K aktuální aféře českého premiéra se o překot vyjadřují
všichni tuzemští komentátoři a analytikové. Patrně nejvýstižnější komentář
napsal šéfredaktor
webu A2larm Jaroslav Fiala,
podle nějž české sdělovací prostředky hrají Babišovi do karet, neboť nebyly
schopny oslovit lidi, kteří nemají čas konzumovat on-line zpravodajství ani investigativní
reportáž Sabiny Slonkové a Jiřího Kubíka.
Celostátní tisk a televize o údajném únosu premiérova syna na Krym
informovaly až v době, kdy se do hry vložila protibabišovská opozice
požadující jeho odstoupení. Většina Čechů, potažmo Babišova elektorátu, tedy
„lidé pracující ve směnných provozech, zaměstnanci fabrik, důchodci, čtenáři
bulváru a lidi, kteří (často vlastně z dobrých důvodů) nesledují radši
vůbec nic“ se o celé kauze dozvěděla až ve chvíli, kdy premiérův PR tým přišel
s osvědčenou historkou o spiknutí „novinářských hyen“.
Zdá se, že i tuhle bitvu - k nemalému rozčarování mainstreamových
novinářů, již stále žijí ve slonovinové věži - český premiér ustál, přestože je
jasné, že moc jeho autoritářského uskupení má zřetelné limity. Navíc mnozí Češi jsou
alergičtí vůči vylomeninám městských elit (Babišova a Zemanova kytice v koši), recyklaci
zdiskreditovaných politických figur, díky nimž dokázal Babiš hravě překreslit
tuzemskou politickou mapu (Kalousek, Pospíšil a Němcová na protibabišovské
demonstraci), či bezkrevnému vzývání demokratických hodnot a Václava Havla.
Také americký prezident Donald Trump zažívá horké chvíle
poté, co jeho favorizovaný saúdský despota podle všech dostupných důkazů nechal
zamordovat novináře Džamála Chášakdžího. Oficiální
vyjádření Donalda Trumpa k poznatkům CIA, která za
zosnovatele vraždy označila saúdskoarabského prince Mohameda bin Salmána, je
poměrně bizarní i na amerického prezidenta.
Ono je skutečně mistrovské umění zazdít
zjevná fakta, vsadit na osvědčenou metodu, jíž je šíření strachu, navrch vše
jaksepatří opepřit faktickými nesmysly a ještě se přitom tvářit jako velký
státník bojující za to, aby byla Amerika zase skvělá. Trumpovi je zcela ukradené, zda Mohamed
bin Salmán nechal Chášakdžího zlikvidovat. Zkrátka a dobře, americký
prezident si může podat ruku s naším premiérem, třebaže Donald Trump je
v tomto ohledu o několik koňských délek před Andrejem Babišem.
Když Rijád nechá zavraždit jednoho prominenta, je to z
geopolitického hlediska mnohem horší než desítky
tisíc mrtvých dětí, které zemřely v důsledku saúdské intervence do Jemenu.
Trump vyslal korunnímu princi jasný signál: Můžeš si dělat, co chceš, a
v klidu si počkej, až budeš král. Vzhledem k pokročilému
věku krále Salmána k tomu může dojít už brzy. A zrovna ve chvíli, kdy se v pouštním
království proti korunnímu princovi začala formovat a sílit opozice, jí americký
prezident vrazil dýku do zad. Nyní se lze spolehnout pouze na Kongres.
Donald Trump obdobně jako Andrej Babiš čelí neutuchající
nevoli tradičních sdělovacích prostředků a silnému nepřátelství politické
opozice, aniž by to výrazně otřáslo jeho mocenskou pozicí. Jenže ani jeden
z nich není neprůstřelný. Komentátoři a analytikové by se proto měli pídit
po tom, proč se tito političtí eskamotéři navzdory neuvěřitelné kaskádě lží,
přehmatů a kiksů stále těší výrazné oblibě u značné části populace.
Jak je
možné, že se na obou stranách Atlantiku dostávají k moci
sociopati, kteří by ve skutečně fungující demokratické společnosti neměli
sebemenší šanci uspět? Odpověď na tyto
otázky již z velké části známe: Atomizace společnosti, odtržení tradičního
establishmentu od většinové populace, výsměch a pohrdání klasických elit, majetkové
rozdíly mezi jednotlivými segmenty obyvatelstva, past chudoby, rostoucí frustrace a vztek - což se zákonitě manifestuje u volebních uren. Je nezbytné tyto negativní
jevy adresně pojmenovat a trpělivě pracovat na jejich odbourávání, třebaže se
zdá, že jde o sisyfovskou dřinu.
Diskuse