To, že byli usmrceni dva mladíci elektrickým proudem, je samo o sobě nedůležité. Jde o symbolismus té události. Mládí + policie = smrt. To byla ta rovnice a mohla být realizována tisíci různými způsoby, píše v úterních Timesech David Aaronovich a pokračuje:

Podle etnicky barvoslepého "francouzského modelu" měli být přistěhovalečtí zaměstnanci, kteří přišli v padesátých a v šedesátých letech z bývalých kolonií na severu a v černé Africe do Francie, považováni za rovné občany. Oni sami i jejich potomci měli mít možnost využít vzdělávacího systému a bohatého sociálního státu k tomu, aby se asimilovali v "bělošské" Francii. Proto stát ani žádná jiná organizace nevydávají statistiky o etnickém či národnostním původu, píše britský deník Times a pokračuje:

V praxi se však Francie vůči svým menšinám obrátila zády a uzavřela je do předměstských ghet a odepřela jim přístup k "sociálnímu výtahu" (ascenseur social), který měl začlenit přistěhovalce do většinové společnosti.

Bylo by možná falešné tvrdit, že Francouzi nejsou šokováni každodenními záběry hořících automobilů a davů, házejících kamení. Ale zatímco bylo násilí omezeno na ghetta, o nichž by se bohatým pařížským elitám ani nesnilo, že by je kdy navštívily, mohly na nepokoje na předměstích pohlížet s pozdviženým obočím, ale bez většího zájmu, píše konzervativní britský deník Daily Telegraph a pokračuje:

Zapalovat automobily, to je přece něco, co se v menším měřítku na těchto deprivovaných sídlištích, které jsou - pro ostatní Pařížany příjemně - umístěny až na druhé straně dálnice, která obepíná Paříž - děje pravidelně po celý rok.

"Země, která se považuje za kolébku lidských práv a za vzor sociálního státu ukázala, před očima všech, že nedokáže poskytnout svým mladým lidem příležitosti, jaké si zaslouží. ... Chce-li se Francie vyhnout další volební katastrofě jako v roce 2002, kdy dospěl Jean-Marie Le Pen až do druhého kola prezidentských voleb, je načase, aby ti, kteří chtějí vládnout, přestali zaujímat pompézní pózy a začali se vážně věnovat úkolu znovu vybudovat část společnosti."

Redakční komentář v listě Le MondeZDE

"Francie platí za svou aroganci. V očích světa se náš slavný model sociální integrace zcela rozkládá... Pomsta je pokrm, který je nejlépe servírovat studený. Amerika nikdy nezapomene kritiku své společnosti během irácké války a po hurikánu v Louisianě. Avšak kritika od Američanů není úplně neospravedlnitelná...

Je toto intifada, která postihla Francii? Mají nepokoje ve Francii širší význam pro celý Západ?

Jakýkoliv hovor o intifadě je absurdně zavádějící. Zaprvé, násilníci nejsou zdaleka všichni muslimové (i když více než polovina jich pochází z islámského zázemí). Zadruhé, nemají žádný pocit vzájemné politické ani náboženské totožnosti a nemají žádné politické požadavky. Projevují jen loajalitu své čtvrti a svému gangu. Jejich hlavním požadavkem, pokud to lze přesně zjistit, je, aby je policie a francouzský ministr vnitra Nicolas Sarkozy nechal na pokoji, aby mohli pokračovat se svým životem drobného násilí a prodeje drog. Širší význam celé krize tedy není politicko-náboženský. Je to varování, co se stane, když nechá vláda problémy sociální deprivace a násilí zhnisat.

Citujeme z analýzy britského deníku Independent.

Francie je zasažena obrovskou vlnou násilí, které se rychle přelilo z pařížského předměstí nejen do centra města, ale i do dalších měst celé země.

