu ekonomiky významnou vlastností. Této skupině deklasovaných by pak byla připisována absence nějaké charakteristiky důležité z pohledu ekonomismu (např. nedostatečné pracovní uvědomění, absence výkonu, neřiditelnost lidského zdroje). Jediným právem a povinností jedince ve společnosti na bázi ekonomismu by byla práce a sebekultivace, tj. kultivace jedince sebou samým jako pracovní jednotky; jiné hodnoty by nebyly uznávány.

Ekonomismus jako totalitní ideologie je nebezpečný v tom, že veškerá obrana proti totalitním ideologiím v současné době pramení jednak z našich znalostí plynoucích z dějinných událostí a jednak z přesvědčení o neoddělitelném spojení autoritářství pouze s extrémními politickými nebo náboženskými ideologiemi. Vzniká zde nebezpečí, že pokud by vznikla autoritářská ideologie, která by nebyla primárně politická (případně náboženská), nemusela by být včas detekována, a mohla by transformovat demokratickou společnost na nedemokratickou.

0
Vytisknout
14853

Diskuse

Obsah vydání | 7. 3. 2012