Mají američtí neonacisté svého muže v Bílém domě?

26. 11. 2018 / Daniel Veselý

čas čtení 5 minut

Americká televizní stanice PBS nedávno odvysílala pozoruhodnou investigativní reportáž o aktivitách amerických neonacistů, kteří od vstupu Donalda Trumpa do Oválné pracovny prožívají renesanci. Nedávný masakr v pittsburgské synagoze přesvědčivě dokazuje, že nebezpečí v žádném případě nečíhá v karavaně migrantů z Latinské Ameriky, jak se veřejnosti snaží namluvit Trumpův kabinet, nýbrž přímo na americké půdě. A toto vážné bezpečnostní riziko nesouvisí pouze se vzestupem rasistické nenávisti napájené iracionálním strachem amerických šovinistů ze ztráty identity, ale i s nekonečnými válkami v zámoří.     

Investigativní reportáž s názvem Documenting Hate: New American Nazis nabízí divákům zasvěcený pohled zejména na aktivity a myšlenkové podhoubí skupiny Atomwaffen Division sdružující skalní americké neonacisty. Ukazuje se, že antisemita Robert Bowers, který na konci října v pittsburgské synagoze postřílel 11 věřících, byl ve spojení s přívrženci tohoto seskupení.

Reportérovi A. C. Thompsonovi se prostřednictvím informátora obeznámeného s neonacistickou scénou podařilo zjistit, že členové Atomwaffen Division nejsou pouhou obskurní partou, která verbálně exhibuje na ultrapravicové sociální síti Gab, ale regulérní teroristickou skupinou mající na rukou krev. Sama Atomwaffen Division vládu Spojených států vnímá jako ultimátního teroristu, proti němuž je nutno vést nesmiřitelný boj za přežití bílé rasy. Tito neonacisté, kteří považují Židy za „virus“ a Afroameričany, Hispánce a další minority za „symptomy“, plánovali bombové útoky v synagogách, jaderných elektrárnách apod. 

V Atomwaffen Division i dalších neonacistických uskupeních nacházejí uplatnění také váleční veteráni, kteří své zkušenosti z výcviku a boje aplikují při plánování teroristických útoků na půdě Spojených států. Ačkoli se jedná o mizivé procento veteránů, nekonečné válečné konflikty v zámoří jednoznačně přispívají k posilování těchto extrémistických skupin, jak dokládá vědecký výzkum mapující společné jmenovatele amerických válek a rozmachu ultrapravicového násilí. Přestálé válečné útrapy vytvářejí živnou půdu jak pro vznik závažných psychických poruch u mnoha válečných veteránů, tak pro „naději“ u dezorientovaných a frustrovaných jedinců snažících se dát svému životu smysl. Kupříkladu Timothy James McVeigh, jenž v roce 1993 spáchal bombový atentát v Oklahoma City, při kterém zemřelo 168 lidí, byl veteránem války v Zálivu a zároveň aktivním stoupencem bělošského nacionalismu.    

Druhý nejkrvavější teroristický útok v dějinách Spojených států tedy nelze chápat pouze jako akt „osamělého vlka“, ale jako vedlejší produkt amerického bělošského nacionalismu. 

Thompsonovi se dokonce podařilo vyzpovídat ideologického guru Atomwaffen Division Jamese Masona. Reportér se ke svému značnému překvapení dozvěděl, že tento stárnoucí muž už nepovažuje americkou vládu za svého úhlavního nepřítele, neboť s Donaldem Trumpem v Bílém domě má údajně utlačovaná bílá rasa konečně šanci, aby se opět dostala na výsluní. Přestože střelec z pittsburgské synagogy není Trumpovým stoupencem a američtí neonacisté dozajista za americkým prezidentem nestojí jako jeden muž, jde o velmi znepokojující zjištění.

Podle organizace The Southern Poverty Law Center existuje přímá úměra mezi Trumpovým politickým vzestupem a růstem ultrapravicových seskupení včetně neonacistických skupin ve Spojených státech. Není to nikterak překvapující poznatek – vzhledem k Trumpovým rasistickým excesům a apelům na temné iracionální pudy.

Připomeňme si, jak Trumpův volební triumf nadšeně komentovali šéf Ku-klux-klanu David Duke či přední americký bělošský šovinista Richard Spencer. Existuje dokonce videonahrávka, na níž američtí ultrapravičáci oslavují Trumpovo vítězství v prezidentských volbách zdviženou pravicí. Máme tedy co do činění s velice nebezpečným trendem, jehož hořkými plody jsou rasově a nábožensky motivované vraždy, včetně nejhoršího antisemitského útoku v historii Spojených států.

Sám Donald Trump však nevyznává žádnou ucelenou ideologii, protože mu to ani jeho nafouklé ego neumožňuje. Nicméně jeho etablování na americké politické scéně působí jako krysařova flétna na ultrapravicové extrémisty na obou stranách Atlantiku. Navíc není vůbec vyloučeno, že se takto kultivuje prostor pro reálného führera s jasně definovanou destruktivní vizí.

Mezitím do boje proti ultrapravici vyrazila neúspěšná uchazečka o Bílý dům Hillary Clintonová, která se zjevně domnívá, že tyto extrémisty porazí jejich vlastní medicína: Podle bývalé první dámy je zapotřebí humánně omezit imigraci do Spojených států. Tato strategie je však již od začátku odsouzena k zániku, neboť by vlastně došlo k soft legitimizaci imigrační politiky Trumpova Bílého domu. Nehledě na skutečnost, že dynastičtí politikové typu Clintonová jsou jedním z důvodů, proč nyní Trump úřaduje v Oválné pracovně.

V tutéž dobu přichází s vlastním receptem na boj s ultrapravicí také Bernie Sanders, podle nějž by demokraté měli konečně prosazovat progresivní politickou agendu, včetně navýšení minimální mzdy, progresivní daňové reformy, plánu na boj s klimatickými změnami, zdravotní péče pro všechny Američany, bilionové investice do chátrající infrastruktury apod. Vermontský senátor je jedním z mála příčetných politiků v dnešních Spojených státech, jenž dobře chápe, že jedině důkladná reflexe a efektivní řešení reálných problémů milionů obyčejných Američanů mohou být žádoucím lékem na neduhy a děsivé jevy americké společnosti.

 

0
Vytisknout
9114

Diskuse

Obsah vydání | 29. 11. 2018