8. 2. 2018 / Karen von Kunes
Literatura v České republice stále zůstává národní, přestože se spisovatelé snaží uvést tématiku mezinárodní. Pokud jde o kvalitní mezinárodní literaturu, to neznamená psát na téma týkající se problémů ve své zemi a v zemích okolních, ale zobrazovat literární postavy takovým způsobem, že čtenář cítí, že se s nimi může identifikovat, že jim rozumí, ať s jejich činy souhlasí či nesouhlasí, neboť mají v sobě prvky univerzálnosti. To ale neznamená literárním postavám jen rozumět, ale především popsat je tak, aby vytvářely dojem, že jsou živé a skutečné. Je důležité vybírat detaily, které ty postavy vedou stále více dopředu, a styl, jenž je osobitý, originální a poutavý.
Jak už argumentoval Aristoteles, každý román má mít oblouk (začátek, prostředek a konec) a ten oblouk se má odrážet nejen v celém románu, ale i v každé kapitole a v každém odstavci. Češi hledají něco kvalitního, s čím by pronikli do světa (Kafka, Čapek, Havel, Kundera, Hrabal), ale v současnosti to nemohou najít, protože jak se lidově říká, vidí si jen na špičku nosu. Například tím, že David Zábranský zamotal do sexu historii (jakoby střední Evropy, a to navíc ze svého dogmatického hlediska), Češi snad docházejí k názoru, že to je velký spisovatel (vždyť to dělá Kundera a to je světoznámý spisovatel, tak proč ne Zábranský!?). S největší pravděpodobností zájem o Zábranského za pár let ochladne, jakmile čtenáři zjistí, že přece jen chtějí kvalitní literaturu a že čtenáři na světě nemají o dogmatického Zábranského zájem.
Ta
kombinace, kterou Zábranský použil ve svém posledním románu, je
přístup à la
červená knihovna (chudá emigrantka se provdá za bohatého
podnikatele), Hrabalův vypravěčský styl (bohužel u Zábranského
slabý a neustále se opakující) a Kunderův analytický přístup
(historie a filosofie, bohužel u Zábranského téměř parodie sama
sebe jako spisovatele).
Jeho nejnovější
román Za
Alpami připomíná A
bude hůř od Jana
Pelce (trojromán z roku 1986), jenž odráží dekadentní
underground. Ten román byl psán podobným vulgárním a výsměšným
způsobem: je také plný erotiky (“hrdina” souloží v márnici
s mrtvou ženou, tedy jen už s tělem) a navíc vypravěč otevřeně
psal přímo v románu v tomto smyslu:
lidé/čtenáři jsou hloupí—když se v knize souloží, tak se
kniha čte a prodává raz dva (a peníze letí do kapsy).
Ivan Sviták o tom řekl: “Pozoruhodné je právě to, že autoři těchto vulgárností jsou nejen hrdi na svou vlastní stupiditu a jsou pyšni na absenci kultury, ale že povyšují svůj plevel na kulturní hodnotu.” A Rio Preisner napsal: “Manichejský pansexualismus Dětí ráje bych v té souvislosti definoval jako pasivní antipolitičnost (sebe)zotročených mas v konfrontaci s aktivní antipolitičností otrokářské nomenklatury.”
Česká literatura pronikne do světa jen tehdy, až se spisovatelé probudí a otevřenýma očima pochopí psychologii lidí v širším okruhu. Pokud se tohle nestane, budou si stále hrabat jen na svém písečku.
Diskuse