22. 11. 2018 / Daniel Veselý
Andrej Babiš a Donald Trump mají navzdory nejednomu skandálu stále nezanedbatelnou podporu u svého tradičního elektorátu. Nutno poznamenat, že jde vesměs o osoby, které jsou ze zcela legitimních důvodů frustrovány skutky, jakož i hraběcími radami zavedených politických seskupení. Tito lidé mají pocit, že jsou opomíjeni a neustále klamáni, a nechtějí se nechat ovlivnit mnohdy zdeformovanými masmediálními obrazy, jež se diametrálně liší od jimi prožívané skutečnosti. Je zcela očividné, že fakta odhalující skutečnou tvář těchto mazaných politických iluzionistů zde hrají pramalou roli. Pes je vskutku zakopán jinde.
K aktuální aféře českého premiéra se o překot vyjadřují
všichni tuzemští komentátoři a analytikové. Patrně nejvýstižnější komentář
napsal šéfredaktor
webu A2larm Jaroslav Fiala,
podle nějž české sdělovací prostředky hrají Babišovi do karet, neboť nebyly
schopny oslovit lidi, kteří nemají čas konzumovat on-line zpravodajství ani investigativní
reportáž Sabiny Slonkové a Jiřího Kubíka.
Celostátní tisk a televize o údajném únosu premiérova syna na Krym informovaly až v době, kdy se do hry vložila protibabišovská opozice požadující jeho odstoupení. Většina Čechů, potažmo Babišova elektorátu, tedy „lidé pracující ve směnných provozech, zaměstnanci fabrik, důchodci, čtenáři bulváru a lidi, kteří (často vlastně z dobrých důvodů) nesledují radši vůbec nic“ se o celé kauze dozvěděla až ve chvíli, kdy premiérův PR tým přišel s osvědčenou historkou o spiknutí „novinářských hyen“.
Zdá se, že i tuhle bitvu - k nemalému rozčarování mainstreamových novinářů, již stále žijí ve slonovinové věži - český premiér ustál, přestože je jasné, že moc jeho autoritářského uskupení má zřetelné limity. Navíc mnozí Češi jsou alergičtí vůči vylomeninám městských elit (Babišova a Zemanova kytice v koši), recyklaci zdiskreditovaných politických figur, díky nimž dokázal Babiš hravě překreslit tuzemskou politickou mapu (Kalousek, Pospíšil a Němcová na protibabišovské demonstraci), či bezkrevnému vzývání demokratických hodnot a Václava Havla.
Také americký prezident Donald Trump zažívá horké chvíle poté, co jeho favorizovaný saúdský despota podle všech dostupných důkazů nechal zamordovat novináře Džamála Chášakdžího. Oficiální vyjádření Donalda Trumpa k poznatkům CIA, která za zosnovatele vraždy označila saúdskoarabského prince Mohameda bin Salmána, je poměrně bizarní i na amerického prezidenta.
Ono je skutečně mistrovské umění zazdít zjevná fakta, vsadit na osvědčenou metodu, jíž je šíření strachu, navrch vše jaksepatří opepřit faktickými nesmysly a ještě se přitom tvářit jako velký státník bojující za to, aby byla Amerika zase skvělá. Trumpovi je zcela ukradené, zda Mohamed bin Salmán nechal Chášakdžího zlikvidovat. Zkrátka a dobře, americký prezident si může podat ruku s naším premiérem, třebaže Donald Trump je v tomto ohledu o několik koňských délek před Andrejem Babišem.
Když Rijád nechá zavraždit jednoho prominenta, je to z geopolitického hlediska mnohem horší než desítky tisíc mrtvých dětí, které zemřely v důsledku saúdské intervence do Jemenu. Trump vyslal korunnímu princi jasný signál: Můžeš si dělat, co chceš, a v klidu si počkej, až budeš král. Vzhledem k pokročilému věku krále Salmána k tomu může dojít už brzy. A zrovna ve chvíli, kdy se v pouštním království proti korunnímu princovi začala formovat a sílit opozice, jí americký prezident vrazil dýku do zad. Nyní se lze spolehnout pouze na Kongres.
Donald Trump obdobně jako Andrej Babiš čelí neutuchající
nevoli tradičních sdělovacích prostředků a silnému nepřátelství politické
opozice, aniž by to výrazně otřáslo jeho mocenskou pozicí. Jenže ani jeden
z nich není neprůstřelný. Komentátoři a analytikové by se proto měli pídit
po tom, proč se tito političtí eskamotéři navzdory neuvěřitelné kaskádě lží,
přehmatů a kiksů stále těší výrazné oblibě u značné části populace.
Jak je možné, že se na obou stranách Atlantiku dostávají k moci sociopati, kteří by ve skutečně fungující demokratické společnosti neměli sebemenší šanci uspět? Odpověď na tyto otázky již z velké části známe: Atomizace společnosti, odtržení tradičního establishmentu od většinové populace, výsměch a pohrdání klasických elit, majetkové rozdíly mezi jednotlivými segmenty obyvatelstva, past chudoby, rostoucí frustrace a vztek - což se zákonitě manifestuje u volebních uren. Je nezbytné tyto negativní jevy adresně pojmenovat a trpělivě pracovat na jejich odbourávání, třebaže se zdá, že jde o sisyfovskou dřinu.
Diskuse