Násilné protesty vznikly poté, co byli nešťastnou náhodou při útěku před policií elektřinou usmrceni dva mladíci. Francouzští politici si nevědí se vzniklou situací rady. V pondělí se objevily informace o vyhlášení nových opatření. Podle médií by se mělo jednat o zavedení výjimečného stavu na postižených místech a zákazu nočního vycházení.

Paříž hoří. Média mají o čem informovat a komentátoři podle své nátury předkládají své názory na věc.

Pan Verner (o jeho zakořeněném rasismu, pikantním pro "levicový" list Právo v BL ZDE ZDE ZDE) v Právu používá pro vzbouřence pojem "muslimové". Ale to není tak úplně pravda. Původní zprávy hovořily o černých mladících. A afričtí černoši jsou převážně křesťané. O to se postarali misionáři. Černoši na rozdíl od Arabů podlehli pokřesťanštění. Jen Arabové si uchovali svoje náboženství. Je tomu i proto, že v podstatě je nesmiřitelné.

Násilí ve Francii začalo v důsledku úmrtí dvou francouzských teenagerů severoafrického původu, kteří utíkali před policií, bezpochyby v obavě z pravidelného šikanování, jehož se stávají obětí černošští a arabští mladíci v předměstských ghettech francouzských měst, píše v týdeníku Observer Trevor Philips, předseda britské vládní Komise pro rasovou rovnost, a pokračuje:

Stovky automobilů, které nyní byly vypáleny ve francouzských ulicích, se staly tryznami za smrt jedné francouzské iluze - že totiž heslo "volnost, rovnost, bratrství" dokáže zamaskovat realitu života pro nebělošské Francouze - muže i ženy - represi, diskriminaci a segregaci. Francouzský establishment, který před generací vyhnal imigrantské zaměstnance do věnce ubohých sídlišť kolem Paříže, nyní panikaří.

Zprávy o násilí ve Francii se již několik dní drží mezi hlavními titulky francouzských a zahraničních médií. Události jsou často představovány jako nečekané a francouzská veřejnost je prý šokována. Kritiku od novinářů sklízí především francouzský model Republiky a politika integrace přistěhovaleckých menšin. Na průběhu událostí ale bohužel nesou svůj díl viny i média.

V reakci na rasistické příspěvky zrušil server Novinky na konci minulého týdne diskusi k aktuálním událostem ve Francii. Podle českých rasistů si násilníci ve Francii zaslouží jen to nejhorší a "diskuse" podle toho také vypadala: odvážní mladí muži se předháněli v tom, kdo použije slov tvrdších, vulgárnějších a nenávistnějších.

Míra pokleslosti, úpadku mravů, neodvratný zánik dosud snad platných etických hodnot a měřítek společenské únosnosti se jen povrchně a mizerně dá poměřit kategorií fyzikálních hodnot. Na morálku paní Dulské, stárnoucího plagiátora životního stylu vesmírného tuláka Bukovského nebo pražského středoškoláka, který se v sedmnácti letech potýká ani ne tak se stříbrných větrem ve vlasech, jako s drogovou závislostí lze jen těžko najít metr, neřku-li stejný. Vypočítavá a pokrytecká prudérie časů minulých se po způsobu velkého třesku změnila v posmutněle jásavé stránky titulních listů, perverzních stejně jak pornografické magazíny.

Česká televize uvedla premiéru prvního dílu reality show Odhalení v 22:50 na zpravodajské stanici ČT 24. Pět minut se čtyřmi gorilami, šestnácti kamerami a dvěma moderátory mohli diváci ČT 24 vidět mezi jednotlivými díly daleko krvavější reality show, při které téměř v přímém přenosu sledujeme počátek občanské války ve Francii. Málem premiéra ani být nemusela, neboť mimořádnost situace ve Francii hýbe televizním programem více, než si kdo dovedl představit... Kontrast krvavého světa "inteligentních" lidí a harmonie společenství "méně inteligentních" primátů nastavuje ale původně parodickému projektu zrcadlo vážných úvah, do jaké míry se inteligence člověka účastní pokroku a co to pokrok je. Jestli jsme udělali dobře, že jsme slezli ze stromů.

