Chování českých voličů má racionální základ
22. 11. 2018
/
Boris Cvek
čas čtení
4 minuty
Žádný třídní boj v ČR samozřejmě
neprobíhá, v tom má Karel Dolejší pravdu. Ale probíhá tu už minimálně od
roku 1998 hluboká frustrace z politické korupce, z nových a nových
skandálů. A veřejnost reaguje právě na tohle. Obecně pro levicové voliče není
korupce tak zásadní problém ve smyslu dbaní na čistotu politiků. Levicoví
voliči v Česku mají spíše tendenci uvažovat: kradou všichni, důležité je,
zda se také podělí s námi. Když se podělí, jsou v pořádku. Pro
levicového voliče taky nebude zrovna Čapí hnízdo vůbec žádný problém, když
nikoho vážně sociálně nepoškodilo. Oproti tomu pro něj bude zosobnění zla pan
Bakala, který přinesl sociální katastrofu, a je bez viny. Kdyby tihle voliči
opravdu trpěli stockholmským syndromem, milovali by pana Bakalu.
Když sociální demokraté za Stanislava
Grosse klesli na své tehdejší dno, které se ještě nedávno vždy v debatách
vydávalo za odstrašující příklad (dnes by těch asi 13% bylo krásný výsledek),
vytáhl to Paroubek nahoru pomocí populistické politiky tzv. pastelkovných atd.
Tehdy vládl na základě jasné většiny, kterou měl ve Sněmovně s komunisty.
Ve volbách 2006 mu o fous unikla možnost stát se premiérem kvůli tzv. Kubicově
zprávě. Takhle je třeba číst chování českých voličů, ne nějakými
psychologizujícími kategoriemi. Ovšem je pravda, že stockholmský syndrom je
sofistikovanější přístup než běžné označování voličů za idioty a blbce.
Pokud jde o pravicové voliče, je situace
mnohem obtížnější. Není mezi nimi jednotný postoj např. k Václavu Klausovi
staršímu, který je bezesporu symbolem politické korupce a velkého rozkrádání
veřejných peněz. Mnozí na pravici ho však zbožňují. Je to stockholmský syndrom?
Obávám se, že nikoli, že tento postoj je naopak spojený s nějakou formou těžení
z východní podoby kapitalismu, který tu Václav Klaus zaváděl.
A pak tu
máme pravici prozápadní, která se od Klause distancuje, ale ta je osudově
rozdrobená. A to nejen mezi KDU-ČSL, která patří spíše do politického středu a
má svoje priority na mimoběžně ose tzv. církevních restitucí a boje
s manželstvím pro homosexuály, TOP09 a STAN, ale také uvnitř. Například
lidovecký politik s nejlepšími výsledky u voličů, Jiří Čunek, je jasně na
straně Andreje Babiše proti vedení své strany. TOP09 a STAN ještě ve volbách
2013 tvořily jednu poměrně úspěšnou formaci, tehdy tato formace měla kolem 12%
hlasů. Nevím, jestli za rozdělení těchto stran a jejich pád na hranici 5% může
nějaký stockholmský syndrom voličů, ale zdá se mi, že je to spíše chyba
politiků obou uskupení.
A poslední poznámka: Klaus starší se
nestal prezidentem v důsledku stockholmského syndromu českých voličů, ale
díky zákulisnímu vyjednávání v parlamentu, kde naprosto selhala tehdejší
vládní koalice a na prvním místě ČSSD. Další volba Klause st. byla pak tak
odporným parlamentním divadlem, že převládl názor, že musí být zavedena přímá
volba.
V přímé volbě v roce 2013 by Miloš Zeman nejspíše nevyhrál,
kdyby se nemohl stylizovat do role levicového bojovníka proti všeobecně
nenáviděné – ano, to bylo dávno před zásahem policie na Úřadu vlády – Nečasově
vládě. A pokud je o přímou volbu letos, tedy 2018, tak Miloš Zeman vyhrál tak
těsně, že se zdá naprosto racionální předpokládat, že při menší roztříštěnosti
protizemanovských voličů mezi několik prakticky zaměnitelných kandidátů,
kteří si tehdy položili základy pro svá současná senátorská křesla, by Miloš
Zeman již nebyl prezidentem České republiky, syndrom nesyndrom.
13286
Diskuse