Konzervativní hypermodernita

3. 2. 2020

čas čtení 9 minut

Konzervatismus umí být mírný, tolerantní, soucitný, empatický, liberální... a hypermoderní. Vlastně tyto vlastnosti existenciálně potřebuje, bez nich nemá smysl, opodstatnění. (POZOR - dlouhé čtení ! ;), píše Vít Kučík.

Pojďme na to od té poslední vlastnosti - hypermodernity. Jsme teprve na prahu nové, dramaticky se zrychlující informační éry. To, co si pod tím pojmem představujeme doteď (internet, digitalizace, sw s prvky umělé inteligence, ...) - to je jen nesmělá předehra. To hlavní teprve nabíhá. A popere se s tím hlavně generace Z, ta, která teď mastí hry na mobilech o přestávkách základní školy.

Individuální mozek toto zrychlené tempo nebude schopen pojmout, spoustu věcí to bude stavět na hlavu (viz třeba Bohumil Kartous a jeho postřehy o obrácení paradigmatu hodnoty stáří jako nositeli zkušenosti v minulosti, které se stalo v prostředí zrychlujících se změn synonymem křehké bezradnosti).

 

Velký segment společnosti se těm změnám nebude schopen (nebo ochoten) přizpůsobovat adekvátní rychlostí. Lidé budou hledat ostrůvky prostoru, kde "to bude tak, jak jsou zvyklí", možná "kde to bude jako dřív", zkrátka kde se budou v prostředí zrychlujících se změn cítit komfortně.

To samo o sobě bude působit velká společenská pnutí, bude to velké politické téma, protože stejně jako progrese má své racionální a vážné opodstatnění, stejně vážné opodstatnění bude mít problém míry a rychlosti adaptace lidí na ni samotnou. Jedno mají obě strany společné - neexistovaly by bez onoho zrychlujícího se běhu změn, nazvěme ji třeba onou hypermodernitou. S hypermodernitou je tedy svázán význam konzervatismu jako toho, kdo se zabývá problémem adaptace na změnu. Konzervatismus bude přitom s hypermodernitou svázán dokonce přímou úměrou, čím víc jednoho, tím více nabude na významu ten druhý.

KONZERVATISMUS - NOVÁ LEVICE INFORMAČNÍ ÉRY
Tvrdím, že konzervativizmus je LEVICÍ zítřka - právě on bude zastáncem oněch křehkých, slabých, společensky hendikepovanych, kteří se budou jen obtížně vyrovnávat s turbulentním během doby. Bude je chránit typicky levicovými prostředky - snahou o vkládání "lidské míry" do neosobních decentralizovaných společenských mechanismů, které budou hnací silou technologické a společenské progrese.

Ano, přesně to, co levice dělala v dosavadní (a končící) éře ekonomické. Zatímco současná pravice obhajovala spontánní neosobní procesy jako je volný trh, minimální daně a státní zásahy, volný pohyb zboží, osob a kapitálu, boření administrativních bariér, což vedlo k nespornému růstu bohatství a pokroku, levice upozorňovala na stinné stránky téhož (na vrstvu neúspěšných a zranitelných, na růst disproporcí) a snažila se jít proti spontánním neosobním trendům lidským plánováním, které uvedené negativa snižuje.

Motorem budoucí progrese nebudou žádní neomarxističtí plánovači z Bruselu, jak vulgárně vykreslují svoje strašáky nacionalističtí demagogové, ale globalizovaný svět, propojený informačními dálnicemi jako obrovský katalyzátor technologických inovací a jejich rychlých aplikací do praxe. Všimněme si, že toto jsou decentralizované, spontánní procesy. Ty stejně jako volný trh ve spojení s industrializací ve 19. a 20. stol. přinesou jak obrovská pozitiva, jako růst bohatství a celkové životní úrovně, ..., tak i negativa v podobě rozevírání majetkových nůžek a nových zranitelných vrstev.

Úkolem budoucích konzervativců bude právě toto. Bude to úkol vznešený a nezastupitelný. "Ochrana toho dobrého, co nám předkové odkázali" najde praktického naplnění v ochraně křehkých a zranitelných, aby se v turbulentních změnách digitální společnosti nestali oběťmi neosobních mechanismů, kterých neumí využít ke svému prospěchu tak jako úspěšnější predátoři.

LIBERÁLNÍ KONZERVATISMUS
Lidé jsou však různí, a jejich úspěch či výhrady k novotám se tříští do myriád odlišných osobních zkušenosti a postojů. Někteří ocení jednání s úřady pomocí virtuálního avatara, ale polezou jim na nervy nové regulace chováni králíků či koček, se kterými nakládají tak, jak jsou od malička zvyklí a najednou jim do toho kdosi začne strkat nos. Jiní jsou zase ke zvířatům útlocitní vegetariáni, nicméně s averzí vnímají vzrůstající šikanu obecní vyhlášky ohledně míry třídění odpadu. Atd, atp.

