Přistěhovalci nemají jinou možnost než se snažit dostat se do Evropy

27. 4. 2015

Britská vláda se rozhodla reagovat na čluny, plné přistěhovalců, snažící se přeplout Středozemní moře, zrušením poskytování nouzové pomoci těmto člunům. Konzervativní ministryně baronka Anelay tvrdila loni, že když oficiální námořní hlídky vratkým člunům s přistěhovalci pomáhají, povzbuzuje to víc přistěhovalců, aby se pokusili o nebezpečné překročení Středozemního moře. A samozřejmě, když Evropská unie přestala zachraňovat topící se lidi, oni začali umírat ve velkých počtech. K této předpověditelné, děsivé skutečnosti muselo skutečně dojít - více než 1000 lidí zahynulo za posledních čtrnáct dní ve Středozemí - než to v EU vyvolalo panikářskou změnu politické strategie, píše v deníku Guardian Gary Younge.

Bylo by útěšné, v době před britskými všeobecnými volbami z toho obviňovat jen politiku britské Konzervativní strany. Bylo by to také nečestné. Důvod, proč britští konzervativci rozhodli, že jim tak odporný plán projde, je ten, že dospěli k názoru, že je voliči u volebních uren nepotrestají za pronásledování cizinců. I Labouristická strana, která si nechala udělat hrnky s nápisem "Musíme omezit přistěhovalectví", zlovolně přispívá k politické kultuře, kde přistěhovalectví není chápáno jako obohacující příležitost, ale jako nemoc, jejímž příznakem jsou přistěhovalci. Opozice se nepostavila proti převládajícím předsudkům, ale naopak je posiluje.

Co vyvolává tento strach, je velmi obtížné zjistit. Po celé Evropě utvářejí agendu xenofobní a rasistické strany, které zneužívají nevědomosti a strachu lidí. Podle organizace Ipsos/Mori jsou Britové a Španělé přesvědčeni, že v jejich zemích žije dvakrát tolik imigrantů, než kolik je tomu ve skutečnosti. V Itálii, v Belgii a ve Francii si lidé myslí, že v jejich zemích žije třikrát tolik přistěhovalců, než je skutečný počet, v Maďarsku si Maďaři myslí, že v jejich zemi žije osmkrát víc cizinců, než je tomu ve skutečnosti a v Polsku si Poláci myslí, že je tam třicetkrát víc imigrantů než je skutečný pocit. Není divu, že lidé hysterčí.

Potíž je, že fakta o přistěhovalectví se nevejdou na hrnek na kávu, kdežto xenofobní politiku lze vyjádřit jedinou větou. "Přijíždějí sem, aby vám ukradli, co je vaše." To je, samozřejmě, lež, a vyplývá to ze systému, který je otevřený pro kapitál a uzavřený pro lidi.

Evropská unie, jejíž základ vznikl z druhé světové války, byla motivována touhou zabránit tomu, aby se po evropském kontinentu zase znovu rozšířila nelidskost. Nechávat chudé lidi umírat ve Středozemním moři v naději, že to odradí další lidi, aby se pokusili dostat se přes toto moře, je velmi daleko od sociálně demokratických ideálů zakladatelů EU.

Evropská unie si musí vypracovat systematickou imigrační politiku. To znamená, že je nutno zabývat se zahraniční politikou, historickou nerovností, mezinárodním obchodem a ničením životního prostředí.

Asi tři miliardy lidí mají k dispozici k životu méně než 2,50 dolary denně. Globálních 99 procent nevzniklo náhodou. Je to důsledek dlouhých staletí kolonizace, desítek let imperialismu a nynější korupce, která umožňuje hrstce lidí rozkrádat přírodní zdroje a krást veřejné statky.

V poslední době je nerovnost na světě posilována globálním obchodním systémem, který funguje podle zlatého pravidla - že kdo má zlato, tvoří pravidla. Řekněme to otevřeně: Evropa je bohatá (i když nerovným způsobem), protože jiné národy jsou chudé.

Kromě toho, velké počty lidí byly vyhnány ze svých domovů válkami. Nejčastěji se do Evropy snaží dostat přes Středozemní moře lidé ze Sýrie, z Afghánistánu a z Eritrei. Většinou vyplouvají z Libye, což je nyní v podstatě stát, který selhal. Jinými slovy, mnoho lidí utíká, aby zachránilo své životy, zeměmi, které jsme bombardovali. Ti na Západě, kteří tvrdí, že "nemůžeme přijmout všechno tohle zoufalství", musejí alespoň přiznat, že jsme za velkou část tohoto zoufalství sami odpovědni.

Není to otázka viny, ale odpovědnosti. Mnoho lidí potřebuje nyní přijít do Evropy, protože my jsme trvali na tom, že povedeme válku v jejich zemi.

Toto ovšem není celý příběh. A není to ani pouze problém Evropy. Země, které se potýkají s největším množstvím uprchlíků, jsou chudé, rozvojové země jako Pákistán, Libanon a Demokratická republika Kongo. A xenofobie neexistuje výhradně v bohatých, bělošských zemích. Jihoafrická republika se ještě zotavuje z vlny protiimigrantského násilí z minulého týdne, kdy bylo usmrceno mnoho lidí.

Avšak základním problémem je, co imigranty nutí, aby se snažili dostat do Evropy. Než nasednou na vratké čluny ve Středozemí, zaplatili často mnoho tisíc dolarů. Lidé nečiní takovouto cestu proto, aby mohli na Západě začít dostávat sociální dávky. Jejich cílem není nechat loď převrhnout a pak být zachráněn. Chtějí se dostat na druhou stranu.

V tom spočívá základní, hnusná pošetilost protiimigrační politiky v rozvinutém světě. Když postavíte třímetrový plot, aby se vám do země nedostali lidé, kteří mají hlad, postaví čtyřmetrový žebřík, aby přes plot přelezli. Jestliže vyzbrojíte pevnost ve snaze odradit příchod lidí, kteří se bojí hladu nebo války, najdou si zoufalejší způsoby jak se do pevnosti dostat. Nemají jinou možnost. Snaží se zachránit svůj život. A my bychom je měli podporovat.

Podrobnosti v angličtině ZDE

0
Vytisknout
5333

Diskuse

Obsah vydání | 29. 4. 2015