Etologie je věda o chování zvířat. Koexistence druhů je v přírodě možná pouze v případě respektování teritorií, jinak zavládnou zákony pyramidy potravního řetězce. V tom se od primátů nelišíme. Lišíme se ale ve způsobech boje o zrno...

Tíživé podmínky soužití vysmívaných, minorizovaných a opomíjených uvnitř civilizace vzniklé na ideálech liberté, egalité, fraternité jako základních hodnotových vzorcích moderní společnosti vedly ony opomíjené do boje o teritorium. Do boje o přežití. Pouliční válku nejspíše bude muset zvládnout armáda. Již teď je ale jasné, že toho, co vedlo k bojům na pařížských předměstích, se civilizovaní bílí křesťané dopouštějí v Africe stejně jako v pralesích Amazonky. Bez zájmu médií i světové veřejnosti. Kongo, Rwanda, Angola, Brazílie, Peru, jižní Afrika... Kde všude se technologicky vyspělejší Evropané podíleli na zvěrstvech vybíjení zvířat i zabíjení původních obyvatel? Kde všude se obchoduje s busmeatem?

Na asymetrický válečný konflikt ve francouzských ulicích není třeba "inteligentní" munice a bombardéry. Benzínu, klacků či loveckých pušek je všude dost. Tato válka se vyhrát nedá, protože je to válka nejen o úctu a respekt, ale i o práci a holý život těch, kteří dostali právo přijít a tak přišli. Vzbouřenci nemají co ztratit, jen své okovy. V přírodě válka končí, existuje-li dostatek potravy a vody. V přírodě vede k násilí hlad a strach o teritorium. Ve společnosti lidí je potrava i voda za peníze. Práce pro některé lidi není. U těchto lidí vedl tentokráte k násilí také hlad a strach o teritorium. V tom se od zvířat nelišíme. A v tomto zjištění je zakódována i odpověď, jak přežít. Zvítězit znamená dát lidem práci a úctu. Zvítězíme tak sami nad sebou... Reprízu reality show ve Francii uvidíte zítra všude. Reprízu prvního dne tak trochu jiné reality show z pražské ZOO uvidíte už jen v Dobrém ránu České televize či na internetu. Ale musíte si přivstat. Jako gorily.

Odhalení

Nejdříve několik pokorných vyznání, pokud ovšem čtenáře zajímají. Pokud ne, může tento odstavec přehlédnout: Jsem opravdu rád, že po nástupu Jiřího Paroubka do čela české vlády se výrazně zmenšují šance ODS na volební vítězství 2006. Jsem opravdu rád z až nepochopitelně dobrých hospodářských výsledků ČR, ještě k tomu v době, kdy její vládu kontroluje strana, jíž jsem členem a když evropské hospodářské mocnosti zápasí s problémy. Rád bych, aby tento trend vytrval až do voleb a po nich. Proto kritizuji předsedu české vlády za vyjádření a postoje, kterými nepochybně krátkodobě získává sympatie velké části veřejnosti a menší části médií. Nerad bych, aby je do voleb zase ztratil. S ním by je totiž nejspíš ztratila i sociální demokracie A co pak, na další čtyři roky a možná více?

V četných spontánních diskusích jsem v posledních dnech opakoval, že mi nevadí, upřímně řeknu, že vůbec nevadí, má-li být ministrem zdravotníctví Rath. Vadí mi ale, že jím má být lékař a já doufám, že Rath bude dobrým ministrem i navzdory tomu, že lékařem je. Není mi totiž jasné, čím si právě lékaři vysloužili jakési předkupní právo na tento ministerský úřad. Skoro samo se namítne, že je to logické. Ale ano, asi tolik, jako že ministrem stepí má být stepní vlk.

Ze zdravotních pojišťoven je v posledních měsících slyšet rozhořčená sdělení, že některá zdravotnická zařízení mají málo personálu. Už méně jim vadí, že málo platí a hodlají platit ještě méně.

