Česká republika by měla zastavit dodávky zbraní irácké vládě

4. 3. 2015 / Karel Dolejší

Iráckým civilistům opět hrozí represálie ze strany provládních oddílů posvěcené dokonce premiérovým parlamentním projevem ZDE. Dochází k tomu ve chvíli, kdy je "islámský stát" coby bojová síla postupně degradován a brzy bude mít více lidí než zbraní, jejichž ztráty nedokáže bez zahraničního sponzora dost dobře nahrazovat.

Kolaps iráckých úřadů již není na pořadu dne. Především íránská pomoc vedla k obnově iráckých ozbrojených sil do té míry, že si mohou dovolit přejít do útoku na jednu z hlavních bašt islamistů, rodné město Saddáma Husajna Tikrít.

Česká republika se výrazným způsobem podílí nejen na vyzbrojování kurdských milicí, ale také iráckých vládních vojsk ZDE. Pozadí kontraktu na dodávku obrněných vozidel Baghdádu firmou Excalibur Army je samo o sobě mírně řečeno neprůhledné a mělo by vyvolávat vážné otázky ZDE. Avšak poslední informace z Iráku vyvolávají navíc vážné obavy ze zneužití dodaných zbraní k vnitřní represi.

Je primárně věcí každého, jak se postaví k opakovaně přicházejícím informacím, že kurdské milice neberou ve válce zajatce. V pořádku to jistě není a ani mimořádná brutalita konfliktu by neměla vést k potlačení takových "nežádoucích" zpráv. Samotné tyto zprávy by měly vést k vážnému přehodnocení mezinárodní podpory kurdských milicí. Cílené terorizování civilistů šíitskými milicemi je ovšem ještě na jiné úrovni - je to opravdu hodně silná káva. V čem pak vlastně spočívá rozdíl mezi válčícími stranami?

Jak už jsem uvedl, bezprostřední hrozba kolapsu iráckých úřadů byla zažehnána. Na rozdíl od ukrajinského konfliktu nestojí na straně protirežimních ozbrojenců intervenční armáda početně převyšující armádu dánskou či norskou, nikdo mocný "islámský stát" nezásobuje těžkými zbraněmi a municí. Nic tedy nebrání Íránu, aby se již nyní o svého spojence postaral sám.

Cílené represálie vůči civilistům jsou z hlediska mezinárodního práva naprosto nepřijatelné a i z cynicky mocenského hlediska neslouží ničemu, poněvadž překáží politickému vyřešení konfliktu. Není tedy v žádném ohledu v zájmu České republiky, aby takovou politiku iráckých úřadů nadále podporovala.

Česká republika, která se odmítá podílet na vyzbrojení Ukrajiny napadené sousední velmocí, by měla být konzistentní a zastavit export zbraní nejen do Ruska ZDE, ale také do Iráku, který se nedokázal zbavit sektářského násilí vůči civilistům.

0
Vytisknout
3414

Diskuse

Obsah vydání | 9. 3. 2015