O zlatém koblížkovi (Pohádka pro děti od 3 do 99 let)

16. 4. 2012 / Sandra Wain

Milé děti, chudí a po celoživotní práci nemocní a ožebračení důchodci Dědeček a Babička dostali chuť na koblížek. Vysmýčili zoufale prázdnou truhlu na mouku, použili pečlivě schovaný mastný papír od 5% másla, vymyli od nepaměti prázdnou cukřenku, našli tři zapomenutá zrnka draselné soli a dvě plesnivé kvasinky.

Pak udělali těsto. A divte se, milé děti, na přepáleném oleji do zlatova upekli pěkný a kyprý koblížek. Aby vychladnul, dali jej na otevřené okno. Přišla liška a zvenku koblížek ukradla a snědla. Penzistům tak zůstaly opět jenom oči pro pláč.

Bylo to a nebylo v jednom spravedlností zapomenutém království, kde se šašci, kramáři, podvodníci, lumpové a zlodějové střídali potměšile ve vládnutí. Čím více peněz nakradli, tím více jim i státní kase scházely. V tom půlnočním království, kde řádila neviditelná černá ruka trhu, se rozšířila epidemie stařecké senility na všechny věkové skupiny od 3 do 99 let.

Poměry v tom náramném království byly absurdní. Například, když občané chtěli jíst (jen ti, kteří na to měli), tak si museli doma dávat zakoupené jídlo pod mikroskop. Nikoliv proto, že by toho jídla bylo již tak strašně málo, že by nebylo vůbec vidět, ale proto, aby si mohli na nálepce obalu přečíst, kolik a jaké náhražky skutečných potravin ta pěkně zabalená rakovinná překvapení obsahují.

V tom království, kde kvetla hloupost a úsporná opatření na úkor okradených, si všichni šibalové podávali od rána do večera dveře. Čas od času, aby se zapomnělo na staré ukradené koblížky, nechali rádcové a jejich král vytroubit nové pečení zlatého koblížku. Tehdy se ke starému smýčení přidalo nové a reforma střídala reformu v ještě větším zběsilém tempu.

Všichni občané se tam mohli přetrhnout, hlavně ti bohatí zloději, aby se opět všude možně vysmýčilo trochu zlatého prachu. Zlatý koblížek se však nikdy neupekl. Ještě než se na těsto zadělalo, jeho ingredience dávno zmizely pryč. Občanům to však nevadilo, neboť měli díky zmíněné degenerativní chorobě krátkou paměť a dlouhou chronickou hloupost...

Příště si, milé děti, povíme pohádku o hloupém prasátku, jak si lehlo k televizi pěkně a pohodlně (v zimě) do tepla nebo (v létě) do chládku, a dívalo se na pohádku o zlatém prasátku, jak si lehlo do chládku a četlo si pohádku o zlatém prasátku, jak si lehlo do chládku a četlo si pohádku o zlatém prasátku...

0
Vytisknout
7271

Diskuse

Obsah vydání | 18. 4. 2012