Generál Jan Babinec byl mužem chrabrého srdce, naplněného odvahou. V době největšího ohrožení svého národa se rozhodl bojovat za právo a svobodu. Jeho pohřeb se koná dnes, v úterý 8. listopadu 2005 -- v 10 hodin dopoledne ve velké síni strašnického krematoria v Praze.

Jsme lidé s chybami -- nikoliv ideální bytosti. Poučení z 20. století je snad toto: nelze spoléhat na žádné dobré ideály, moderní zlo prostupující celou společnost (korupce, podvody, úplatky, tunelování veřejných rozpočtů apod.) je umožněno především tím, že se o penězích rozhoduje skrytě -- a skrytě se rozhoduje ve všech státních "firmách" - školách, nemocnicích, policii, armádě...

V jednotlivých resortech o svěřených hodnotách a finančních tocích rozhoduje vždy jen malá "špička ledovce", ostatní jsou řadoví zaměstnanci -- učitelé, doktoři, policisté... Každý, kdo viděl nějakou "Zprávu o hospodaření", mi musí dát za pravdu, že tyto výkazy mají téměř nulovou vypovídací schopnost a plní formální povinnost -- poslat "nahoru" nějaký výkaz. Jen malé skupinky státních zaměstnanců mají přístup k rozhodování o financích a vždy využívají (korupčních) možností daného systému na doraz -- na doraz ve svůj prospěch. Čestné výjimky potvrzují pravidlo. Závažné korupční případy se do médií dostanou jen tehdy, když drzost a prospěchářství překročí všechny myslitelné meze.

Netrúfam si hodnotiť všeobecne, či vkus českého a špeciálne brnenského filmového diváka si naozaj vynucuje podobné filmy (lebo takto mi to bolo v rámci pofilmového "pokecu" vysvetľované), avšak mám pocit, že ďalej by to pokračovať nemalo.

Povedať, že film Hrubeš a Mareš jsou kamarádi do deště by bol vyslovene zlý, s čistým svedomím nemôžem. Napriek tomu, že asi v polovici premietania som sa nevedel rozhodnúť, či odísť, nakoniec som bol rád, že som ho videl celý. Zlé filmy mi nevadia -- pritrafí sa aj taký, väčšinou je programovo určený americkým teenagerom, tí vysolia peniažky, splatia náklady, do večera naňho aj tak zabudnú, veď zajtra idú na voľačo také isté. Najviac ma však mrzí, ak vidím film, ktorý je jednou veľkou premárnenou príležitosťou. A tento film ňou podľa mňa je!

V pátek, dne 21. 10. 2005 konal se v Praze v TOP HOTELU Praha čtvrtý sněm České advokátní komory. Jako nejvyššímu orgánu advokátní komory přísluší sněmu volit členy a náhradníky představenstva, kontrolní rady a kárné komise. Dále sněm schvaluje stavovské předpisy, volební řád aj. Podle zákona o advokacii je sněm schopen usnášet se (nadpoloviční většinou) bez ohledu na počet přítomných advokátů. Letošního sněmu se z 8 161 advokátů (spolu s advokátními koncipienty advokátní stav zahrnuje víc než 10 000 osob) zúčastnilo pouhých 1 193 advokátů (tedy necelých 15% advokátů), kteří rozhodli o zaměření komory na další 4 roky. Stala se advokátní komora z komory pro vedení komory, výběrčího ročního poplatku (Kč 8 000,- na hlavu) a úřadu, který může zasahovat i do soukromí svých členů, jak jí v poslední době vytýkali někteří z jejích kritiků, více komorou pro advokátní stav?

Na severní polokouli neodvratně přichází zima a v některých zemích tentokrát způsobuje více obav než v minulých letech. Ceny fosilních paliv a energií letí strmě vzhůru a Spojené státy i Velká Británie začínají uvažovat o možnostech regulací a úspor, a to na úrovni vlád i regionů, obcí a jednotlivců.

