18. 12. 2017 / Boris Cvek
V Otázkách V. Moravce komunista Pavel Kováčik, když vypočítával možnosti budoucí vládní koalice, vyjmenoval také koalici ANO+SPD+KSČM. Tomu by se měl podle ideologického klíče bránit a vzpírat, pokud by v komunistech nějaká ideologie komunismu ještě zbyla. Ta je ovšem pryč. Z komunistů, kteří byli kdysi pronásledovaní a zastávali se zájmů chudých, ty režimy, v nichž uchopili moc, udělaly tyrany a z tyranů pak aparátčíky, vládnoucí vrstvu, která drží moc na základě kastovního uspořádání společnosti.
Začalo to představou, že pouze násilné převzetí moci, pouze diktatura proletariátu může změnit postavení pracujících k lepšímu. Moc násilím převzata pak byla ještě větším násilím, přímo terorem, udržována, dokud se společnost nezměnila v upadající gerontokracii. Nebyla to moc proletariátu, který nota bene demokratickou cestou ve svobodném světě dostával díky sociální demokracii stále větší podíl na moci a stále větší práva, svobodu a blahobyt. Byla to moc stranické mašinérie, která ovládala celou společnost, od soudů přes školství po justici a ozbrojené síly. V tom byl komunismus v principu stejnou stranickou totalitou jako nacismus. Ano, uplácel většinovou společnost, zejména tzv. pracující, aby se nebouřili… ale to dělal i Reinhard Heydrich za Protektorátu.
Tito komunisté se o nějaké chudé nebo utlačované nestarali, naopak sami utlačovali celé národy a vedli je do ekonomického krachu. Jejich pohrobci se dnes v Rusku paktují s velkokapitalistickým samoděržavím a ultrakonzervativní pravoslavnou církví. Větší popření komunistických tradic snad ani nemůže být. Ale je to logický výsledek dějin diktatury těchto stran. Logickým výsledkem je i podoba společností, které vzešly z komunistických diktatur a které připomínají více carské Rusko Mrtvých duší než moderní západní civilizaci.
Ideály osvícenství, pokroku a emancipace byly podlomeny záplavou politických frází ze všech možných tribun a nástěnek, kterým nikdo nevěřil, místo nich zůstalo každodenní poznání, že žádná pravidla vlastně neplatí, že nic jako právní stát nebo veřejný zájem neexistuje, že existuje jen boj o kus žvance a sociální kapitál, tedy systém osobních vztahů, korupce a klientelismu. A kastovní společnost bez možnosti veřejné kontroly a odpovědnosti vyšších kast těm nižším.
Když se na to podíváte touto optikou, tak případná koalice ANO-SPD-KSČM je jenom vyjádřením postkomunistické povahy naší společnosti. Splývání agendy a voličů KSČM a SPD je jakousi dějinnou nutností. SPD je vlastně pravdou o postkomunistické levici, kam lze počítat úspěšně už také ČSSD.
Diskuse