Rozum jenž se sám rozměnil na drobné

26. 7. 2017 / Karel Dolejší

Profesor John McCumber upozorňuje, jak hluboko jsou ještě i v současné západní společnosti zažrány myšlenkové stereotypy z dob studené války ZDE. V časech konfrontace s radikálními protivníky vynalezl Západ, který na rozdíl od nich nabízel na výběr celou řadu různých možností, ideologizovanou teorii racionální volby, z níž udělal jediné měřítko rozumnosti - a kterou se urputně řídí dodnes.

Kromě toho že jedině přípustné pojetí rozumnosti automaticky předepisuje individualismus, touhu po moci a chamtivost, brání také svým vyznavačům v pochopení způsobů uvažování vedených jinými ohledy. Co když něčí prioritou není mít co největší možnost individuální volby - a co když neupřednostňuje zisk před dalšími hodnotami, které jsme my ze svých úvah předem vyloučili?

Znamená to automaticky, že jedná iracionálně?

Ti, kdo v západních společnostech přijímají klíčová rozhodnutí, vyrostli v prostředí zformovaném právě ideologizovanou teorií racionální volby - a úvahy které sahají za její hranice proto automaticky překračují samotný horizont jejich představivosti. Aktéři jako Kim Čong-un či Vladimir Putin proto z jejich pohledu nevypadají jako ti, kým doopravdy jsou - hráči řídící se ve vysoce riskantní hře svého druhu racionální úvahou, která v určitých parametrech dává docela dobrý smysl, i když se může jevit také jako vysoce pochybná. Naopak, jsou to "šílenci", kteří zcela opustili jedině možné pojetí rozumnosti - kromě nějž prý jiné neexistuje.

Pokud stále existují lidé, kteří za vrchol pokroku nepovažují možnost vybrat si z tuctu druhů rýže a třiceti značek toaletního papíru, ideologové racionální volby si s nimi neví rady. A to vůbec nemluvím o těch, které neustálá potřeba rozhodovat se mezi alternativami nekonečně stresuje a frustruje. O lidech, kteří po ničem netouží víc, než aby "se jich někdo ujal", aby za ně všechny ty obtížné volby někdo rozhodl - aby prostě řekl, "jak to je a basta".

Mimořádnou ironií oplývá ideologie racionální volby v okamžiku, kdy se postavíte o úroveň výše. Jaký smysl totiž dává oslavovat volbu jako zlaté tele, ale přitom závazně dekretovat, že nemáte na výběr než právě jeden jediný, všeobecně závazný model rozumnosti?

Česká republika patří v evropském kontextu k zemím, které jsou spíše náchylnější k ovlivnění podvratnou ruskou propagandou než většina jiných ZDE.

Přistupovat k tomuto zjištění z pozice studenoválečnické rozumnosti a ohánět se možnou ztrátou výběru může také znamenat nejspolehlivější způsob, jak nic nepochopit a prohrát.

Co když totiž vnucujete svobodu volby mnoha lidem, kterým se ohromně uleví, jakmile se jí konečně zbaví?