Přibývá renomovaných mainstreamových médií (naposledy třeba 31. října týdeník Time), která obšírně referují o podstatě, příčinách a důsledcích ropného zlomu. Britský Daily Mail Daily Mail z 19. října varuje, že nadcházející zima ve Velké Británii bude podle klimatologických předpovědí nejtužší za posledních 40 let.

Dámy a pánové, bratři a sestry, soudružky a soudruzi, přátelé! Tak takhle se oslovují členové čtyř nejsilnějších politických stran v Čechách a na Moravě. Vy si samozřejmě vyberte oslovení, které je vám nejsympatičtější... Jinak Charles de Gaulle kdysi prohlásil, že je těžké vládnout národu, který má více než čtyři sta druhů sýrů. Dost možná že ještě těžší je vládnout národu, jehož příslušníci se oslovují tolika různými způsoby. A že je těžké vytvořit smysluplnou a funkční koalici v zemi, kde si jdou křesťané, komunisté, liberálové a socialisté po krku tak urputně, že se nad tím divákům tají dech víc než nad americkým akčním filmem... Anebo se nad tím jenom baví?

Kontroverzní politička, Somálka Hirsi Ali před pár lety udělala v Holandsku pořádný průvan. Obula se do autoritářských móresů v některých islámských rodinách, které degradují ženu do role nevzdělané, manželům a příbuzným podřízené bytosti, jíž je vyhrazen kuchyňský kout. Pohledná Hirsi Ali zpočátku sehrála pozitivní úlohu. Jako černá muslimka totiž otevřela problémy, s nimiž si její převážně "bílá" sociální demokracie občas nevěděla rady, poněvadž hájila multikulturní společnost, některé tradice menšin a zároveň práva žen, což stojí někdy v protikladu.

V říjnu 2005 přispělo celkem 105 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 14 376 Kč. (Viz apel Jana Čulíka "Proč to nejde".) Na internetovém účtu Paypal máme nyní nadto 885.28 USD. Přispěl jen zlomek z celkového počtu více než osm tisíc čtenářů denně, děkujeme. Apelujeme i na ostatní, aby nám třeba i malým, pravidelným finančním příspěvkem pomohli rozšiřovat a profesionalizovat práci časopisu ve veřejném zájmu, kterou děláme zadarmo. Vybranou částkou financujeme postupné dopracování našeho redakčního systému a odstranění četných nefunkčností, financování systematické novinářské práce to však zatím neumožňuje. Právě pro nedostatek financí jsme dosud nebyli schopni zprovoznit celou řadu potřebných technických funkcí serveru (vyhledávání, statistiky, knihovnu, galerie, zasílání BL mailem, onlinové chaty, odstranit četné technické chyby).

Finanční dary Občanskému sdružení Britské listy jsou v ČR odečitatelné ze základu daně z příjmu. Vydáváme k tomu na požádání písemné potvrzení.

Děkujeme všem, kteří podporují provoz Britských listů finančními dary i zadáváním reklamy.

Jsme vám velmi vděčni za finanční záchranu našeho serveru, prosíme však: nepřestávejte přispívat, umožníte nám dělat naši práci lépe a efektivněji, budeme si moci například systematicky financovat právníka, což byl mělo být pro náš list nezbytné. Financujte si k vlastnímu prospěchu kritický a nezávislý deník.

Jsme vděčni za každý drobný příspěvek na provoz Britských listů, který je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisen Bance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2.

Čtenáři ze zahraničí mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.

Britským listům můžete psát na adresu redakce@blisty.cz, šéfredaktor Jan Čulík má adresu culik@blisty.cz a také J.Culik@slavonic.arts.gla.ac.uk , pražský redaktor Štěpán Kotrba má adresu stepan@kotrba.cz a skype stepan.kotrba, technickému správci Dominiku Joe Pantůčkovi pište na adresu joe@joe.cz.