Tím se dostáváme k liberalismu jako nutné vlastnosti konzervativismu, pokud chce mít šanci smysluplnou budoucí existenci.

Liberalismus musíme však chápat v jeho původním významu, nikoli v překroucené podobě, jakou častují své oponenty nacionalističtí demagogové dnes. Liberalismus jako opak kolektivismu, jako maximální úcta k individuální svobodě jednotlivců.

Konzervatismus v roli ochránce slabých v současné a zejména budoucí individualistické rozrůzněnosti neobstojí, pokud by se snažil razit jednu kolektivistickou představu o "dobrých pořádcích" a zejména o "starých dobrých časech". Taková jednotná představa (ať už by byla jakákoli) by se znemožnila už z toho důvodu, že "starými dobrými časy" každý míníme něco jiného, pokud už vůbec nepřipustíme, že hovory o "starých dobrých časech" jsou spíše debatou o krátké paměti než o čemkoli jiném. Konzervatismus v prostředí hypermodernity musí být tedy nutně liberální, bojovat za právo každého, aby si svůj "ostrůvek v rozbouřeném moři změn" zbudoval podle svého individuálního plánu, nikoli podle kolektivní předlohy.

KONZERVATISMUS JAKO OCHRÁNCE I NEKONZERVATIVNÍCH MENŠIN
Námitkou z ortodoxně konzervativních pozic (Roman Joch) je, že určité základní hodnoty nejsou relativní, jsou absolutní, nedá se o nich diskutovat. Z toho plyne onen boj proti potratům, homosexuálním manželstvím a rodičovství, ...atd. Ano s tím mohu filosoficky souhlasit, ale problémem této nekonečné debaty je, že je vedena ve špatné rovině. Otázky spíše z roviny individuálních morálních postojů (byť mají společenský přesah) je snaha řešit v plošné politické rovině a naopak.

Uvedu schválně trochu ostrý příklad - osobně umělý potrat považuji za Zlo a zločin. Z toho důvodu jej nebudu vykonávat, nebudu k němu nikoho nabádat a ty, kteří o něm uvažují, budu od něj odrazovat. Mohu podepsat petici, vzít transparent, přesvědčovat, poslat peníze. Takovému chování mi nic nebrání. Ovšem vynutit to plošně zákonem pro všechny? To je zcela něco jiného. Mám zato, že k těmto morálním kategoriím by lidé měli dospět individuálně sami (a konkrétně křesťané mají příklad par excellence, neboť Spasitel nepřišel na svět vymýtit hřích silou, které měl nepochybně dostatek, ale jen slovem, příkladem a velmi pokornou osobním obětí). Nám ostatním nic nebrání, abychom podnikali osvětové misie, aby druzí dospěli ke stejným hodnotovým soudům, jako my sami. Ovšem usnadňovat si to zkratkou plošné exekutivní direktivy se nutně obrátí jen proti nám samotným, až jiná direktiva zasáhne naše individuální "ostrovy normálního světa".

Moje osobní postoje k výchově dětí, ekologii, LGBT, Církvi, atp. stejně jako reálný životní styl by uspokojily lecjakého ultrakonzervativního radikála a možná by mi poslal i přihlášku do Semínova spolku sv. Josefa :) To mi však nebrání se přátelit s mnoha homosexuály a několika lesbami. Jsou to často bezvadní lidé. Že jejich životní styl nepovažuji za optimální a že bych to nepovažoval za výhru pro své vlastní děti? To jim klidně řeknu, a budu jim to opakovat tak dlouho, dokud je to bude bavit poslouchat (většinou odpoví něco ve smyslu, že nepokládají za optimální zase ten můj životní styl). Ale dokud si myslí, že žijí podle svého svědomí, cítím jako svou povinnost dokonce bránit jejich možnost žít podle svého nejlepšího svědomí, jestliže chci stejnou možnost mít také.

Tak se dostávám do bizarní situace, kdy mě sympatizanti Apoleny z A2larmu mají za bigotního jochovce, fandové Zahradila & Klause spílají do "neomarxistického liberála", pro konzervativce okolo Pochodů pro rodinu jsem "liberálem, realtivizujím základní hodnoty".

Současný název konzervativcům ukradli nacionalističtí demagogové, kteří se jím ohání, aniž by s ním měli cokoli společného. Skutečný konzervatismus, ať už se bude jmenovat jakkoli, bude mít ve zrychlující se informační éře vzrůstající a nezastupitelný význam. Bude mít nutně liberální, soucitnou, sociální formu. Tedy zcela jinou, než ukazují ti, kteří si to slovo dnes nejčastěji berou do úst.

0
Vytisknout
8099

Diskuse

Obsah vydání | 5. 2. 2020