12. 2. 2018 / Daniel Veselý
Vstup do nového roku, který se nesl ve znamení porážky teroristů z Daeše, přinesl iluzorní naději, že děsivý válečný konflikt sužující Sýrii sedm let by mohl letos skončit. Syrské válečné kolbiště ale i nadále ovládá příliš mnoho aktérů s protichůdnými zájmy a ve hře je několik nových faktorů, což prakticky vylučuje, aby nesmyslné válčení v Levantě během letošního roku ustalo.
Jestliže na konflikt v Sýrii nahlížíme lidskoprávní optikou, nelze opomenout jistou předpojatost západní mediální produkce, jež se téměř výlučně soustřeďuje na zločiny syrského režimu a jeho hlavních spojenců v Moskvě a Teheránu, k nimž nyní dochází při bojích s islamisty v provincii Idlíb a ve východní Ghútě poblíž Damašku. Pravda, tradiční sdělovací prostředky bohatě informují také o turecké intervenci v Kurdy ovládaném Afrínu a schizofrenní politické linii Trumpova kabinetu v Sýrii, avšak na tamní tragédii se dlouhá léta podílejí jak Damašek a spol., tak právě tito významní aktéři. A zde, alespoň dle mého mínění, má západní mediální mainstream neoddiskutovatelný informační deficit. Jedním z důvodů je skutečnost, že západní sdělovací prostředky spoléhají také na pochybné informační zdroje v oblastech ovládaných islamisty. Totéž, ovšem v daleko větší míře, platí pro prokremelská a prosyrská média, která nekriticky vyzvedávají vojenské triumfy Asadova režimu a jeho spojenců ve zbrani, ač zhusta ignorují děsivé dopady jejich válečné mašinérie na obyčejné civilisty.
Není například pravda, že drtivou většinu obětí syrské války má na svědomí Asadův režim. Dokonce i protiasadovská Syrská observatoř pro lidská práva (SOHR) tuto tezi přesvědčivě rozporuje. Podle této organizace od března 2011 do prosince 2017 přišlo v Sýrii o život 347 tisíc až 482 tisíc osob, z čehož bylo 118 tisíc příslušníků provládních sil, 121 tisíc opozičních bojovníků (podporovaných Saúdskou Arábií, Katarem, Tureckem a Spojenými státy), 101 tisíc civilistů (většinu z nich mají podle dostupných informací na svědomí asadovské síly) a 135 tisíc nezdokumentovaných úmrtí. SOHR monitoruje také počet obětí ruských leteckých útoků a Američany vedených leteckých úderů, přičemž letecké síly Ruské federace usmrtily 6600 civilistů a Spojené státy a jejich spojenci připravili o život 3000 civilů. Je však nutno mít na paměti, že SOHR se nikdy netajila svými sympatiemi vůči syrské opozici, a lze tudíž přepokládat její zaujatost proti režimu Bašára Asada.
Jedním z klíčových faktorů nového roku, který se v těchto dnech neblaze podepisuje na dění v Sýrii, je rozhodnutí Trumpova kabinetu pokračovat ve válce v Sýrii i po porážce Daeše. Bílý dům hodlá stabilizovat Sýrii, což v jeho pojetí obnáší dislokaci 2000 vojenských poradců především na severovýchodě země, rezignaci Bašára Asada, neutralizaci íránského vlivu, zamezení opětovnému vzestupu Daeše a ukončení sedm let trvajícího konfliktu. Součástí této „stabilizační mise“ je vytvoření vojenského kontingentu o síle 30 tisíc mužů, převážně Kurdů. Tato strategie už nese své hořké ovoce v podobě turecké invaze do Kurdy ovládaného Afrínu, kde existuje závažné podezření, že po boku tureckých jednotek bojují džihádisté z Daeše, jak informuje Patrick Cockburn, který se v listu Independent specializuje na Blízký východ. Toto obvinění – pokud se potvrdí - přitom vůbec není přitažené za vlasy, vždyť důkazy o spolupráci Ankary s militanty z Daeše existují. Turecká agrese do Afrínu logicky přináší nezanedbatelná rizika, počínaje možnou reaktivací džihádistů z Daeše a konče potenciální kolizí dvou nejsilnějších armád NATO – americké a turecké.
Washington i nadále trvá na tom, aby se poválečná konsolidace Sýrie uskutečnila bez Bašára Asada. To je ale jen zbožné a nerealistické přání amerických plánovačů, protože Asadova pozice je díky Moskvě a Teheránu v podstatě neotřesitelná. Také tento fakt s sebou nese neopomenutelné riziko. Američtí vojenští specialisté operující společně kurdskými a arabskými bojovníky v syrské provincii Dejr ez-Zor se minulý týden dostali do křížku s proasadovskými milicemi. Jen čirou náhodou při útoku nepřišel o život žádný Američan. Kdyby k tomu došlo, můžeme si v živých barvách představit reakci Trumpova Bílého domu
Situaci na syrském bojišti též komplikuje úsilí Tel Avivu o oslabení íránských aktivit v jihozápadní Sýrii, které zahrnují transfer zbraní pro Hizballáh a budování stanovišť pro íránské revoluční gardy v okolí Damašku. Izrael využil povstání proti Bašáru Asadovi a podpořil „rebely“ včetně káidistické formace An-Nusrá, aby syrskému prezidentovi pustil žilou. Postupně tak vznikla nárazníková zóna, která se rozšiřuje z Izraelem okupovaných Golanských výšin hluboko do syrských provincií Kunejtra a Dará. Tato strategie je nyní zaměřena zejména proti rozšiřování vlivu Hizballáhu a Íránu na syrském území.
Izraelský vrtulník před pár dny nad okupovanými Golanskými výšinami sestřelil íránský dron, který pátral po fundamentalistických rebelech podporovaných Izraelem, načež syrské letectvo (pravděpodobně s ruskou podporou) při letecké odvetě Tel Avivu sestřelilo izraelský stíhací letoun. Izraelci podle svých slov posléze provedli několik dalších úderů na íránské pozice v Sýrii.
Ačkoli nejde o první izraelský útok v Sýrii během války, nejen aktuální incident na Golanských výšinách potvrzuje komplexitu syrského konfliktu, kde se nebezpečně střetávají protichůdné zájmy vnitřních a vnějších aktérů: Izrael přímo na syrském území usiluje o oslabení Íránu a Hizballáhu, syrská armáda ve spolupráci s ruským letectvem chce dobýt provincii Idlíb z rukou islamistů, nehledě na ztráty mezi civilisty, Turecko se snaží zadusit jakékoli kurdské snahy o sebeurčení a Spojené státy ponechávají v syrském kotli své vojenské poradce, čímž spoluvytvářejí podmínky pro další pokračování krvavého konfliktu. Za těchto okolností je apel OSN na ukončení násilností v Sýrii jen marným voláním.
Diskuse