Antikapitalistická touha po zisku, radikálně levicový fašista a další perly
22. 8. 2012 / Karel Dolejší
Vadim Nikitin má pravdu, že Západ nechápe důvody jednání skupiny Pussy Riot. To ale ještě neznamená, že je čistě na jeho libovůli, jak tento fenomén vyloží. Manžel Naděždy Tolokonnikovové Pjotr Verzilov nedávno veřejně vyhrožoval všem, kdo by bez povolení použili registrovanou značku skupiny. Znamená to snad, že se chová "protikapitalisticky" a prosazuje liberální přístup k problematice duševního vlastnictví, tak jak ho chápe západní radikální levice?
V Nikitinově originálním článku lze ale nalézt i další, neméně závažná a ještě okatější "opomenutí". Označuje například Eduarda Limonova, ruskou spojku západní ultrapravice a zakladatele "Národně bolševické strany", za "levičáka". U člověka, který spolu s Alexandrem Duginem v Rusku vůbec poprvé zahájil rehabilitaci fašismu a nacismu, by jeden takové označení nečekal...
Charakterizovat krajní křídlo ruské opozice jako "antikapitalistické" a u toho zůstat je vlastně faul. Tato opozice je stejně tak antikapitalistická jako antikomunistická. Odmítá jakýkoliv existující sociální řád ve jménu "svobody", což ovšem ještě neznamená, že není nacionálně šovinistická až rasistická, nebo že z existujících podmínek nehodlá vytěžit všechny myslitelné výhody.
Ruská vládní místa opakovaně tvrdí, že ti kdo dnes tvoří radikální opozici jsou psychologicky stejnými typy jako ti, kdo v roce 1917 provedli v Rusku revoluci. To samozřejmě není žádný kompliment, protože postupně převládlo přesvědčení, že to byla v zásadě okupační vláda závislá na destruktivní zahraniční ideologii. Kdo chce vědět, kam tím Kreml míří, nechť otevře Dostojevského Běsy.
Kreml má bezesporu zájem vykreslovat opozici jen a jen v těch nejhorších barvách, nicméně v jedné věci má myslím přesto pravdu: Ti kdo dnes v Rusku odmítají jedním dechem komunismus i kapitalismus nepředstavují to, za co jsou na Západě vydáváni, ale jedná se zhusta o příznivce extrémních politických ideologií, kterým z individuálně psychologických důvodů vadí jakýkoliv sociální řád jako takový. Pokud právě na ně hodlají západní "demokraté" vsadit, je to asi stejně promyšlený postup, jako když v arabském světě podporují údajně umírněné "islamisty" - zůstávají přitom na rovině účelové propagandy těchto elementů a nezajímá je, oč tito lidé ve skutečnosti usilují a co mohou způsobit.
Diskuse